Queenie a jejich A Long Way to The Top

Víc jak 30 let se pohybuju v hudbě, ať už v některých redakcích, nebo pomalu v „desetiletém“ maratonu v Rock rádiu Šumava, kde jsem často chystal Rockpalác, který šel jako „šedesátiminutovka“ do éteru každý týden + repríza. Udělal jsem stovky rozhovorů, ale rozhovor s tribut kapelou jsem nikdy nevyhledával. Asi by se daly spočítat na jedné ruce i nešikovného truhláře. Každopádně kapela Queenie mi opravdu vyrazila dech s precizním provedením, image…, ale hlavně hlavní leader Michael Kluch. Asi je to slovní hříčka, ale tohle byl opravdu tribut (pocta) oproti revivalu. Kluci to dělají skutečně hodně dobře.

Michaeli, ty si se do patnácti hodně věnoval sportu, lépe řečeno hokeji. Co způsobilo ten zlom, že vyhrála hudba? Mělo na to třeba vliv, že jste byli v příbuzenském vztahu s „Meky“ Žbirkou?
Tehdy jsem o našem příbuzenském vztahu vůbec netušil, a ani za mou změnou orientace od sportu k hudbě nestál žádný pragmatický důvod. Mě někdy ve 14 letech začalo bavit zpívání a to tak, že mě to chytlo více než hokej. Když zpívám, cítím to v každé části těla, což ne že by ti hokej nedal také pocítit, ale u hudby jsem to měl mnohem intenzivnější.

Zpíval si rád, ve škole, doma…před lidmi?
Vlastně jsem neměl ambice předvádět se ostatním. Dokonce jsem se za to do jisté míry styděl. Přece ten kluk, co hrál v obraně a na hřišti nechyběl, když se to mlelo, najednou nezačal zpívat :) Ale doma jsem si zpíval moc rád a prakticky každý den. Po několika letech jsem pojal podezření, že bych mohl být součástí hudebního tělesa a začal jsem hledat kapelu. Pořád ale spíš tak pro vlastní zábavu.

Dá se říci, že si část života zasvětil Freddiemu Mercury, pokud se moc nepletu, v den jeho smrti v roce 1991 ti mohlo být 5 let? Kdy se pro tebe stal ikonou? (Jen dodám, že ve stejný den 24/11/ 1991 zemřel na rakovinu bubeník Kiss – Eric Carr)
S Queen jsem začal jako naprosto hudební lajk. Zkrátka proto, že se mi jejich hudba líbila – podobně jako se mi líbila hudba Beatles, apod. Až s příchodem internetu jsem začal zjišťovat, jak velká kapela Queen jsou, a jakým geniálním zpěvákem Freddie Mercury byl. On pro mě byl ikonou vlastně už v době, kdy jsem o něm ještě nic moc nevěděl, protože kombinace jeho zpěvu s hudbou ostatních jeho kolegů velice lahodila a stále lahodí mým uším. Později, když jsem zjistil všechny ty pro mě nové informace, jsem se zamyslel, že zřejmě nějaké hlasové vybavení mám, když dokážu zpívat písně takto disponovaného zpěváka. A to bylo možná také poprvé, kdy jsem si připustil, že by pro mě hudba mohla být více než jen koníčkem. Pořád se ale ještě nebavíme o tom, že bych chtěl zakládat kapelu věnující se právě tvorbě Freddie Mecuryho a Queen. To mě tehdy vůbec nenapadlo.

Před Queenie byly určitě jiné kapely, prozradíš jaké, a co jste hrávali?
Byly to takové ty typické garážové formace. Někdy jsme dokonce neměli bubeníka nebo jsme naopak byli dva zpěváci. Jedna z těch kapel byla dokonce punkového ražení. Ale s žádnou jsme to nedotáhli někam na jeviště. Možná i proto jsme s žádnou z nich nikdy nestačili pojmenovat, i když už jsme repertoár měli.

V roce 2006 vzniká tribut Queen – Queenie, k tomu se ještě dostaneme, ještě mě zajímá pár věcí okolo tebe. V roce 2016 jsem tě v Plzni zaregistroval v muzikálu Freddie – The King of Queen. Byl výborný, a otázka zní. Byla ti automaticky nabídnuta role díky tvému působení, nebo si musel projít nějakým „výběrkem“?
Bylo to někdy na podzim v roce 2013, kdy mi zavolal pan režisér Libor Vaculík a představil mi svůj nápad udělat taneční muzikál o Mercurym. Viděl mě v broadwayském muzikálu RENT, ve kterém jsem měl téhož roku premiéru v hlavní roli Rogera Davise, a přišlo mu, že obsadit mě do chystaného muzikálu přinese jistou míru autentičnosti. Šel jsem tedy bez castingu a rázem jsem se ocitl u zrodu tohoto moc krásného díla. Hodně jsme s Liborem konzultovali jednotlivosti Freddieho života, na jejichž základě potom psal scénář, dokonce jsem navrhl název muzikálu. Bylo mi to tak trochu šité na míru a pro mě nebylo vůbec těžké se pak s příběhem na jevišti ztotožnit.

