Slayer "Reign In Blood"

Podruhé přicházím se stručnou vzpomínkou na časy, kdy trávení večera s kazeťákem u mě patřilo k naprostým samozřejmostem. Jak bude po letech chutnat celistvý poslech dalšího kultovního alba?

V dětství jsem si rád hrál s psacím strojem, ale činnost byla vždy stejná. Sepsání žebříčku mých nejoblíbenějších kapel. Dát na první místo SLAYER patřilo k dobrým mravům, i kdyby člověk měl v danou dobu ještě oblíbenější kapelu.

Při včerejším poslechu tedy došlo na „Reign In Blood“. Pro každého fanouška SLAYER jde o nedostižný opus magnum, stejně jako pro kapelu samotnou či kapely konkurenční. Ale já to měl přece jenom trochu jiank. Nahraná kopie na naší kazetě byla dost nekvalitní, navíc já jsem se Slayer začínal s alby „South Of Heaven“ a „Seasons In The Abbys“. A protože nejlepší album každé kapely je to, které vás k ní přivedlo, vskutku nyní vypustím onu kacířskou větu, že „Reign In Blood“ má u mě pozici až toho třetího. Já si k němu našel cestu až ve chvíli, kdy už to nebyla nejrychlejší, nejzběsilejší a nejtvrdší deska ve vesmíru, tudíž jsem byl připraven o ten moment překvapení a tu pumelici, jež odpálilo v hlavách těch, kteří se k němu dostali krátce po vydání. Každopádně z něj ale cítím ten enthusiasmus mladých kluků, kteří se to rozhodli do posluchačů nasypat s maximální intenzitou. Však si zde pánové King a Hanneman vybudovali pověst ultrarychlých kytarových sekerníků, ale já se s dobovými vyzdvihovači shodnu na tom, že rozdílovou kategorii tady tvoří Lombardovy bubny, jejichž hravost a zběsilost vynikne i přes dobovou produkci, která dnes už svůj archaismus zastřít nedokáže. Ale právě proto nám hoši toto album v minulých letech několikrát přehráli na koncertech komplet. A moji favorité? Pochopitelně titulní „Reign In Blood“ s oním kultovním nervózním úvodem. A jelikož už jsem zmínil, jaké album mě se Slayer seznámilo, tak nepřekvapí, že budu jmenovat i „Postmortem“.

Když to shrnu, já vlastně v diskografii SLAYER žádného jednoznačného favorita nemám, primát může držet hned několik desek. Ale „Reign In Blood“ otevřelo cestu neomezených možností všem ostatním. A kytarová muzika tak dostala v roce 1986 svůj raketový pohon na cesty do dalších dosud neprobádaných vod, kde rychlost a nářez neznají hranic. Takže zde leží základ toho, co budu ještě mnohokrát opěvovat v dalších dílech tohoto seriálu.