The Legends Rock Festem otřáslo Zemětřesení

Rock se s rockem sešel a já opět vyrážím na, pro mě už legendární, The Legends Rock Fest v Hořicích. Protože patřím mezi nedočkavce a v práci jsem dostala volno, jedu už ve čtvrtek, abych přispěla trochou do mlýna organizátorům a užila si atmosféru. Cesta autem mi ubíhá rychle, nikde žádné zácpy a kolony, tak ve 14.00 h místního času vjíždím do areálu festu. Svítí sluníčko, nebe bez mráčků a ani to nevypadá, že by mělo pršet, jak slibuje předpověď. Prostě super.

Vystupuju s auta a vítá mě jedno obří mraveniště. Všude se pohybují lidičky, kteří už několik dní připravují celý areál, aby vše bylo včas nachystané a pro návštěvníky vytvořili to nejlepší zázemí, o čemž vůbec nepochybuji. Vítám se se Zdenkem Lhotou a moje první otázka je: „S čím chcete pomoct?“, protože i když je všechno naprosto perfektně zorganizované, tak každá ruka se hodí. Pomáhám s vyvěšováním obřích reklamních plakátů, stavěním slunečníků a prostě co se kde najde. Nálada je výborná, ale na všech je vidět napětí, aby vše dobře dopadlo a hlavně nepršelo! K večeru se jdu ubytovat do chatičky. Pro ty nedočkavé, jako jsem třeba já, je zde překvapení v podobě večerního promítání filmu „Po čem muži touží“, a jsem mile překvapená, kolik desítek lidí už tu je. Kemp se plní prý už od rána a to především „Traktorfans“, kteří staví své stany, obytné vozy, karavany, vlají vlajky s logem kapely a mezi nimi panuje družná nálada. Zdá si mi ale, oproti předešlým ročníkům, že ubylo fandů Komunálu. Po dlouhé cestě jsem unavená a tak mířím do své chatičky, kde se pokusím zaspat to těšení na zítra.

Pátek ráno. V areálu se dodělávají poslední přípravy, sjíždějí se stánkaři, vybalují, a začíná tu ten správný mumraj. Procházím se a fotím. Nechybí zde, tak jako v minulých ročnících nástěnka, kam si hosté mohou zapíchnout špendlík, který označuje, odkud sem přijeli, obří vlajky kapel, fotokoláže z předešlých ročníků, velké sklenice pro hlasování o nejoblíbenější kapelu a samozřejmě obří globus se jmény všech zatím hostujících kapel. Nacházím tu stánek, kde se hosté mohou nechat tetovat a jako novinka je zde stánek Nadačního fond Daruj vlasy, který byl založen za účelem poskytnutí podpory ženám a dětem v těžkých životních situacích. Především pro onkologické pacienty procházející chemoterapií. A tahle nadace tu není jen tak, ale k tomu se ještě dostaneme. A jako poslední novinka a myslím, že naprosto skvělá, je prodej originální limitované edice logovaných kelímků s ouškem. Ty se asi dlouho na stáncích nezahřejí.

Před branou již postává netrpělivý dav… Brány se otevírají a začal oficiální 8. ročník „Legend“ Na pódium vše startuje v 14.25 a jako první se objeví kapela Metanom. Tahle čtveřice kluků z Hradce Králové to vůbec neměla lehké, vystoupit jako první kapela na letošním festivalu. Lidí pod podiem není moc, protože vše teprve začíná, ale je vidět, že si to kapela užívá, a dává do toho vše. Každopádně to zvládli skvěle. V prvních řadách jsem viděla jejich fans, kteří s nimi zpívali od první skladby. Za mě 1 s hvězdičkou. Po vystoupení se s nimi zdravím a těším se na jejich další CD a následnou recenzi na našem webu.

Jako druhá kapela pátečního programu vystoupili nu-metalový Cocotte Minute z Prahy. Přiznám se, že tuhle bandu jsem naživo viděla a slyšela poprvé. Jak jsem se dočetla, za !RKSK! získala kapela ocenění Album roku v prestižní anketě Žebřík 2016. Pod podiem se lidi hromadí, první ruce vlají nad hlavou a za mne prostě dobrý.

V zákulisí sleduju příjezd Plexis. Petr Hošek prochází nedaleko mne. Tuhle punkovou legendu nemá cenu moc představovat. Moc jsem se na ní těšila a zavzpomínala na rok 1990, kdy u nás vyšla Rebelie - Punk´n´Oi! a jejich „Půlnoční rebel „ mi provázel životem hodně dlouho. A jak jsem koukala, tak ne jenom mne. Odpíchli svůj punkový set a s kapelou zpíval v podstatě každý. Došlo i na mého oblíbeného Půlnočního rebela. Během jejich vystoupení se obloha trochu zatáhla a začalo krápat. Že by se blížilo Zemětřesení??????

