Matěj Lipský za Maskou Krockodýla

Jde z něj neuvěřitelná energie, velký pohodář, přes naplněný (mohu napsat i přeplněný diář) zvládá spoustu věcí, vyšla mu nejen zajímavá kniha pro děti se spoustou hostů, ale odstartoval i svůj nový počin odchodem z bývalé kapely – Projekt XIII s kterým vydal nové EP Maska, a dokonce už i zajimavá sestava je na světě. Je čas Matěje vyzpovídat.

Matěji, poslední dobou jsi dost činorodý, kde bereš čas?
Ahoj Honzo, předem díky za prostor v Rockpaláci. A hned na úvod těžká otázka. Čas máme všichni jeden a já naopak pracuji na muzice poměrně dlouho a pak se stane, že nastane ten čas, kdy hudební projekty vyjdou. Pokud se to sejde jako letos, tak to pak vypadá, že toho zvládám hodně. Jen pro představu, album pro děti jsem připravoval 10 let, první materiál na EP gotického Projektu XIII začal vznikat již v loňském roce a novinka Krmelce se připravuje již dva roky.

Vyšla ti knížka – Mámo, táto v komoře je krockodýl, kterou jste započali s tvým slavným dědou, panem hercem Lubomírem Lipským, proč vznikla?
Především je to CD s písničkami pro děti. Ale jak jsem napsal, vše vznikalo dlouhých 10 let a v mezičase se stalo, že si většina lidí nemá kde formát CD přehrát. Já jsem ale staromilec a když něco vyjde jen v elektronické podobě mám pocit, že jsem nic nevydal. A tak vznikl nápad, připravit knihu. Původní myšlenka totiž byla vydat CD namluvených pohádek mým dědu s několika málo písničkami. Dědovi jsem napsal 3 pohádky, které jsem si po večerech vymýšlel pro svoje děti. Dědovi se sice pohádky líbily, ale řekl mi, že už se necítí na to, aby je celé odvyprávěl a především autenticky zahrál. Chtěl pouze nějakou roli, třeba krále nebo vypravěče. To jsem ale já nechtěl, tak jsem to otočil. Připravil jsem 25 písniček a pro dědu krátké úvody. Když jsem pak řešil, v jaké podobě nahrávku vydat, napadlo mě připravit zpěvník, do kterého bych dal i ty tři původní pohádky. Díky tomuto kroku, jsem se spojil s kamarádem Vojtou Smidkem, u kterého vyšli pod jeho firmou Élysion poslední Negative Face. On v mezičase začal vydávat knížky. Slovo dalo slovo a začala se připravovat tato velkolepě pojatá kniha pro děti. Navíc jsem se spojil s dalším kamarádem a především skvělým výtvarníkem Matěm Mišíkem (starší syn Vladimíra Mišíka), který celou knihu nádherně ilustroval. Knížka “Mámo, táto v komoře je krockodýl” představuje tedy pohádky, zpěvník a kromě 2CD je v ní i QR code, pro stažení alba v mp3. Samozřejmě najdete nahrávku na streamovacích platformách Apple Music, Deezer a Spotify.

Od počáteční myšlenky k realizaci uteklo dost vody, proč ten velký časový odstup?
To je výhoda i nevýhoda možnosti domácího nahrávání. Kamarád a hudební spolutvůrce bubeník Kobdzey před lety opustil studio Sono a udělal si vlastní nahrávací studio u sebe doma. Postupně jsem u něj nahrál jednotlivé nástroje, on vše nabubnoval, dohrál perkuse a některé klávesové party, a pak se čekalo, kdy bude mít čas někdo z přizvaných hudebních hostů. Muzikantů na albu je několik desítek. Asi nebudu vypisovat všechna jména, ale když si to představíte, tak to zabralo několik let. Někteří hosté využili i vlastního nahrávání u sebe doma, jiné jsme zval ke Kobdzeyovi nebo mi pomáhal s nahráváním i Maťo v jeho domácím studiu Matomatic. Další “zdržení” bylo ono rozhodnutí vydat knihu. Jen ilustrace zabraly rok práce a navíc tu máme přepis všech písní do not (za což vděčím skvělému klavíristovi Jiřímu Pazourovi, protože kdybych to měl psát já, tak ještě nic nevyšlo). A v neposlední řadě nám i situace kolem covidu knihu zdržela o rok. Měla totiž vyjít v loňském roce před Vánocemi, ale v tiskárně, která byla domluvená, se rozmohlo onemocnění, a tak došlo k dalšímu zdržení. Nicméně, myslím si, že těch dlouhých 10 let bylo ku prospěchu věci, a že vznikla poměrně zajímavá a pestrá knížka i nahrávka.

