Overkill "The Years Of Decay"

Před časem jsem si uvědomil jednu alarmující věc. Že s přibývajícím věkem a starostmi z mého života úplně vymizelo to, co bylo kdysi samozřejmé. Někam se zavřít, pustit si na plné koule nějaké album. A ležet nebo poskakovat nebo dřepět s hlavou u repráků kazeťáku. A tak jsem si řekl, že se k tomu čas od času vrátím. Berte tento seriál jako krátké vzpomínky jednoho z vás na ty chvíle, které jsme u našich kazeťák trávili všichni.
Mojí první volbou se stalo album "The Years Of Decay", které v roce 1989 vydali thrashmetaloví OVERKILL. K tomu albu mě pojí vztah nejen zvukový, ale i vizuální. Když se mi do rukou poprvé dostal časopis Metal Hammer, tak právě nádherná reklama na toto vycházející album zdobila zadní stranu. Kapelu jsem tehdy ještě neznal, ale byl to pro mě dostatečný signál, že to bude něco výjimečného.
A taky že jo. Parádní album se skvělým Blitzovým zpěvem, úžasnou dunivou basou (když jsem pak o mnoho let později začal hrát, snažil jsem se cosi podobného vyloudit z ošuntělé Jolany a napůl spáleného zesilovače Tesla) a hlavně skladbami, které parádně odsýpají, ale zároveň jsou úžasně propracované a až malebně rozmanité. Ale zase ne tolik, aby to bylo až moc velké umění. Prostě thrash metal, který ale ani na chvíli nezapomíná na melodie. Celé album drží tak nádherně pohromadě, že berete jako úplnou samozřejmost, když přijde energií překypující "I Hate", sabbatovsky táhlá "Playing With Spiders" či pulsující "Who Tends The Fire". Všude je prostě přesně to, co tam má být. Za vrchol pak považuji atmosférotvornou titulní baladu. Je zajímavým paradoxem, že tendenci přetáčet jsem měl vždy jen u "Elimination", kterou považuje za vrchol alba drtivá většina fanoušků.
Poslech po letech mi ukázal, že album si svou atmosféru udrželo, ale současně ho i dnešním pohledem mohu považovat za parádní nářezovku na rozptýlení. Ty časy u kazeťáku se mi beze zbytku vrátily a já už se těším, až si zase pustím v jednom celku něco příště.