Zemětřesení se prezentovalo s předstihem Pepou Bruhou, který připravoval „merch“ kapely. Na stánku byly mikiny, trička, hrníčky…. Pak se začaly trousit do backstage rockové legendy – Štěpán Smetáček, Vlasta Henych, Miloš Dodo Doležal aaa…ikona heavy metalu u nás – Aleš Brichta. Nastává zvukovka, příprava a jde se na to. Vůbec to tu parádně „odsýpá“. Krátké intro rozjíždí Zemětřesení…že to fakt dunělo! Lidi šíleli a s obdivnými pohledy tleskali a zpívali spolu s Alešem staré skladby Jirky Schelingera. To co Aleš co předvedl, byla za mě naprostá bomba. Klobouk dolů!!!!!! A jsem ráda, že se přes zrakové problémy vrátil na pódium. Ať si o Brichtovi říká kdo chce, co chce, pro mne to prostě byl, je a bude stále borec. A pro ty neznalé, Aleše nevodí mladý Doležal na pódium proto, že by byl opilý, jak jsem zaslechla, ale proto, že má veliký problém s okem a následkem hodně špatné viditelnosti špatnou orientaci. Ono chodit po pódium, kde jsou natažené desítky metrů kabelů má problém člověk s dobrým zrakem a co dělat, aby nezakopnul!

Po vystoupení projektu Zemětřesení to v kotli stále opravdu vřelo, projít v podstatě už nebylo možné, a pomyslné žezlo převzala kapela Trautenberk. Prasopes chodil o berlích už v zákulisí. Bohužel, tak jako jindy tento na první pohled distingovaně vyhlížející pán používal hůlku jako dekoraci, tentokrát mu byla opravdu oporou. Stačíme prohodit pár slovíček a Trautenberk nastupuje. Když zaznělo intro s Krakonošových pohádek následně padá plachta…nocí zní…každý z nás to ví, kolik nás tu je, že práce nešlechtí, ale unavuje…. a začal parádní mejdan. V davu by jablko nepropadlo… je krásné být Netáhlo …. se nese nejen z pódia, ale i z mnohatisícového davu pod kapelou. Kapela „střílí“ jeden hit za druhým Nech Kubu Kubou, Anička je kus, Lunt mně udělal radost Pan Pilous. Jak Horst tak Prasopes baví dav pod sebou, jak tihle dva se fantasticky doplňují…, lidi se skvěle bavili od prvních tónů. Vrchol nastává, když na podium přišla „malá kopie“ (v které on nemá prsty, jak se dušoval) Horsta a začala zpívat …. dav šílel nadšením a šlapalo jim to dobře. Přišlo i na Hajnej ty seš hovado a Krakonoše, co má podavač… Nemám slov, show Trautenberk se musí vidět, to se nedá popsat a za veselými texty se skrývá parádní muzika!

Traktor… tak tady slova nestačí, Traktor není traktor, ale rozjetá rocková lokomotiva, která válcuje vše okolo sebe a dává lidem neuvěřitelnou energii. Parádní zvuk, úžasné show…Už v úvodní Defenestraci je vidět, že Hořice leží Traktoru u nohou…Světla bičují stage, plameny šlehají, mlha se valí. Rockový koncert s velkým ER. Atmosféru nejlépe popsal Pepík Bruha – jezdím na bigbíty 30let, ale tohle jsem ještě neviděl. Musíme souhlasit. Song Láskožrouti už v Hořicících zlidověl a tak opět tisíce hrdel zpívá společně s Martinem… Krásko, ty pevný mosty najednou se hroutí. Jak tichá bouře rozmetala cesty se zlatými pouty. Tak promiň krásko, ty pevný mosty najednou se hroutí, zvadlá růže z pouti, to jsou láskožrouti….nese se nad Hořicemi nocí. Běhá z toho mráz po zádech, stejně jako při Letokruzích….Pro mne Traktor jedním z vrcholů festu.

Celý páteční program zakončila kapela Doga, která předvedla to, co se od Izzyho bandu očekávalo a kapela se prokousala všemi svými hity včetně „varietních“ čísel. Výborná tečka za pátečním večerem.

Sobotní ráno nás uvítalo opět nebem bez mráčku a sluníčkem. V areálu už se to opět hemží hromadou lidiček, kteří chystají areál k sobotnímu otevření. Bohužel celý plac se po včerejšku proměnil v jednu velkou skládku a to podotýkám, že odpadkových košů bylo na každém rohu opravdu dostatek. No, lidi se nemění. Ale zpět k muzice.

