Testament „The New Order“

Již počtvrté jsem tady se svým seriálem, se kterým se po letech vracím k poslechu celých alb, naskytne-li se volný večer. Před dávnými lety pro mě bylo běžné být večer přilepený u kazeťáku, ale v posledních letech jsem si souvislého poslechu dpořával poskrovnu, spíše vůbec.

Dnes se podíváma na album „The New Order“ od TESTAMENT z roku 1988. To byla jedna z prvních tvrdších nahrávek, co jsme doma měli (vedle Agent Steel, Kreator, Metallicy a Slayer). Leckterý čtenář by teď mohl očekávat, že se pustím o opěvování nářezu, který Testament na albu nachystali. Ostatně, ta kapela je na koncertech proslulá takovou intenzitou zvuku, že jeden jenom očekává, kdy ho trefí reprák, co musí každou chvíli vyletět z bedny. Jenže já se tady budu tetelit blahem nad něčím úplně jiným. „The New Order“ je totiž důkazem, že nikdo neumí složit, zahrát a nahrát tak nádherné vybrnkávačky a melodická sólíčka jako thrash metalové kapely (ostatně, Metallica by mohla vyprávět, co jí přineslo největší slávu). Hvězdami alba tak pro mě nejsou indiáni Chuck Billy a Eric Peterson, nýbrž Alex Skolnick. Ze všech těch atmosferických výplní i sólovaných akordických rozkladů dýchá úžasná atmosféra, která dokáže vtáhnout i po letech. A ta instrumentální balada nakonec, to už je vyloženě třešnička na dortu.

Jak už jsem psal, TESTAMENT je jedna z největších thrashmetalových mlátiček celé historie (a asi jsem naživo neslyšel moc větších nářezů), která ale dokáže mistrně bodovat i na úplně jiných pozicích.