FENOMÉN „GULÁŠ“ aneb nejen muzikou živ je rocker!

Motto: "Dnes se stane nemyslitelné - spojí se dva gulášové týmy Orlová a Karviná a vyráží do Horní Suché vařit společně...válečná sekera na chviličku zakopána, držte palce ... " Ruda Schweser

Že nejen muzikou je rocker živ, je vidět na našem Rudovi, nejen že moderuje akce, ale již x-tý ročník se pouští do soutěže ve vaření guláše a je v tom dobrej! S napětím a zájmem jsem sledoval Rudovo letošní zdárné vítězné gulášové klání, ve kterém získal i „nějaký“ ten vavřín! Tak jsem ho poprosil o následující „stať“. I když fotografie dávají výpověď o akci i bez písmenek. 

Guláš je fenomén, co si budeme vykládat. Je to něco co lidi spojuje, je to něco, co má skoro každý rád a krásné na něm je, že může pokaždé chutnat jinak. Čili by se dalo říct, že svou povahou připomíná člověka – někdy je ostrý, někdy je nasládlý, někdy jemný, jindy zase hrubý atd. Může být ale skoro vždy dobrý – to je to kouzlo, že může být stokrát jiný a pokaždé může chutnat. Samozřejmě se dá také zkazit, ale to se týká jen těch, co do toho nedají srdce. Vaření guláše je spíše výsadou mužů a proč to tak je?? Domnívám se, že muži si s ním umí více vyhrát, více se mu věnují, jsou trpěliví a člověk by řekl, že to je vlastně rituál a svým způsobem to je také kouzlení – něco jako sex se ženou /s kým také jiným, že/. My muži bereme vaření guláše nesmírně vážně a zpravidla z této činnosti ženy zásadně vylučujeme jako velmi rušivý a amatérský element, který je schopen veškeré naše snažení zničit. Ano jsme schopni oželet i vlastní kuchařský orgasmus pro potěšení a zážitek strávníků. K vaření guláše je potřeba drsnou povahu a tady bych řekl, že rockeři jsou k tomuto přímo stvoření a tady bych také viděl tu paralelu, proč je tento článek na muzikantském poli a potažmo na Rockpalace.cz  Chápejte, jedině drsná rozevlátá duše rockera s umě skrývanou jemností může vytvořit takovou krmi – veledílo, symfonii chutí, jídlo hodné samotného boha Dia. Ano ten rocker, který před lidmi plive krev, deformuje mimiku ve snaze napodobit často samotného ďábla, ten co drsně drtí kytaru či jiný nástroj, ten co se pokládá za nejdrsnějšího z nejdrsnějších. Ano jedině ten je schopen vyvážit ingredience guláše jako akordy nejlepší své skladby – dokonalá harmonie chutí, kuchařská báseň. Ani nevím, proč si to takto myslím. Možná je to zkušenost, přece jen znám spoustu rockerů, co umí vařit guláš a s některými jsem se i utkal. Tím ovšem netvrdím, že ho ti ostatní neumí. Ale přece jen – jedině rocker je jaksi předurčen k tomuto náročnému dílu. Dále nesmíme zapomenout, že vaření guláše je poměrně zdlouhavý proces často provázený popíjením tvrdého alkoholu a zde si zase troufám tvrdit, že rockeři jsou dost slušně trénovaní na to, aby tento nápor zvládli a aby své dílo vůbec dokončili. I když už nemohou mluvit, přesto tak nějak neomylně sází ingredience do bublajícího kotle s přesností atomových hodin a nikdy se nespletou, i když jsou už pro okolí zdánlivě ztracení v alkoholickém delíriu. Na závěr bych snad mohl vše shrnout, že prostě guláš je jednou z těch věcí, které k rockerovi patří. Patří k sobě jako k politikům lži, jako Julie patří k Romeovi, jako Orlová ke Karviné, jako Banga k „odvaze“. Guláš lidi spojuje a já bych touto cestou rád poděkoval Maďarům – naším jižním sousedům za tento vynález, který u nás zcela zdomácněl a stal se nedílnou součástí naší kuchyně a rockových festivalů a i jiných kulturních podujetí. Bože, žehnej guláši a já se budu těšit na ten váš, věřím, že bude skvělý. Tak a teď mě klidně zabijte…

Pro Rockpalace Ruda Schweser