Celý sobotní program odstartovala v 11,00 hod kapela Vanaheim, sympaťáci z města Chlumec nad Cidlinou, kteří prezentující nové CD.

Na Alžbětu z Nového Bydžova jsem byla víc než zvědavá, Radka Řezníčka pamatuji ještě z dob, když oblékal dres Komunálu a Epitafu. Jestli se ještě někdo snažil dospávat, tak v tuhle chvíli už neměl šanci. Tenhle démonicky vyhlížející zpěvák s Alžbětou do nás pustili parádní heavy metal. Pod podiem už vidím několik stovek rukou, Alžběta tu má mnoho fanoušků a dopoledne se začíná parádně rozjíždět. Lze jen dodat – pro Radka (poměrně často vyplazený jazyk už v dnešní době působí poměrně infantilně a démoničtější vizáž ti to nepřidá, ba naopak). Jinak Alžběta paráda, dobří muzikanti, kteří se umí postavit k muzice, kterou hrají. Kapela chystá nové CD, na které se těším.

Bohužel okolo poledního musel moderátor celé akce Olda Tamáš, kterého již známe z minulého ročníku vyhlásit, že kvůli trvalému suchu a tudíž nízkému tlaku vody je celý areál bez vody a uzavírají se sprchy a záchody. Ale opět! Musím smeknout klobouk před Zdeňkem Lhotou, který, ač bohužel nebylo v jeho moci toto ovlivnit (otázka vody je majetek města), zajistil čištění a vývoz TOI TOIek naprosto bravurně a co jsem sledovala, vše probíhalo ve zhruba hodinových cyklech, všude bylo čisto, nechyběly kanystry s vodou na opláchnutí rukou a i toaletního papíru byl dostatek.

Několik minut před 14. hod na podium nastupuje charismatický Luboš Suchánek, který vyměnil svou typickou černou kápy za černou košili a džíny a zazní první tóny mé oblíbené 11 hodin do útoku. Komunál předvedl opět luxusní výkon, mraky zdvižených rukou a jednohlasné chorály zaznívaly spolu s Lubošem snad s každou jejich písničkou. A dostat se ke stánkům pro pivko, v tuhle chvíli takřka nemožné!

Po Komunálu nastupuje další legenda, která má na tomhle fesťáku svou premiéru a tou je Vitacit v čele s Danem Horynou. Obrovský potlesk již při prvních tónech, a energii, s jakou na podium Dan vletěl, tak té by bylo na rozdávání, kdyby bylo potřeba. Noční město, Těžké jsou návraty domů, Já chci se ptát… staré, ale stále krásné skladby, které nestárnou…. Tisícový dav, ruce nahoře, foťáky téměř v každé z nich.

První anglicky zpívající kapelou dnes a vlastně celého festivalu nastupuje kapela Pipes And Pinst. Pocházejí z Prahy, v průběhu roku 2018 v čele s novým zpěvákem Travisem O’Neillem z Irska se objevila na mnoha koncertech a turné ve Španělsku, Francii, Švýcarsku a Německu a jejich muzika vůbec nebyla špatná. Naopak. Pro mne veliké příjemné překvapení. Lví podíl na tom mělo i charismatický Vojta Kalina s dudy a pérem ve vlasech a s válečným malováním Indiána. Po vystoupení je oslovuji a vy se můžete těšit na recenzi jejich posledního CD "The Second Chapter".

Pak přišel čas na další legendu – Vlasák, Bartoň, Michalík, dnes už i Šperl…nedávno se z Limetal přejmenovali na Limetall. Kapela má za sebou velké turné s Kabátem a tak do Hořic přijela s velikým nasazením. Jen bubenici Veroniku, která se věnuje krásným maminkovským povinnostem, za bicíma vystřídal její manžel a odsejpalo to fakt skvěle. Zazněly písničky jak z nového CD „Znamení“, ale i starších a na tvářích lidí bylo vidět, jak moc se baví. Závěr patřil „roztřelu 13ti tenisáky při skladbě Znamení. Jak říká autor textu Jura Šperl, lidé si myslí, že je na světě 12 znamení zvěrokruhu, Limetall odkryl to „13té“, jak zpívá…. Svět je „kosočtverec“. Výborný set a užila jsem si ho společně s lidmi.