Knížka je jak říkáš zpěvníkem pro děti, kde se se vzaly texty a muzika?
Už jsme to trochu naznačil. Já se necítím rozhodně jako spisovatel, jsem muzikant i muzikoterapeut. Tak jsem spojil do jedné nahrávky písničky a texty, které jsem skládal pro svoje tři děti (těm je knížka i věnovaná) a pro děti, se kterými jsem se potkával v rámci své muzikoterapeutické praxe. A protože jedním z cílů bylo seznámit děti s různými hudebními styly, se kterými se v mainstreamu nesetkáte, tak se hudebně album rozpíná od punku, HC, metalu, hard rocku, přes folk, art, etno, až po klasickou hudbu. A texty? Buď vycházejí z napsaných pohádek, nebo jsou takové dadaisticko-surrealistické. Nechybí ani texty s terapeutickým cílem či naučným obsahem a je tam i pár upravených lidových písniček a říkadel.

Na knize spolupracovala hodně známých lidí, musel jsi přemlouvat třeba pana Lábuse? Kdo tam všechno s tebou na knize spolupracoval a jakou měl roli?
S panem Jiřím Lábusem byla spolupráce naprosto úžasná a prakticky hned realizovaná. Nicméně, chvíli trvalo, než mě vůbec napadlo pana Lábuse oslovit. Zpívá totiž písničku, která pojednává o puberťákovi, který v létě místo užívání si přírody raději paří na mobilu. Původně jsem chtěl, aby tuto písničku nazpíval nějaký puberťák. Nejdřív jsem oslovil Adama Mišíka (mladší syn Vladimíra myšíka), ale něž jsem se k tomu dostal, tak Adam přemutoval a vyrostl. Tak jsem zkusil udělat konkurz na “puberťáka / puberťačku”, ale stále to nebylo ono. Jednoho dne mě napadlo, že by někdo mohl puberťáka zahrát, a pak už byla volba jasná. S panem Lábusem jsem pak spolupracoval i na jiných projektech a musím říct, že to byla vždy skvělá a profesionální práce, při které byla spousta legrace. A další hosté? Nechte se překvapit na albu sami. Prozradím jen několik, ale rozhodně ne všechny: Milan Cais (Tata Bojs), Monika Obermajerová (Negative Face, LeHarMonja), Vašek Bláha (Divokej Bill), Vilém Čok (Bypass a Pražský výběr), Matěj a Honza Homolovi (Wohnout) a další. Nechybí ani můj dědeček Lubomír Lipský, který se žel již nedožil vydání, tak je to naše poslední spolupráce.

Jak reagovali lidé, které jsi oslovil a vysvětlil jim, co máš v plánu. Dal ti někdo „košem“?
V podstatě všichni oslovení do toho hned šli a navíc bez nároku na honorář. Líbila se jim myšlenka pestrého, nekomerčního alba pro děti. Navíc jsem slíbil a díky vydavateli Élysion i dodržel, že část nákladu půjde zdarma do dětských center a dětských domovů. Chtěl jsem spolupracovat i s Honzou Toužimským z Arakainu, ale v té době měl velké zdravotní potíže, tak jsem se nakonec domluvil s Papu Michálkem z Forrest Jump. S Honzou jsem spolupracoval už několikrát, díky Negative Face. Nazpíval něco na cenou Anděl oceněném albu “The Garden of Wishes” a je i na posledním singlu “Poznání”. S Pepou se známe léta, ale poprvé jsme společně pracovali na nahrávce až nyní. Jsem za tu spolupráci moc rád. A Adama Mišíka jsem už zmínil, tam prostě kluk rychle vyrostl. Nikdo mi tedy nedal košem. Měl jsem docela štěstí.

