BORDO - „rockoví nádeníci“ očima Aleny Laub Habertizel

Kdo je kapela Bordo, kdy a proč vznikla?
Kapela se dala dohromady v listopadu 2013 poté, co Pavel „Frito“ Červený potkal na Roudnickém vinobraní Milana Lauba a napadlo ho, že by vzájemná spolupráce mohla být přínosná. I když oba jsou frontmeni rockových kapel a obecně platí, že dva kohouti na jednom smetišti je nesmysl, toto spojení překvapivě funguje.
Pavel „Frito“ (mimochodem velký jedlík a milovník oroseného) měl představu, že s Milanem budou hrát na akustické kytary, takže kapela měla původně znít víc folkově než rockově.

Kdo stojí za nástrojovým obsazením?
Bicí zasedl hromotluk Miloš Řepa, za basovou kytaru se postavil kérkami zdobený Jarda Krobot, housle a saxofon si z Ústí nad Labem dovezl Jan Ledl a s akordeonem se vláčím já.
K natáčení prvního CD jsme přizvali hobojistu Zdeňka Adama staršího, který s námi pak odehrál pár koncertů. Když odjel se svojí filharmonií na dlouhé cesty do zahraničí, objevila se Katka s příčnou flétnou. V průběhu času se sbalil Honzík Ledl a basák Króba. Místo basáka začal vyšlapávat nekompromisní rozhodčí počítačových her Milan Majerčík. Ten s námi pobyl několik let. Na jeho místo nastoupil filosofující doktor historie Ivan Bulička vulgo Stojící Medvěd, kterého s Milanem a se mnou spojuje rockový kolektiv Bad.
Občas se na koncertě zjeví Vláďa Větrovec se svým perleťově modrým akordeonem. Abych nikoho nevynechala, tak ještě musím vzpomenout na houslistu Jirku Hančla, který s námi půl roku cestoval, než zvítězil sklep s rumíkem.

Kterým směrem se kapela ubírá?
Snaha o romantický nebo jak chvíli kluci říkali „baladický“ rock, dlouho nevydržela, Milan brzy zahodil akustickou kytaru, navlékl si kytaru elektrickou a rockové srdce kapely začalo bít.

Co všechno jste stihli do dnešního dne?
Natočili jsme dvě CD s názvem „Otisky“ a „Noc plná vlkodlaků“. Třetí album máme roztočené. Rádi natáčíme klipy, takže od Páji Junka, který je pro každou srandu, máme čtyři klipy k písním Balada o smrti, V přístavní krčmě, Vánoční a Starý rány. Od Milana Zaděláka, válečného kameramana, který s námi drtí na kytaru některé písničky na koncertech, to je klip Otisky. Další dva klipy má v hlavě a částečně na kameře.

Kde koncertujete a co máte za sebou?
Jezdíme po festivalech, festiválcích, vinobraních, slavnostech, klubech, hospodách atd.
V roce 2015 jsme se tak trochu z legrace přihlásili na Portu, kde jsme v oblastním kole získali 1. místo v divácké soutěži.

Kdo píše texty a hudbu?
Hodně textů a hudby tam má Friťák, další texty píše Miloš, Friťák je pak upravuje a zhudebňuje. Hudbu a texty píše taky Milan, ty jsou trochu temnější, propracované a něco malinko tam mám i já. Já jim svoje vidění světa ale nevnucuji, přece jen ženský text je trochu jiný a zatím Friťák, Miloš ani Milan ty svoje šuplíky ještě nepřebrali.

Jak si se dostala do kapely Bordo ?
Tak asi jako příruční zavazadlo mého manžela, protože hraju i v jeho kapele. No a teď vážně? Před založením kapely jsem na popud Friťáka hostovala s harmonikou na pár koncertech Vynálezu Zkázy a pak z toho vyplynula i moje další spolupráce.

A jak si se dostala k hraní a zpívání vůbec?
Lásku k hudbě mám v sobě odjakživa, ve třech letech mě rodiče přihlásili na Rytmiku- hudebně pohybovou výchovu s baletními prvky k paní profesorce Boženě Viskupové, která mimochodem úžasně hrála na klavír, tak jsem pak ještě vychodila Lidušku ne na housle, jak chtěli naši, ale na klavír. No a moji první posluchači zpěvu byli cestující v autobuse, když jsem si jako malá krátila cestu k příbuzným zpěvem.
Jinak moje první setkání s pódiem a živou kapelou bylo asi ve třinácti letech, kdy jsem si zazpívala s Neutron clubem, a pak mám taky nějakou sošku a diplom s 3. místem za zpěv z Lovosické granule, což byl na mojí neprůbojnou povahu úspěch. Od puberty jsem si psala textíky do šuplíčků. Taky jsem napsala pár textů pro hudební těleso Regence, jejímž členem jsem byla. Nadějnou spolupráci jsem zažila s korepetitorkou Alicí Odlovou, která vyučovala hře na klavír na Vojenské konzervatoři. Alice zhudebňovala moje texty. Dokonce jsme měly nahrávat naše písničky v ústeckém rádiu s tím, že si někde půjčíme bubeníka a kytaristu, ale bohužel se Alice těsně před uskutečněním plánu zamilovala do kluka, který se chodil modlit k baptistům a on jí tenhle hudební svět rozmluvil.
Pak mě jednou na pódiu potkal Milan a byla z toho spolupráce na věčné časy a další štace „rockového nádeníka“, jak tento termín použil Milan v jednom článku pro hudební časopis.

Může fungovat kapela s ženským elementem?
Na tuto otázku odpovím, že to může fungovat, ale žena by měla zapadnout do kapely jako další článek a ne tvářit se a chovat jako středobod vesmíru. Mě málokterá zpěvačka v rockové kapele přesvědčí o tom, že by měla mikrofon okupovat celý večer. Mám ráda mužský zpěv a když se prolne nebo prostřídá s ženským, tak si myslím, že to oba světy obohatí.

Máte někdy ponorkovou nemoc?
Samozřejmě si všechno muselo sednout, ale nemůžu říct, že by se nějaká ponorka konala. Nehádáme se, myslím, že se máme rádi a hlavně nás spojuje láska k hudbě.

Neunavuje tě to cestování a hraní, které se většinou odehrává po večerech?
Takovou otázku jsem nedávno dostala od bývalých spolužaček. Na to odpovím stejně, jako jim: Ne, naopak mě to nabíjí, a když vidím, že se lidem naše hudba líbí a zpívají si s námi, pak chodí a trochu nám lichotí, tak si to užívám a kluci taky. Nicméně, pořád zůstávám nohama na zemi. Samozřejmě jako člověk, který stěží vypije za večer jedno malý pivo, což mě většinou ani nenapadne, sedím po koncertě za volantem a to se pak domů opravdu těším.