Pekelný ostrov – západočeské poutní místo všech „Metalistů“

Rok co rok se v půlce července mění západočeské městečko Holýšov v místo, kde na tři dny přestávají platit zavedé zvyky, přestávají se respektovat dopravní značky a kde policejní sbor začíná své rejdy. Davy lidí se posouvají kolem holýšovského hřbitova, který je pro mnohé znich takovým mementem se vztyčeným prstem, aby viděli, kde mohou skončit, pokud to přeženou s řáděním, do prostoru, který jim bude na tři dny domovem. Začíná PEKELNÝ OSTROV, jedna z nějvětších festivalových akcí na západě Čech

Nadávno proběhl další ročník Pekelného ostrova, festivalu který je rok od roku propracovanější,větší a oblíbenější. Jaké byly ale začátky? Která kapela zahrála na Pekelňáku historicky první?
Začátky byly určitě taková punkovější. Tím nemyslím hudební styl, ale to jak jsme vše zvládali. Taky jsme byly trochu mladší. Pamatuji si, že na prvním ročníku jsme si užívali třeba Ine Kafe, Wohnouty, Vypsanou fixu, Katapult, Walda gang a pár dalších. Vlastně většina z těchto kapel to s námi táhne celkem pravidelně.

Jak jste vůbec přišli na myšlenku se do tohohle podniku pustit a kolik vás odvážlivců tenkrát bylo?
Pekelnému ostrovu vlastně předcházel Chodrockfest v Domažlicích. Byl to náš první festivalový počin a hned napoprvé se opravdu povedl. Je na super místě a areál má své kouzlo. Bohužel má ale i své limity a my jsme se proto rozhodli, že se pokusíme udělat ještě jeden, plnohodnotný a opravdu velký festival. Dnes si troufám tvrdit,že se nám to povedlo.

Prostředí festivalu je skutečně ostrov ohraničený řekou a nějakým potokem. Tím pádem je tedy velikost prostředí daná a díky stále větší oblíbenosti festivalu tam začíná být poněkud těsno. Proč jste si vybrali právě tuhle lokalitu?
Není to potok, ale náhon, což je ale asi jedno. Prostě je to ostrov, kam suchou nohou kromě našeho přemostění nevkročíš. Místo není náhodné. Kdysi tam již nějaké akce proběhly a protože kolegové jsou z nedaleka, měli o tom přehled a tohle místo se jim líbilo. Samozřejmě nás tehdy nenapadlo, že bychom někdy mohli řešit problém s kapacitou. Většinu ročníků jsme ani nevyužívali celou plochu, kterou využíváme dnes. Sehnat pěkný festivalový areál, dobře dopravně obslužný, k tomu mít dost místa na parkování, stanování atd., je celkem věda. My jsme na to měli velkou dávku štěstí, ale je za tím i spousta dřiny. Když jsme poprvé na ostrov přišli, byl to spíš prales. Dnes už tam máme dokonce vybudovanou i vlastní infrastrukturu, septiky na keramické WC a také parádní pláž u jezu.

Já sám jsem byl do nedávna také aktivní v pořádání různých kulturních akcí a tak moc dobře vím, jaká je řehole dát dohromady vystoupení třech kapel na tancovačce. Kolik času vás stojí příprava jednoho ročníku a co všechno se musí vyřešit, aby vše makalo jak má?
Skončí jeden ročník a v podstatě hned najíždíme na další. Kapely se musí řešit ještě dřív. Na hodiny to asi nelze spočítat, nicméně je to práce jako každá jiná. Baví mě, že se díky tomu poznáme se spoustou zajímavých lidí a taky je u toho dost zábavy.

Kde berete nápady, jak a co vylepšit v dalším ročníku a kde čerpáte inspiraci?
Tak snažíme se být hlavně kreativní, ale samozřejmě objíždíme i jiné festivaly a také tam hledáme inspiraci. Letos jsme třeba zavedli bezhotovostní platební systém, díky kterému jsme mohli mít takové vychytávky, jako jsou třeba keramické toalety. Stačilo přiložit čip a nemusel jsi na Toiku, ale pěkně jako doma….