My mluvíme o knize, ale součástí jsou i dvě CD – proč dvě a co na nich najdeme?
Jedno CD je nazpívané mnoha hosty a to druhé je čistě instrumentální. Jsou na něm ty samé písničky, ale bez zpěvu. Díky tomu si mohou vyzkoušet děti, jaké to je zazpívat si s kapelou. Je to takové karaoke. V doslovném překladu z japonštiny „němý orchestr“. Navíc vyzní hudba jako taková, protože se nestrhává pozornost na obsah slov. Při poslechu vám dojde, že jsme natočili vskutku tvrdé album a myslím, že s velice povedeným zvukem.

Ty jsi nevydal jen Krockodýla, ale vychází ti i první EP tvého Projektu XIII - Maska. Kdo tam s tebou je?
Mám pocit, že jsem se na “stará kolena” zbláznil, zakládat novou kapelu, ale jinak to nešlo. Chtěl jsem se nadále věnovat gothic rocku, který mě baví. Roztočil jsem skladby pro debut, ale ukázalo se, že studio Kobdzeye je natolik vytížené, že by se debut nestihl dodělat do konce roku. Tak jsem se rozhodl vydat ve spolupráci s Championship Music pětipísňové EP. To nedávno vyšlo pouze v elektronické podobě na streamovacích platformách. Kromě mě a bubeníka Kobdzeye je na nahrávce Dan Kroft, se kterým se známe z Negative Face. Dan si vzal na starost dark indie elektronické into.

Maska se nese v duchu gotiky, proč gotika?
V osmdesátých letech jsme získali videokazetu s klipy ze stanice Sky. Byly tam The Cult, The Damned a další kapely, které hrály post punk nebo gothic rock. Mně se ta hudba velice líbila, ale netušil jsem, že se jedná o tento žánr. Navíc jsem měl v té době kamaráda, který vždy probral moji sbírku kazet, některé vyházel a jiné přidal, abych měl správný hudební vkus, a tak se mi tam objevily kapely jako The Sister of Mercy a Fields of the Nephilim. Kazety jsem sjížděl denně, dokud se nevycuchaly. Opět jsem netušil, že je to nějaký gothic rock. V devadesátých letech jsem pak ulítnul na death metalu a až díky spolupráci s Bratrstvem Luny, jsem zjistil, že to, co jsem jako teenager poslouchal byl vlastně gothic rock. O to víc mě štvalo, že v Bratrstvu Luny se hraje spíš doom rock nebo metal a gotika tam moc není. To vyvrcholilo jejich novým nu-metalovým až thrashovým albem, kdy jsem se rozhodl z Bratrstva Luny odejít a věnovat se plně tomu, co jsem v pubertě poslouchal. Výsledkem je čistě gothic rockové EP “Maska”.

EP obsahuje 5 skladeb, jsi autorem jak muziky, tak textů?
Ano, dalo by se napsat konečně. Není nad to, když si píšete skladby i texty na míru. Nemusíte se s nikým hádat, že se to nedá zpívat, že text postrádá rytmus a plynulost slov, a že je zbytečně polopatický a krkolomný.

Kde hledáš inspiraci pro texty?
Pro mě je gothic rock o sdílení intimních emocí a pocitů. Takže inspiraci hledám ve svém každodenním životě. Každý člověk je bytostí bio - psycho - sociálně - spirituální a já odkrývám onu spiritualitu každodenního bytí. Není to tedy zpívání ve třetí osobě, ale dostáváme se do roviny textů já - ty. Tak to podle mě má být. To ale nevylučuje, že se objeví někdy i text o někom nebo něčem jiném.

