Satan „Suspended Sentence“

A máme tady třetí volný večer vyhrazený poslechu muziky tak, jako jsem to dělal kdysi dávno. Takže jdeme na to, zbývá jen vybrat, na jaké album z mé dřívější sbírky dojde tentokrát.

Přichází tedy SATAN. Nikoliv osobně, jen album „Suspended Sentence“ od kapely s tímto řízným názvem, který by mohl evokovat blackmetalovou temnotu, ale ve skutečnosti jde o jedny z průkopníků NWOHM. Toto album se mi dostalo na kazetu někdy kolem roku 1993. A dlouho jsem neměl sebemenší tušení, že je to vlastně vykopávka z roku 1987, protože ta produkce je naprosto skvostná a nadčasová, stejně jako muzika samotná. Kapela, jak už jsem poznamenal, se řadí do klasické nové vlny britského heavy metalu, jenže při poslechu si přijde na své i fanoušek thrashe (je tam všechno, co má thrasher rád, jen ne v takových ultraobrátkách) a myslím, že ani fanda valivých riffů a důmyslných vyhrávek známých např. od Death nemůže být zklamán.

Po letech tedy poslechnuto, sám jsem byl potěšen, jak mi v hlavě po celá ta léta zůstaly zapsané všechny niance, nejrůznější basové vyhrávky i rytmické vychytávky. Pokud se vám úsek některé skladby zdá slabší, můžete si být jistí, že už za chvíli si na vás Satan chystají něco, čím vás do ní vtáhnou. A když si říkáte, že je to ono, přidají další bonus, který to pozvedne ještě výše. Mě na tom nejvíc baví, jak posluchače na tu konečnou a nejzběsilejší fázi každého sóla navnadí. jako by ta muzika sama říkala: „Tak, těš se, teď to přijde!“ jako vrchol alba bych vybral „Avalanche Of A Million Hearts“, kde se po baladickém úvodu můžete těšit na rytmiku a riffotvorbu, která připomíná nájezd divokých koní.

Inu, i třetí díl mého večerního poslechu potvrdil, že mohu být rád za to, jaký jsem měl od dětství hudební vkus. A že ta léta u kazeťáku stála za to.