Zemětřesení otřáslo základy Akropole a my byli u toho

"Pražský palác Akropolis byl svědkem úvodní zastávky osmipoložkového turné Zemětřesení 2018. K reinkarnaci tohoto českého all stars projektu došlo po pětadvaceti letech. Kdy jindy než teď a naposled."
Sál Akropolis byl již předem vyprodán také díky tomu, že organizátoři moudře nastavili prodej lístků, tak, aby se postarší rockeři v sále zbytečně netlačili a dalo se zde dýchat. Tohle chvály hodné gesto se vyplatilo. Nikdo na místě nezkolaboval, nejedno rockeřisko mačkalo jen slzy dojetí.
O předkapelách se zmíním jen stručně. Obě byly pro mě neznámou kapitolou. Old school rock v podání 9. planety z Karlovarského kraje s českými texty mě bavil víc. Metal podstatně mladších Frozen Poppyhead z Českých Budějovic byl sice o dost výraznější, ale na tuto akci se moc nehodily anglické texty. Navíc mi neseděl zvuk s utopenými zpěvy, ale třeba jsem se měl postavit jinam. V každém případě obě předkapely byly v podstatě svěžím překvapením.



A pak už to začalo introdukcí a Zemětřesení mohlo začít a to hned titulní skladbou. Aleše Brichtu, který má zdravotní problémy a navíc velké potíže se zrakem, musel na pódium přivést Miloš Doležal junior, ale když začal zpívat, nikdo nezůstal na pochybách, že to prostě půjde. Ano, Aleše bude muset někdo nejspíš odstřelit, tenhle chlap je prostě schopný na jevišti nechat duši. Kapela ho nenechala na holičkách. Kluci se o něj až dojemně starali. To ale ani na chvíli nekazilo celkový dojem. Naopak, soudržnost téhle party Brichta, Doležal, Henych a Smetáček je naprosto dech beroucí. Spousta rockerů v sále se neubránila dojetí.
V rychlém sledu pokračovaly „Cesty“ a svižný „Lupič Willy“. Spolu s Galérou si Aleš sedl na stylové křeslo a zbytek koncertu odzpíval vsedě. Došlo i na nějaké novinky / stařinky. Ale ve skutečnosti zazněla je jedna věc, kterou Zemětřesení před pětadvaceti lety nehrálo. K tomu se ještě dostanu. Na studiové nahrávce nebylo skvělé a úderné „Karthágo“, ale to při živých vystoupeních před čtvrtstoletím kapela hrála. Pak zazněl zadumaný „Čas“. O jeho hraní platí totéž. Ale co opravdu ani před dvaceti pěti lety kluci nehráli, to byla „Šípková Růženka“, ve které bicák Štěpán Smetáček skvěle obsloužil i klávesy.
Po „Strážcích majáků“ přišla bezstarostná odpověď na otázku „Co dělá indián“. Ženu si chytí jinou, stan postaví o kus dál. No a pak už přišel první a jediný host tohoto turné. Milan Schelinger, mladší bratr zesnulého Jirky, taky muzikant tělem i duší a skvělý parťák. Milana jsem před léty viděl mockrát s jeho Schelinger revivalem, hrávali u nás v hospodě i na Memoriálu Jiřího Schelingera, kde jsem taky nechyběl. Furt je to štramák s nakřáplým hlasem, který báječně umí hrát na kytaru. Navíc se mu daří i v obyčejném životě, když se mu v posledních letech rozšířila rodinka o dva malé synky, Jirku a Pavlíka. Ti ponesou odkaz svého otce a strýce dál. A to je moc dobře.



Následovala rozverná paní „Zima“, která sice štípe do tváří, ale umí být taky fajn. „Pohřeb přítele“ považuji za jednu z prvních skladeb funeral doom metalu u nás. Tahle temná záležitost má neskutečnou atmosféru. Pak si celý sál zazpíval „Holubí dům“, z toho až mrazilo. Ono si teda diváci zpívali celý koncert, protože se sešla opravdu parta zralých mužů a žen. Hihi, bylo nás tam stárnoucích rockerů požehnaně. No co, nikdo nemládneme!
Potom kapela ještě zrychlila při „Nám se líbí“ a nechyběly ani Čechovy srandovní „Jahody mražený“. Jako přídavky kapela zvolila dva songy, které zazněly na prvním koncertu Zemětřesení v roce 1993 v sále Dopravních podniků, dnes KD Vltavská. Mám na kazetě záznam, kde byli i tyhle dvě věci. Ano, šlo o „Paranoid“ a „Ace of Spades“. Byl to neskutečný mazec na úplný konec. Pak už jen úklon a tradá domů. Ale ne tak úplně. Ještě cestou k východu si nadšení účastníci koncertu vyprávěli, jaká to byla paráda.



Bylo to krásný, Aleš to v hrdle stále má a kapela ho podržela. Tak to má být. A navíc jsem přesvědčen, že z pódia šlo maximální nasazení. Byla to jízda a lidi to ocenili. Tenhle večírek pro nás starší a pokročilé se hodně povedl. V jednu chvíli se vedle mě do první lajny prodral Petr Kolář. Zpíval s kapelou jak o život, stejně jako my všichni. Zahlídl jsem v sále i Rudu Rožďalovského a známého metalového a rockového fanouška Václava Klause ml. Jsem rád, že k oživení Zemětřesení došlo a že jsem u toho mohl být a naplno si to užít.
Pokud ještě váháte s nákupem lístků, tak rozhodně neváhejte. Tahle příležitost se fakt nebude opakovat.
Turné Zemětřesení 2018 má ještě tyto zastávky:
20. 11. 2018 Liberec, Lidové sady
21. 11. 2018 České Budějovice, KD Vltava
22. 11. 2018 Plzeň, Alfa
26. 11. 2018 Bratislava, MMC (Randál)
27. 11. 2018 Brno, KD Semilasso
28. 11. 2018 Ostrava, Barrák
29. 11. 2018 Vrútky, RC Mlýn
A kluci slovenský budou mít jedinečnou příležitost vidět ve Vrútkách Zemětřesení naprosto naposled. Úplnou derniéru. Konečná, šlus. Ende.
Pro Rockpalace Honza Holý