S Miloňem Šternerem o Paradox

Plzeňská kapela Paradox už má svoje pevné místo na plzeňské rockové scéně. Skupina vydala dvě alba a právě prochází personálními změnami. Domlouvám se s Miloňem Šternerem (ex Arakain, Morrior) na rozhovoru o Paradoxu.
Miloňi hned první otázka, jak ses k muzice dostal?
Hrál jsem vlastně už od třetí třídy na housle, pokračoval jsem v tom až do 18-ti let, takže mám klasické hudební vzdělání. S kytarou se to začalo překrývat někdy ve čtrnácti a s první kapelou jsem hrál asi v sedmnácti letech.

Já jsem tě zaregistroval jako tehdy nového kytaristu nastupujících Arakain, jak se kluk z Chebu dostane do Prahy a hned do první ligy?
Nešel jsem z Chebu do Arakainu, ale z Arakainu do Chebu na vojnu. Jsem z Hrádku u Rokycan a tehdy za mnou jezdila parta kamarádů z Prahy. Jedna z holek byla spolužačka Aleše Brichty a ta mi řekla, že nějakej Arakain shání kytaristu. Já jsem měl tehdy domluvenou práci v Praze, takže jsem se Alešovi ozval. Slovo dalo slovo a u Arakainu jsem zůstal. Nutno podotknout, že Arakain tehdy pro mne byla neznámá kapela, i když v Praze a okolí už měla dost velké jméno.

Když jsi ukončil činnost v Arakain, mihnul ses v Morrioru Mirka Nedvěda (ex Arakain – drums), proč tehdy Morrior?
V Moriorru tehdy skončil kytarista Jarda Pracna a s Mirkem jsme se často vídali, tak jsme se domluvili, že to spolu zkusíme a docela to vycházelo. Skoro se nedá vyprávět, co jsme tehdy ještě s Jirkou Šujanským zažívali. A akce po koncertech…

Ještě zabrousím k Arakain – jak si vnímal projekt Aleše Brichty – Arakain memorial. Stát zase po boku muzikantů, s kterými jsi kdysi hrál a s Alešem jako zpěvákem?
Podle mě to byl výborný nápad. Hráli jsme asi 8 koncertů v Čechách a na Moravě, další rok pár koncertů na Slovensku. Můžu říct, že je skvělej pocit, když vylezeš v Colloseu v Košicích, kde je narváno a Slováci mávají nad hlavama českýma vlajkama. Kdyby to mělo větší propagaci, mohlo to být určitě ještě lepší.

Jdeme k Paradoxu – nabízí se automaticky jedna otázka – Arakain i Morrior byly svým způsobem metalový nářez, Paradox je výborný hard rock. Proč tak markantní změna stylu?
Vidíš a mě to zrovna jako žádná velká změna nepřipadá. Něco jinýho je to asi pro posluchače, než pro toho, kdo to hraje.

Kdy jsi založil Paradox, měl jsi potřebu se vrátit k aktivní muzice?
Paradox jsem nezaložil. Kapela hrála určitě už dva roky. Znali jsme se s Tondou Vainarem (zpěvák) a občas jsem se na ně jel podívat. Tehdejší kytarista Pavel Mouřenec a baskytarista Míra Novák odcházeli ke kapele Xantipa a tak Tonda a bubeník Milan Gavora oslovili mě a Romana Velinova, jestli to s nimi nechceme zkusit. Bohužel po pár týdnech zkoušení měl Milan autonehodu a začal se shánět bubeník na záskok. Mezi jinými se přihlásil tehdy sedmnáctiletý Radek Sladký (dnes Alkehol a Torr). No a už u nás zůstal.

Paradox má dlouhou hudební historii, přesto jste v minulosti natočili jen jedno CD – Noc v mých očích 2004, vím, že jste už v té době byli hodně populární a vlastního materiálu jste měli taky dost, tak proč pouze jedno CD?
Paradox umí udělat slušný písničky a baví nás živé hraní, ale organizační věci, to byla vždycky naše slabina. Kdysi se o nás staral (nebo jak se říká, dělal manažera) Jarda Budilovský a ten nás v době, kdy byl v Paradoxu Petr Kolář, Radek Kroc, Radek Sladký a Roman Velinov do nahrávání dost tlačil. Jenže než se sehnaly peníze, šel Petr do muzikálů a pak se řešily problémy, kde sehnat zpěváka atd., až z toho byla dvouletá pauza. Když jsme to pak s Tondou Vainarem znova vzkřísili a nějak se ustálila sestava (zpěv Tonda Vainar, basa Franta Rendl, kytara Standa Marhoun a já, bicí Milan Bošek), tak jsme si vlastně kvůli poptávce řekli, že něco natočíme. Výběr studia zrovna nedopadl dobře a výsledek byl takovej jakej byl, nic moc… Další CD bylo totéž. Říkalo se, že hrajeme 25 let, mělo by se něco natočit, takže jsme nahráli nějakej průřez a zvuk zase nic moc. Zachránil ho „Masha“ ze studia Mercury, za což mu děkujeme. Obě CD jsme nahráli ve stejné sestavě, jen kytaristu vystřídal Tomáš Krauz.

