Alfa prožila Zemětřesení

Čtvrtou zastávkou allstar, za který se projekt Zemětřesení dá považovat, se stala Plzeň. Předcházel jí vyprodaný koncert v pražské Akropolis, stejně tak netradičně plné sály v Liberci a v Českých Budějovicích. Každopádně plzeňská Alfa na takovou návštěvnost dlouho nezapomene! Již velké hloučky před vstupem navodily atmosféru starých bigbítů, kdy o návštěvníky nebyla nouze jako dnes. Přesto mi plný sál Alfy vyráží dech, když se rozhlížím okolo a hledám známé. Odhaduji, že do plné tisícovky chybí pár hlav. Jak koukám po tvářích kolem sebe, sešly se tu nejméně tři generace rockerů a atmosféra v sále je dokonalá už před samotným koncertem. Stánek s „merchem“ je v obležení a lidé nakupují upomínky na dnešní koncert ať v podobě trička, kalendáře, mikin nebo hrníčku. Velké vzrušení nastává při oficiální autogramiádě, kdy se muzikanti ochotně podepisují na vše jim předložené, a fronta nemá konce! Takový je zájem!

Frozen Poppyhead z Českých Budějovic načal dnešní večer a pustil do nás svou porci heavy metalu postaveném na melodických refrénech a anglických textech. Vznikem jde o mladou kapelu – vznikla v roce 2017, ale ostruhy si muzikanti získali v předchozí kapele Zerohero.

To 9. planeta, trio z Chebu, se svým přímočarým hard rockem mě oslovila podstatně více. Jejich set jsem si užil a podařilo se jim svým projevem řádně rozpumpovat dav pod sebou. Sám sebe jsem přistihl, jak si podupávám nohou a kapela v čele s výrazným frontmanem se mi opravdu líbila.

A pak to přišlo! Stylové intro, mlha a reje světel a za neuvěřitelného ohlasu přicházejí na pódium muzikanti, kteří se nesmazatelně zapsali do naší bigbítové historie. Na pódium nastupují vítězové Černé vrány 1992. Co jméno, to pojem – Vlasta Henych, jako jeden z prvních vlajkonošů blackmetalového praporu, Miloš Dodo Doležal – geniální instrumentalista, sympatický dlouhán Štěpán Smetáček, bubeník par excellence a největší aplaus se dostává zaslouženě Alešovi Brichtovi.

A celý cirkus může začít a čím jiným než Zemětřesením. Hned v úvodu Brichta ukázal, že přes všechny své zdravotní potíže se s ním musí i nadále počítat, a to je strašně dobře! Velikou oporu měl ve špičkově fungující kapele, a tady opravdu platilo „jeden za všechny, všichni za jednoho“. Z pódia šla neuvěřitelná energie, která pozitivně zaplavila celý prostor Alfy a to i tím, že tam nestály jednotlivá esa, ale celek, band, který se baví muzikou stejně tak dobře jako my dole.

foto: zdroj FB

Smutně oči hledí v dál, jen se ptej, kde se toulá srdce moje, kdo mu uleví. Smutně oči hledí v dál...až z toho mrazí a s Cestou pokračujeme dál. Lupiče Wiliho už zpívá celý sál, ať mladí či staří, ruce nad hlavou …. Kartágo, Galéra …. Přichází Čas a pak i čas na mou milovanou „parplovskou“ Soldier…alias Šípkovou Růženku. Tu Aleš odzpíval na jedničku podtrženou! 

A máme hosta, Milan Schelinger začíná Zimou a následuje Pohřeb přítele. Zlidovělý Holubí dům zpívá celá Alfa a při Nám se líbí si uvědomuju, jak silný materiál tehdy Schelinger měl. Nářez i v dnešním měřítku! Jahody mražený jsem nikdy nemusel, ale chápu, že zahrát se musí, celý sál skáče a tančí, zpívá a řve…věřím, že srdíčka muzikantů se musely radovat z toho pohledu mezi nás.
Kratičká pauza s odchodem muzikantů, sálem se nese „brichtovské“ Co je! Co je! (to si na sebe Aleš tehdy ušil bič-))) Koukám okolo sebe, dva pánové okolo sedmdesátky stojí na židlích a řvou stejně jako mladík s dívkou nedaleko od nich. Dnes se opravdu podařilo rockové muzice generační propojení…

První notoricky známé tóny se valí z pódia…Finished with my woman, cause she couldn't help me with my mind a přídavek začíná legendárním Paranoid od Black Sabbath a finále jsme si nemohli přát lepší Pikové eso od Motorhead patří k mým nejoblíbenějším.

Jdu domů plný dojmů a mám strašnou radost, radost z toho, jak tahle čtveřice s Pepou Bruhou nakopala prdel všem posměváčkům a pochybovačům. Radost z toho, že jméno Schelinger není jen jménem v encyklopedii, ale i smutný z toho, že tenhle člověk nedostal čas na to, aby dokázal víc.

26.11. uvítá projekt Zemětřesení Bratislava, 27.11. Brno, 28.11. Ostrava a finále mají bratři Slováci ve Vrůtkách. Všem vřele doporučuju, buďte u toho!
A závěr? Tleskám ve stoje Alešovi Brichtovi, Vlastovi Henychovi, Milošovi Dodo Doležalovi, Štěpánu Smetáčkovi a Pepíkovi Bruhovi děkuju za neuvěřitelný zážitek a možnost se vrátit o hodně let zpět! Díky, stálo to za to a odvedli jste úžasný kus práce!

foto Martin Hanáček