Rockeři za oponou aneb šofér, ten tvrdej chleba má…

Kamil Franek, rocker a velmi ochotný člověk a organizátor. Člověk, co moc rád udí a udí dobře, poslouchá muziku převážně rockovou, ale i jinou. Chtěl poodhrnout roušku rockového stylu života a tak začal jezdit s kapelama.Bydlí v Orlové a tak to k sobě máme kousek. Jsem zvědavý co zajímavého o rockerech zjistil.

Zduř Kamile, nebudeme zastírat, že se známe i když někdy lituji – posledně jsi mne málem přiotrávil rumem – kamarádi říkali, že to byla nejrychlejší opice jakou kdy viděli..No, to jen na okraj. Tak jak se ti stalo, že jsi začal jezdit pro kapely??
Ahoj Rudku. No to bylo kdysi dávno, kdy nám ještě rostly vlasy a do toho kolotoče jsi mne dotáhl vlastně ty..

Tak to kecáš ??!!!
No bylo to někdy v létě 2012. Někde na FB ses sháněl po šoférovi pro nějakou tvoji kamarádskou kapelu, takže nekecám. Já měl v té době jen malou dodávku pro tři lidi, takže moje první kapela AHARD si musela nějakou sehnat. Sraz byl před jejich zkušebnou a já byl zvědavý s čím pan Sargánek / bubeník/ dorazí. Už z prvního pohledu na ten stroj, jsem věděl, že to je zážitek na který hned tak nezapomenu. Starý hasičský Ford Tranzit z rakouského hasičského sboru… a tím jsme měli jet přes celou republiku – V pátek v Novém Kníně a sobotu Praha. Kapelník Jeki i s bubeníkem mne ale ujistili, že monstrum je v top stavu, jen do levotočivých zatáček to bude trochu hvízdat a že to bude krapánek lenivé..Já bláhový jim uvěřil. Naložili jsme a vyrazili, cestou jsme se kochali krajinou protože maximální osmdesátikilometrová rychlost to umožňovala i po té naší „hopsastrasse D1“ Nicméně do Nového Knínu jsme nějak dorazili, pak ubytovna, rum a ráno do Prahy. Po cestě z Prahy to přišlo – u Jihlavy už z pneumatiky lezlo plátno a tak hurá na pumpu a vyměnit kolo. No zjistili jsme, že na to nemáme vercajk a tak Sargánek sebral odvahu a šel budit kamioňáky, aby nám jej pujčili. Za chvíli přišel s jakýmsi pivem se slovy, že vzbudil jen nějakého Hungaria šoféra a s tím se jaksi nemohl domluvit..Nakonec jsem ukecal nějakého borca z osobáku a nějak se to povedlo. Nad ránem jsme dorazili statečně domů a tak to celé nějak začalo.

Takže u Ahardu to začalo. Byly i jiné kapely??
No po téhle jízdě mi bylo jasné, že to bude chtít jiný stroj. Do firemní flotily jsme tedy zakoupili šestimístnou dodávku a vše nabralo trochu jiné koule. Ozvali se další kapely – Schelinger revival, Scorpions revival, Bratři v triku no a kapela Ahard začala doprovázet Tanju a koncertů značně přibývalo. Ale nejvíce jsem najezdil s kapelou Schelinger Revival – to jsme fakt Česko i Slovensko projezdili křížem krážem…jako by ani ty hranice nebyly.

Když kapela nemá šoféra, tak jsou kolem toho hádky kdo bude tedy řídit a tím pádem abstinovat – to je věčný boj. U tebe jako u šoféra kapely to je jasné. Ale já vím, že si přihneš rád a tak je nabíledni otázka jak jsi tohle řešil a vnímal???
Zapeklitá otázka / smích / Jelikož jsem řidič MKD a tato práce mne živí, jsem na sebe přísný a nevozím radši nic ani v lednici – nikdy totiž nevíš co ti kdo provede a kdy budeš foukat. No samozřejmě když má kapela svého šoféra, tak se patřičně uvolní a začnou se projevovat. Nejlepší když začnou chlastat už cestou na koncert. Do toho teplé počasí a pak to hraje všechno tak trochu jinak na koncertě. Klávesy hrajou úplně jinou písničku, bubeník se nemůže dočkat piva a tak spěchá, kytarista se vyprdne na kudrlinky bo se mu potí ruce. Dohraje se a začne peklo – kdo co zpackal, kdo za co může a na mě pak je,pokusit se změnit téma rozhovoru, takže mám vlastně i funkci psychologa..Postarám se o další kvit a nepříjemný hovor se prostě „přepije“ / smích /..No a když to je s noclehem, tak se občas zruším i já samozřejmě. Pak jsem chytrý jak rádio a přesně vím jak má muzika vypadat. Druhý den je ale radši odjezd až kolem poledne…Pak ještě miluji, když jedeme, není kde pořádně zastavit a někomu se chce chcát..Takový Láďa Tomis mne chtěl dokonce k soudu dostat za to, že ho omezuji na jeho svobodě, když nezastavím…Rád vzpomínám na akci v jižních čechách u Mrkáčka s revivalem J. Schelingera…Bylo to s noclehem a celé to bylo pojaté jako retro akce – považ, pivo za 2 Kč a rum za 3 Kč..Tam jsem se seznámil s Radkem Krocem a zrumovali jsme se vcelku statečně..Odjíždělo se až za dva dny.