Krucipüsk je dnes pomalu rodinná firma (za bicí usedl jeho syn) – Hájíček v nedávné vyměnil celou kapelu, ale muzice to na razanci a náboji neubralo. Maličko mě zarazila dechová sekce při nazvučení a první skladbě, ale už druhý song Druide získala celý festival a dav pěl až do závěrečné skladby Láska je kurva. Energie z podia jen sršela.

Ale to už přichází čas na Zlatý hřeb večera – kapelu Škwor. Neustále usměvavý manager Pepé od rána chystá rekvizity na večerní show a Škwor mají opravdu co nabídnout. Martin Pelc usedá za bicí a začíná další úžasný cirkus světel, mlhy, ohňů a muziky… Velkej, těžkej, kámen valíme před sebou. Najednou nemůžeš se hnout. Máme stejnej záměr, touhu v nás. No ale sil už nezbejvá… se nese hořickým areálem hned na úvod a dav se opět přidává. Byl čas na všechny hity kapely včetně letité Mé slzy neuvidíš a Sraž nás na kolena. Nevydechla kapela, nevydechli fanouškové. Když přišel čas na Sílu starých vín, nestačila jsem se divit, jak utekl čas.

V.A.R. jsem bohužel už musela oželet, ale v recenzi se o nich jistě zmíní ještě Honza Holý.

Jak jsem již zmínila, celý festival moderoval, stejně tak jako loni, Olda Tamáš. Opět musím říct, že svou úlohu zvládl naprosto s přehledem. Nejoblíbenější kapelou se jako loni stala kapela Traktor, na druhém místě byli Trautenberk a třetí Škwor. Soutěž o nejlepší masku vyhrál Dymytráček, který si ale svou cenu nepřevzal, protože musel odjet domů. A nyní přišel čas se vrátit k Nadačnímu fondu Daruj vlasy. Jednalo se o to, zda se najde odvážlivec, který bude mít minimálně 30 cm dlouhé vlasy a před zraky všech se nechá ostříhat dohola. A fakt se našel! Jeho po pás dlouhé vlasy zmizely během 15 minut, ale myslím, že nemá čeho litovat. Nové mu narostou a on získal vstupenku na tetovací fest Tattoo Event v Hradci Králové a přímo zde na festivalu si mohl nechat udělat jakékoliv tetování, vybrat cokoliv u stánku s ocelovými šperky a dokonce mu nějaký fanda nabídl, že mu bude platit vše, co vypije… i tohle jsou Legendy.

A co napsat na závěr? Za vše asi hovoří tváře lidí na fotkách, jejich výraz a zdvižené ruce. Nepopsatelná atmosféra, která snad ani nejde slovy popsat, to se prostě musí zažít. Obrovský dík a respekt manželům Lhotovým, produkčním Janě a Kačence a dalším desítkám všech lidiček, kteří se na pořádání tohoto fantastického festivalu podílejí. Nejen na stage, ale i backstage to klape jak má. Výborné jídlo, velký výběr pití, příjemné prostředí, kde se můžou muzikanti v klidu bavit…díky všem těm lidičkám, kteří se o fest starají, díky nim je tu fakt domácí atmosféra. Však tady každý rád posedí. Sleduju ten parádní cvrkot a kouzlo backstage. Na kus řeči se zastaví Zdeněk Kub z Arakain, Luďěk Flaxa Horák byl k nepřehlédnutí už v pátek, chvíli je ve společnosti Zeppelina, teď koukám, jak pomáhá Ivetě Gajdošové balit shop Limetallu a tahá jí do auta přepravky….

Dan Zeppelin Horyna, je ho v zákulisí hned plno, něco řeší s Jurou z Limetallu, muzikanti se zdraví, objímají, sdělují si zážitky a nové poznatky, žádná nevraživost, naprostá pohoda a klídek… Takovou fantastickou atmosféru se povedlo Lhotovým a spol. tady vytvořit a nejen výborná muzika, ale ji veškerý servis okolo a i ta atmosféra zákulisí je to, co Legendy řadí k těm vyjímečným festivalům, kam se jak muzikanti, tak fanouškové rádi vracíme. Lhotovi a spol. moc děkujeme, byl to opět parádní zážitek, na který všichni dlouho nezapomeneme!! A já se moc moc těším na další, v pořadí již devátý ročník.

Prostě“ LEGENDY, LEGENDY, NEJLEPŠÍ JSOU OD ZDENDY!“

Ahoj za rok v Hořicích.

Pro Rockpalace Blancherose

Festival není jen o kapelách, ale také o všech lidičkách, kteří celý festival připravují a dají mu duši. Tyto fotky zaznamenávají úžasnou atmosféru v zákulisí, přípravy kapel na vystoupení a nadšení a elán návštěvníků.