Tuším, že již podruhé vystoupil na „Pekelňáku“ i Jaroslav Uhlíř, ikona českých filmových melodií. Ani v tom nejdivočejším snu jsem si neuměl představit, jak se dav kovaných rockerů přesouvá od podia, kde dohrál Alkehol k podiu s panem Uhlířem. Ono to ale funguje. Jak jste na tohle spojení žánrů vůbec přišli?
Byl to trochu risk a samozřejmě se našlo i pár „hejtrů“ na Facebooku. Nicméně po jeho prvním vystoupení na Pekelňáku se dokonce i tihle hejtři často sami přiznali, že tohle prostě nečekali, a že to bylo jeden z největších zážitků Pekla. Prostě hity od Uhlíře umí spojit metalisty, rockery a pankáče dohromady. Vždyť jsme na nich všichni vyrostli!

Když jsme už nakousli téma účinkujích kapel, tak by asi všechny zajímalo, jak probíhá výběr umělců. Ještě si umím představit sjednávání vystoupení a nároků tuzemských skupin. Jak je to ale s s těmi, co už mají nálepku „Světová skupina“ ?
No je to trochu alchymie a také i trochu boj. Bohužel kapel, které „táhnou“, není zase tolik a všemožných festivalů a podobných akcí jsou mraky. U zahraničních kapel to není o tom, jak moc se ta daná kapela líbí nám. Tam jde hlavně o to, jestli se my líbíme té kapela natolik, že u nás chce hrát a pak je to také samozřejmě otázka i finančních nároků kapely.

Letos jste měli jako superstar skupinu Lordi. Tady si asi bubeník po vystoupení nestrčil bubny do bagů, nenaházel si je do dodávky a nešupajdil domů za manželkou. Jaké má taková kapela požadavky? Nemuseli jste třeba naloupat v Alpách ledovec,rozpustit led na vodu, aby měli Lordi co žunkat k Finlandii?
Tady jsme vázáni mlčenlivostí plynoucí ze smlouvy. Nicméně v obecné rovině mohu říct, že to byla, co se přípravy a jednání týče, jedna z nejprofesionálnějších kapel, se kterou jsme kdy spolupracovali. Rohodně neměli žádné hvězdné manýry a ani si navymýšleli žádné nesmyslné požadavky na místě. Pro nás to byl určitě nejen hudebně, ale i v zákulisí velmi příjemný zážitek.

A teď trochu statistiky. Jaký byl nejslabší a nejsilnější ročník co se návštěvnosti týče? V jakém finančním rámci se pohybují výdaje na reklamu a upoutávky, jak dlouho po skončení Pekelňáku odpočíváte a s mokrým hadrem na hlavách si v sobě rovnáte emoce?
Pekelňák roste a to napovídá i to, že byl letos vyprodaný. Určitě si ale nemyslím, že by tam bylo nějak těsno. Čísla návštěvnosti už ze zásady nezveřejňujeme. Není to proto, že bychom se za ně styděli, ale protože by vlastně většině lidem nic neřekli. U nás je bohužel takový trend, že většina pořadatelů buďto sčítá dny se stejnými návštěvníky, nebo si čísla úplně vymýšlí. Jdu pak na festival, kde reálně nebylo ani deset tisíc lidí a v novinách si přečtu, že jich tam bylo přes třicet tisíc . Tím pádem nemohou mít lidé podle těchto čísel ani představu, jak velký festival vlastně navštívili. Troufám si říct, že se řadíme mezi ty velké. Zařadili jsme se i do festivalové asociaci FESTAS, kde si vyměňujeme zkušenosti s akcemi typu Colours of Ostrava, Let it roll, Mighty sound, a další.

Teď ti dám prostor, abys mohl sám něco povědět našim čtenářům, co máš na srdci a třeba nastínit, na co se mohou těšit příští rok.
Dám vám dobrou radu na závěr. Pokud se chystáte na Pekelný ostrov 2020, kupte si vstupenky co nejdříve. Začali jsme je prodávat teprve před pár dny a velmi rychle mizí. Úplně na závěr samozřejmě chci poděkovat našim návštěvníkům za velkou přízeň a důvěru. Budeme se stále snažit tak jako doposud, aby Pekelňák byl Vaší pravidelnou festivalovou zastávkou.

S Honzou Halíkem si pro Rocpalace povídal Šošon