Co ti připadalo na té práci nejtěžší???
Víš Rudo, neřekl bych nejtěžší, ale nejotravnější. Když něco děláš proto, že chceš a že tě to baví, tak to pak není těžké. Nejotravnější je a bylo to střízlivé čekání než to kluci pomalu zabalí na podiu, než si dají u baru svých posledních x piv a panáků a než zjistí, že jim fanynky nedají víc než pusu, pak teprve nalezou do auta, kde během deseti minut usnou / smích /

Dokonce v klipu ses objevil, hvězdo..A to jsi prožíval jak – to natáčení??
No do toho bych se moc nepouštěl, spíše to byla taková akce „co s šoférem“. Kdo to viděl, tak si udělal názor sám. Pamatuji, jak mi po shlédnutí položil synátor takovou nemístnou otázku – „Tati, ty umíš běhat???!!! „ Dodnes jsem to neviděl a kdo chce tak to najde na Youtube pod názvem Ahard – Erotoman..

Ano, ten klip znám, moc se nepovedl..Proč jsi tu práci šoféra bral, musel si přece vědět, že to na nějaké zbohatnutí nebude..Co???
Víš, já jdu do všeho spíše srdcem a je fakt, že u tohoto můžeš na nějaký výdělek rovnou zapomenout. Do auta jsem narval docela dost peněz, které se nemají šanci vrátit, když jezdíš jen za náklady. Ale Vitouš / Mercedes Vito / vypadal skvěle. Nyní už ale pracuji na jiné spolupráci, protože s Ahardem jsem vloni spolupráci ukončil.

Takže nabídka zcela nové spolupráce???
No ano..kapela INGOTT Sešel jsem se kvůli toho se Šperlou z Limetalu u vás v Hardu a to mělo být jako nezávazně a zdá se, že v tom zase lítám. Jen přestavba Vita nejde tak rychle, jak bych si přál – jednak to nedávám časově a pak taky finančně. Není to prdel. Ingott je takový Jurův vedlejší projekt, jen pro neznalé.

Nebreč a radši mi řekni, co ti tahle práce dala nebo naopak vzala.
Na to je jednoduchá odpověď – dala mi radost a spousty nových přátel, uvolnění a částečný relax. Taky mne naučila to, že je občas lepší držet jazyk za zuby / smích / a nechat si svůj názor pro sebe. No a co mi vzala?? Paradoxně pár přátel, kteří nechtějí tak úplně slyšet pravdu a dá se taky říci, že čas, který jsem mohl věnovat rodině, ale tak to má asi každý v této branži. Pochopitelně ničeho nelituji – vzpomínky ti nikdo nevezme a ty dobré už tím tuplem.

Podíval jsi se takzvaně pod pokličku rockového hrnce, jaký je tvůj dojem ?
Nebyla to úplná novinka pro mne. Mí bráchové taky hrávali – jeden z nich je sice kotlíkář, to je ten nejstarší no a ten druhý je ryzí rocker milující kapelu Queen a se kterým jsi měl tu čest hrát i ty pár let, takže víš. Překvapilo mne jak jsou rockeři přátelští a jak dokážou táhnout za jeden provaz, když je potřeba – to u dnešní mládeže ve kšiltovkách nezažiješ ani náhodou. A samozřejmě fanoušci, pro ty se to celé dělá a bez nich by to postrádalo smysl. Určité zklamání přišlo spíše z řad pořadatelů, někteří z nich nejen že nezaplatí kapelu tak jak mají, ale ještě je kolem toho navíc hodně hořké omáčky. Ale né vždy to tak je…

Vyměnil bys volant za kytaru…třeba???
Člověk má dělat to, čemu rozumí a co umí, takže v mém případě bych mohl hrát maximálně na triangl.

Změnila tahle práce nějak tvůj pohled na rockovou obec, když sis k tomu takto přičichl??
Nezměnila, ujistila mne v tom, že pokud tu muziku máš v krvi, tak to ze sebe sypeš a jde to tak nějak samo. Ale pokud se musíš něco neustále učit a stejně to pak nejde kurva…tak se chyť radši volantu a je to..A už neotravuj prde a dik za rozhovor…

Tak taky pěkně děkuji a taky neotravuj….že jsem se vůbec ptal…Zduř.

Pro Rockpalace Rudolf Schweser