Přišla doba prvního nadčasovaného klipu – Jsem takovej. Je mu už pár let, ale stále je to pecka! Jak a kde vznikal?
Vznikl v nějaký opuštěný fabrice za Prahou a točila ho společnost Leviathan. S klipem nám hodně pomohl náš kamarád Fárjů, kterej dělá pyrotechniku a byl u vzniku spousty klipů.

Kdo vůbec u vás píše muziku a texty. Máte v playlistě i nějaké převzané skladby?
Muzika je skoro vždy kolektivní dílo. Někdo přinese buď kytarovej riff, nebo nápad na melodii, a pak se to začne obalovat. V kapele píše texty jen Tonda a pár textů nám napsal Honza Petričko. Převzatý věci máme jen tři. Jednu irskou lidovku, kterou hraje kdekdo, včetně Metallicy, jednu od kapely Firehouse a nedávno jsme z legrace udělali jednu skladbu od Billyho Idola. Vše máme česky otextované.

Jak se vůbec ty jako úspěšný muzikant díváš na neuvěřitelný rozmach revivalů?
Úspěšnýho muzikanta si nech. Jak říká Roman, já už 30 let úspěšně předstírám, že umím hrát. A revivaly? Rozuměl bych revivalům již neexistujících kapel, možná i zahraničních kapel. Je to taková umetená cestička pro lidi, kteří nechtějí hrát vlastní věci. Ale připadá mi hrozný, že jedna z nejnavštěvovanějších kapel je Kabát revival a když od nich někdo odejde, založí si další Kabát revival. Připadá ti to normální? To není nic proti Kabátu.

Dostáváme se do roku 2016, jak vypadá Paradox dnes? Kdo tam je a není?
V Paradoxu dnes zpívá Tonda Vainar, na bicí hraje Kuba Kašák, na basu hraje staronovej člen Roman Velinov, a na kytaru hraju já a můj nejstarší syn téhož jména. A všichni ostatní tam nejsou.

Říkáš, že s tebou v kapele hraje jeden syn, ty máš tři kluky – potatili se a jsou muzikanti, nebo jdou jinou cestou?
Určitě se potatili. Ten nejmladší je zatím ještě maličkej, prostřední hraje v poměrně úspěšné black metalové kapele Mallephyr a s nejstarším dávají dohromady kapelu s Kubou Kašákem.

V Paradoxu jsou vlastně nyní dvě generace, jaký to má dopad na tvorbu a styl? Jedete na stejné vlně, nebo bude nějaký odklon tím, že mladí muzikanti přinesou nový vítr a pohled na muziku?
Samozřejmě, že nejedeme na úplně stejný vlně, ale hodně se to prolíná, jinak bychom spolu ani hrát nemohli. Doufám, že když se dají dohromady naše zkušenosti a jejich dravost, tak by to mělo fungovat skvěle.

Už jsem nakousnul, že nás na další album nenecháte čekat deset let. Jak je to s vámi? Chystáte - nechystáte, co vlastně tvoříš s novou sestavou?
Teď jsme přearanžovali a nahráli znova písničku ,,To mám rád“ už v dobrém studiu a mastrovala se v Americe. Měla by být brzy slyšet v nějakých rádiích. No a pak se uvidí. Teď se opět ustálila sestava, tak snad něco zplodíme.

Jak to vypadá s vašimi koncerty? Kde se o vás můžou zájemci něco dozvědět? Máte web, Facebook?
O koncertech minulých i budoucích se dozvíte na Facebooku. Web nyní stagnuje, protože se o něj staral Tomáš Krauz, kterej už u nás není. Jakmile bude v provozu, budeme informovat na Facebooku.

Paradox už tradičně koncertuje v prosinci ve Spáleném Poříčí u Pepy Brůhy (pořadatel a majitel značky Basinfirefest). Pojí vás s Pepíkem přátelství nebo je to náhoda?
Náhoda to není. Pepík na nás chodil dávno před pořádáním Basinfirefestu. Nejdřív začal dělat akce ve Spáleném Poříčí, kde jsme často a rádi hráli. Na spoustu akcí a na první ročníky Basinfirefestu jsme mu poučeli nástrojovku, a tak jsme si vzájemně pomáhali. My takhle, on nás zas doporučoval ostatním pořadatelům apod. Myslím, že se tahle spolupráce v určité přátelství vyvinula.

Jak se vám v Poříčí hraje a budete tam letos?
V Poříčí se nám hraje skvěle. Letos tam hrajeme tradičně 18.11. s Dogou a na další roční Basinfirefestu máme účast předběžně také domluvenou.

Miloňi, děkuju ti za rozhovor, určitě se nevidíme naposled, jelikož určitě chci čtenářům Rockpalace.cz přinést i tvůj profil a neboj, myslím hudební, ale každopádně, co vzkážeš našim rockerkám a rockerům??
Paradox s Vámi!