Rozhovor s kytaristou Martinem Worry Voráčkem z Grady Ann

Aktuálně hraješ v kapele Grady Ann už skoro 3 roky a nově i v Armero Tragedy. V jakých kapelách jsi hrál před tím?
Nejdelší dobu jsem strávil v chudenické kapele Empaty, pak jsem nějakou dobu hrál v kapele Tranzistor a zkoušel jsem ještě několik dalších kapel, ze kterých nebylo nakonec nic. V Grady Ann jsem víceméně od začátku. Do Armera jsem přišel jako třetí kytarista.

Hrál jsi vždycky na kytaru nebo jsi zkoušel i něco jiného?
Od deseti jsem hrál na akustickou kytaru, ale vůbec mě to nebavilo. Až v 19 letech jsem si pořídil první elektrickou kytaru a začal jsem víc hrát. Hraju i na baskytaru. Občas na mě padne ta zodpovědnost, že musím na koncertu rádoby zpívat. (smích)

Přemýšlel jsi někdy, že bys s tím úplně seknul? Jestli ano, tak jaký byly důvody?
Ano. Každou druhou zkoušku, když jsem musel zase někoho něco učit. (smích) Ale popravdě vždycky, když už jsem si řekl opravdu dost, tak přišel někdo kdo mě překecal a já jsem to zase rozjel.

Jak si se k tomu vlastně dostal?
Vždycky jsem poslouchal různou rockovou hudbu a chtěl jsem zkusit, jestli to zvládnu zahrát. Když jsem koukal na videoklipy a viděl jak třeba v AC/DC Angus lítal s kytarou po podiu nebo jak kytaristi z Iron maiden hrajou sóla, chtěl jsem hned hrát taky.

Měl jsi od malička sen hrát v kapele nebo se to zničehonic objevila ta možnost?
Už když jsem byl malý hoch, tak jsem si z Chevy postavil kytaru, pustil si muziku a dělal, že hraju před zrcadlem. (smích) Byla to dobrá praxe na podia. (smích)

Kolik jsi už vlastnil kytar?
Minulý týden mi přišla 68. kytara. (smích)

Proč tak moc?
Jak to říct? V kytarovém světě mě baví objevovat a zkoušet různé modely. Některé kytary jsem koupil na renovaci nebo úpravu a pak je dál prodal a některý jsem si nechal.

Kolik jich teda momentálně vlastníš?
Momentálně jich mám 6 a baskytaru, ale nevylučuji, že než tento článek vyjde, tak nepřibyde další. (smích)

Podle čeho se rozhoduješ, které si necháš?
Mám 2 kritéria. 1) vybírám podle toho, jak vypadá, jestli na ni hraje nějaký můj oblíbený kytarista nebo se mi jen líbí. Hodně kytar jsem vybral podle svých oblíbených interpretů, ale málokdy mi seděly a 2) musí se mi taky ta kytara zalíbit zvukově a hratelností.

Na jaké kytary hraješ aktuálně?
Momentálně nejraději hraju na LTD JH200, což je signovaný model Jeffa Hannemana ze Slayer. Kytara hraje hutně a dobře si rozumí s mým Marshallem. Mám jí jako 1 do Grady Ann.
Jako zálohu za ní používám Ibanez RGR321. Tuhle kytaru jsem si pořídil, protože mi připomínala Mickaela Thomsona ze Slipknot. Proti klasickým ibanezám nemá klasický floyd rose, který mě rozčiluje! V současné době s ní počítám jako jedničkou do Armera. Tam hraji přes Randall RD 100 a s ním má velice pěkný zvuk.
Ve svojí výzbroji mám i dva stratocastery. Jeden je značka Squier DELUXE, je to asi kytara, kterou vlastním nejdéle. Pak mám Vintage V6. Tyhle kytary mám většinou na domácí studiovou práci. Používám je s aparátem Orange Micro terror. S ním si velmi rozumí. Squier mi dá dostatečné zkreslení. Upravil jsem si v něm elektriku a vyměnil snímač. S Vintagem se teprve seznamuji. Je moje nejnovější kytara a pořídil jsem si jí na experimentování a kvůli Single snímačům. Člověk neví, kdy se to může hodit. (smích)
Když hledám klasický hardrockový zvuk, spoléhám na svoji Epiphone LES PAUL CUSTOM. S touhle kytarou teď pojedu jako s dvojkou v Grady Ann. Mám u ní rád zvuk krkového snímače. Ten u les paula se těžko nějak napodobuje je jedinečný.
Ještě mám Sheckera OMEN 6, což je kytara, kterou mi vybrala má drahá polovička. (smích) Tahle kytara mě velmi překvapila zvukem. Sám bych si jí nikdy nevybral, protože tenhle vzhled něco mezi PRS a Superstratem mi moc nesedí, ale hraje luxusně. Počítám s ní jako s dvojkou do Armera.