Maska je zatím na Spotify, Deezer a Apple Music, uvažuješ o klasické formě CD?
Ano, jak jsem už řekl, když něco vyjde jen elektronicky, tak mám pocit, že nic nevyšlo. EP opravdu beru jenom jako zkrácení doby čekání na debut. Ten určitě vyjde na CD pod názvem „Ad Radices Tergum“, tedy „Zpět ke kořenům“. Z EP „Maska” se na debutu objeví tři autorské věci. Intro a cover verze XIII. století zůstane jen na EP, tedy v on-line podobě.

Jde o jednorázový projekt, nebo budeš pokračovat tímto směrem?
Gotic rock mě baví. Mám pocit, že jsem se v něm našel. Sice je to, jak už jsem zmínil, šílenství zakládat novou kapelu, když bych mohl hrát s kapelami pod osvědčenými názvy, které lidé z minulosti znají, ale rozhodl jsem se takto. Mám spoustu plánů, ale o těch pevně věřím, se všichni včas dozvíte. Rozhodně tuto kapelu neberu jako jednorázový počin, ale jako dlouhodobou záležitost, na které bude velký kus práce. Naštěstí mám na čem stavět.

Bude možnost vidět Projekt XIII i živě, nebo jde jen o studiový počin?
Příští rok máme v plánu odehrát nějaké hudební festivaly a především připravujeme velkolepý křest debutu „Ad Radices Tergum”. Hrát bychom měli od června do září, tak doufám, že se někde uvidíme. Už je připravena i koncertní sestava: já - zpěv, Kobdzey - bicí a dále v kapele budou Martin Jandourek (nedávno opustil také řady Bratrstva Luny, jinak se známe snad ze 7 kapel a navíc je to můj bratranec) - basa, Dan Kroft (Negative Face, Latitude 77) - kytara, Rafan (Pipes and Pints) - kytara a PetrOff (Anhead) - klávesy. Myslím, že již samotní muzikanti jsou zárukou kvality. Fakt se těším na společné hraní.

Máš nějaké webové stránky? Plánuješ s Projketem XIII i nějaký „merch“?
Webové stránky nemáme. Naším hlavním komunikačním kanálem jsou sociální sítě a především Instagram. Jsem absolutně nadšený z goth komunity na této sociální síti. Denně máme desítky zpráv, o tom, jak se jim líbí naše EP. Máme pozvání na hraní do Mexika, Polska a Francie. No, zatím to beru s rezervou, protože jedna věc je psaní si přes sítě a druhá je realizace, ale rozhodně to potěší. Navíc nevíme, co přinese covid situace. Nicméně, když se mi ozval i jeden známý český manažer, že by měl zájem s námi spolupracovat, začal jsem to celé brát trochu seriózněji. Ale jak říkám, uvidíme, co bude. Toto jsou jen plány. Pokud budeme hrát, tak se určitě dočkáte nějakého merche. Ale Projekt XIII je především o muzice. Nejde nám o pozlátko s prázdným obsahem.

Když jsme si volali, říkal jsi, že je ve hře i nové album Krmelce a snad i že oprášíš Negative Face, tak co vše máš v plánu?
Ano, je to tak. Jsme domluveni s Herdronem, vydavatelem časopisu Pařát, že nové album Krmelce vydá letos v prosinci, jako přílohu svého časopisu. Album ponese název “Peklo odchází z tvého domu” a bude obsahovat 5 cover verzí a 8 autorských písní ze života zvěře. Fanoušky gothic rocku asi nepotěším, ale jeden z důvodů pozdržení vydání debutního CD Projektu XIII, je právě natáčení nového alba Krmelce. Tady jsou jasné kontury termínů realizace, které musíme stihnout. To ale nevylučuje, že budeme průběžně pracovat i na debutu Projektu. A Negative Face? Postupně pracujeme na novém studiovém počinu. Sice máme nahrané bicí do 6ti skladeb, ale je na tom ještě spousta práce. Příští rok nové CD určitě nevydáme. Pokud něco vyjde pod hlavičkou Negative Face, tak pravděpodobně jeden singl s názvem “Raining Sun”.