Když jsi měl tolik kytar, určitě dokážeš poradit. Jaká je podle tebe nejlepší kytara na začátek?
Pokud kytaristům jde o co nejlepší zvuk za co nejmenší peníz, nehledí na tvar, barvu atpod. Doporučil bych Ibanez GRG170DX. Tahle kytara je za tu cenu nepřekonatelná. V celku slušná elektrika, podle výrobce masivní tělo. Z téhle levné kytary, jsem měl vždycky pocit, že není ošizená. Na bazaru se dá sehnat do 3500,- v dobré kondici v krámu od 6000, - do 7000,-.

Když je podle tebe tahle kytara dobrá, proč jí nemáš?
Kdysi jsem jí měl, ale nahradil jsem ji vyšším modelem. A držím se zásady, nechci mít 2 kytary od jednoho výrobce.

Podle čeho se rozhoduješ, na kterou zrovna budeš při vystoupení nebo ve zkušebně hrát?
Podle aktuální nálady nebo podle toho, se kterou kapelou jdu hrát. A jaký používám aparát. Někdy si kytara s aparátem prostě nerozumí.

Když kupuješ kytary, zajímají tě spíš levnější nebo dražší modely?
Většinou se snažím sehnat levnou kvalitní kytaru. Nezajímají mě úplně takový ty no name značky, ale nekupoval bych si ani originál přes 20 tisíc. To jsou podle mě dneska vyhozené peníze. Pro dnešní hudební scénu, v které se většina z nás pohybuje, stačí kvalitnější kopie do 10 až 15 000,-.

Proč si myslíš, že to jsou vyhozené peníze?
Protože se levná kytara dá vylepšit na podobný zvuk, jako má originál za zlomek ceny. A poslední dobou se mi zdá, že značka kytary přidá klidně i dost procent na ceně.

Kytary si sám upravuješ?
Nejsem sice žádný profesionální opravář kytar, ale upravovat kytary je můj velký koníček. Někdy u toho trávím i spoustu večerů, ale s výsledky jsem spokojen.

Co bys teda poradil, že se dá na levné kytaře lehce vylepšit?
Důležitý už je samotný výběr kytary a co od ní čekám. Aby levná kytara stála za úpravy, musí mít podle mě v standartu dobrý dřevo a nesmí být na první pohled patrně výrazná chyba výroby. Nesmí být v těle výrazné praskliny. Nesmí blbě držet pražce nebo být křivý krk. Podle toho jak je kytarista zručný, může různě měnit snímače (to není levná záležitost), čistit elektrické součástky. U snímačů záleží hodně na požadavcích na zvuk. Každý snímač je jinak nastavený. Spousta výrobců dnes kašle na zabrušování barvy v sedle krku, což dost ubírá na sustainu kytary a často se vyplatí vyměnit i ladící mechaniky.

Které kapely a jaký žánr nejraději posloucháš?
Žánrově hudbu neškatulkuju. Mám rád od old school rocku přes punk až po moderní metal. Musí mě buďto oslovit kapela nebo i konkrétní píseň. Od mala jsem vyrůstal na Iron Maiden a Judas Priest. Poslední dobou poslouchám hodně Slayer a Five Finger Death Punch.

Složil jsi už hodně písní a určitě ještě hodně složíš. Co je pro tebe tou hlavní múzou?
Zas moc jsem toho nesložil. Hrozně nerad dělám nějaký texty, spíš mě baví dělat hudba. Text je podle mě problém v tom najít téma o čem psát. Většinou mě napadne napsat tři čtyři řádky a stop hlava už nemá nápad. Většinou mě písnička napadne, když si doma jen tak drnkám na kytaru. A najednou přijde riff pak se to už rozjíždí.

Máš ještě nějaký koníčky kromě hudby?
Mám psa, rád si chodím občas zastřílet, mám velice rád výtečné jídlo, což je na mě dobře vidět (smích), mám rád auta a už pár let se snažím o zprovoznění svého motocyklu. (smích)

Jaké máš hudební plány do budoucnosti?
Rád bych si s Grady Ann natočil jednou CD. Chtěl bych se s kapelou dostat nějak dál do podvědomí posluchačů. Udělat videoklipy a slyšet nás v rádiu. To by pro mě byla opravdu velká odměna.

Co si myslíš o současné hudební scéně?
Mrzí mě, že v současné době lidi moc nezajímá dění okolo nových kapel. A že dávají přednost revivalovým kapelám anebo kapelám, které hrají covery. Tyhle kapely snižují českou hudební scénu na naprosté dno!

A co si myslíš o dnešních muzikantech?
Podle mě jsou takový tři hlavní skupiny. Jsou ti, co to chtějí jakoby něco dokázat a oni tlačí tu kapelu dál a dál. Jejich naprosté minimum. Většinou na nich je všechna práce a organizace. Pak jsou takoví ti, co se jenom rádi vezou, pro kapelu radši nedělat nic navíc. Ke všemu se chovají lhostejně. Takový ten styl odehrát si to a jít. A poslední skupina jsou ti, kteří když za to nemají peníze nebo slávu, tak to dělat nebudou a ještě budou upozorňovat, jak to ostatní dělají špatně. Bohužel se mi zdá, že poslední dobou je těchto lidí víc a víc…

Pro Rockpalace Miri Kokošková