Nejde se nezeptat na vaše rádio v Tloskově, jak pokračujete, máte okolo něj nějaké novinky a prosím opět o link.
Rádio Tloskov, kde jsou moderátory a především hudebními dramaturgy lidé s mentálním a kombinovaným postižením, najdete ZDE. Osobně říkám, že to je nejpunkovější rádio na světě. Ne, že bychom hráli tolik punku, ale každý z klientů si tam dá to svoje. Takže je to totální dramaturgická anarchie. V jednu chvíli posloucháte dechovku, v druhé metal, pak třeba pop 80. let, folk a hned na to punk nebo rockabilly. Prostě jedna velká jízda. Občas vysíláme rozhovory s muzikanty, sportovci i politiky. Záznamy rozhovorů najdete na YouTube kanálu CSS Tloskov.

Je půlka roku, pro tebe velice plodného, co máš ještě v plánu do druhé poloviny? 
Jak už jsem zmínil, natáčíme nové album kapely Krmelec (pro ty, co nás neznáte, tak mícháme death metal a dechovku, takže je mi vlastně dramaturgie Rádia Tloskov blízká). A průběžně pracujeme na debutu Projektu XIII. V pracovním čase, kromě managementu, si najdu čas vyrazit s klienty na mineralogické exkurze. Tady máte link, jak taková návštěva lomu může vypadat a chystáme do konce roku dílnu na zpracování minerálů. A v osobním životě chci čas samozřejmě věnovat také rodině.

Co ty a dovolená s rodinou? Popř. jak vypadá tvůj relax?
Letos se mi to nějak nepovedlo. Vzal jsem si čtrnáct dní dovolené s rodinou a den před odjezdem, jsem sekal živý plot a dostal jsem alergickou reakci, jakou jsem nikdy neměl a nezažil. Kůže se mi změnila na Freddyho Kruegera a já jezdil týden do nemocnice na injekce. Naštěstí to přešlo, ale nikdo nemá tušení, na co ta alergická reakce byla. Teď se musím vyhýbat slunci… takže taky taková gotika aneb ze života Nosferatu. Jediný relax, co teď mám, je hraní na kytaru.

Posloucháš nějakou muziku? Máš nějaký objev popř. album, ke kterému se rád vracíš?
Teď mě zaujalo nové album kapely Corlyx z Brigthonu z Velké Británie. Dříve hráli takové dark elektro, které mě moc nebavilo, ale novinka z loňského roku „Together Apart" je čistý gothic rock a fakt to zní parádně. link na klip ZDE
Jinak se stále dokola vracím k The Cult. Baví mě i projekt jejich kytaristy Billiyho Duffyho The Colorsound. Mimochodem před pár dny vydali následovníka debutu „Colorsound II.“. A tradičně se vracím k metalovým klasikám typu Carcass, kteří letos vydali novinku „Torn Arteries” a Napalm Death, především k jejich loňské desce „Thores of Joy in the Jaws of Defeatism”. A super je i letošní živák Paradise Lost „At the Mill”. 

Matěji díky za čas, v závěru co vzkážeš našim čtenářům?
Moc děkuji za rozhovor a podporu. Všechny čtenáře, co mají děti bych chtěl upozornit, že se po létě každým dnem přibližujeme k Vánocům a “Mámo, táto v komoře je krockodýl” by mohl být fajn dárek (smích). Ještě zajímavost, kdo máte předchozí album Krmelce „Tak trochu jiná honitba” a budete mít i Krockodýla, tak než si ho pustíte, dejte si poslední skladbu z Krmelce. Alba na sebe navazují. A úplně na závěr - možná jste si všimli, že v názvu “ Mámo, táto v komoře je krockodýl” chybí za táto čárka. Je to chyba, za oslovením se vždy píše čárka… nicméně, tato chyba spouští v září geocachingovou hru „Kam se poděla tátova čárka?“. Na jednom místě v naší republice je skutečně schována a kdo ji najde, čekají ho hudební odměny. Již brzy prozradíme GPS souřadnice.