V roce 2018 si v dalším muzikálu Freddie, obsahově se oba muzikály lišily, nebo šlo jen o jiné zpracování? (jinak ono těch muzikálů bylo povícero – Horečka páteční noci, Touha... Co ti zpívání v muzikálu dalo, nebo opačně, zužitkoval si některé zkušenosti z kapely v muzikálech?
Z dnešního pohledu mohu prohlásit, že jsem šel do muzikálu na zkušenou. Vždy mě tento obor lákal a fascinoval, a tak jsem si někdy v roce 2012 řekl, že bych to chtěl zkusit. Prošel jsem několika castingy, až se povedla hlavní role v muzikálu RENT, jak už jsem předeslal. Pak se nějak stalo to, že jsem během 12 měsíců měl asi 5 různých premiér vždy v hlavní roli, což pro muzikálové harcovníky není žádný problém, ale pro kluka „z ulice“ to moc zvyklé není. Poslední muzikál byl právě Freddie v Divadle Radka Brzobohatého. Zde jsme byli u zrodu celá kapela. Kromě standardních připomínek ke scénáři jsme pomáhali uchopit celé dílo hudebně, protože Queenie byli živý doprovod a v rolích, a neméně potom také technicky. Šlo ale o úplně jiný nový muzikál, již se standardními prvky činohry, ale opět platilo, že mi byl ušit na míru. Jenže tam byl nějaký problém s autorskými právy a z muzikálu se udělala koncertní show, u čehož už jsme nechtěli být. Byť jsem byl za toto dálo nominován na cenu Thálie, odnesl jsem si odsud jistou pachuť a od té doby jsem v žádném dalším muzikálu neúčinkoval. Muzikál pro mě ale dodnes hodně znamená a hodně mi dal. Jsem si jistý, že bez mého působení v divadle by dnes Queenie nebyli tam, kde jsou.

Jak pečuješ o hlas, přece jen je to zápřah zhruba 120 minut běhat po stage a zpívat.
Legrace to není. Aby mi hlas dokonale fungoval, musím být zdravý, nesmím pít alkohol, nesmím kouřit nebo se v zakouřeném prostředí vyskytovat. Neřesti zkrátka musí počkat až na období dovolené. Zároveň stále docházím pravidelně každý týden na hodiny zpěvu. Dnes už se sice „neučím“ zpívat, ale o hlasivky je potřeba neustále pečovat a rehabilitovat, čehož se dá docílit právě specifickými cviky.

Queen, já jsem dříve narozený, takže pro nás měly tyhle názvy kouzlo – Led Zeppelin, Uriah Heep, Deep Purple… až po ty Queen. Jak si je objevil ty? Přece jen tvá generace už měla jiné hudební „hrdiny“.
Bylo mi 10 let, kdy jeden spolužák ze základní školy přivezl na výlet výběr hitů kapely Queen. Když pustil CDčko, okamžitě mě to zaujalo. Tehdy jsem nevěděl, kdo to je, ale všechny ty písně jsem znal z rádia a už tehdy se mi moc líbili. Najednou jsem zjistil, že to jsou všechno nějací Queen a tak jsem si řekl, že si jednou jejich CD také pořídím. A to se s odstupem času také stalo. Jasně, vedle toho jsem tehdy miloval Kelly Family, ale jak se ukázalo, nemělo to naštěstí dlouhého trvání, na rozdíl od Queen :)

Tvá podoba s Freddim je bez debat, ale kdy si zjistil, že i tvůj hlas je deviza? Jak jsi na tom s hlasovým rozsahem? Musím říci, že Queen mám naposlouchané (především do alba Novinek) a v Dolanech jsi mi vyrazil dech, ale čekal jsem na Bohemia Rhapsody, ta že tě prověří. U mne máš za jedna!
Moc děkuji. Abych řekl pravdu, s některými písněmi se dodnes trochu peru. Ono vlastně nejtěžší je zazpívat živě to, co Freddie nazpíval ve studiu, ale sám pak na koncertech zpíval jinak. Oni šli vždy nadoraz, což u živého koncertu je oproti studiu obtížnější, dokonce i pro ně samotné. Jenže oni si to mohli dovolit, my zklamat nesmíme a to je u každého koncertu i po těch 18 letech, co Queenie existují, velikou výzvou. Rozsahově jsem na tom téměř stejně, jako Freddie Mecury, takže vše hrajeme živě v původních tóninách.

V Dolanech ještě zůstaneme, zmínil si se, že si se vrátil z nějaké aukce v zahraničí, kde se mimo jiné dražil účet z restaurace, kde se Queen pom koncertě v Německu „rozšoupli“. Co ty vlastníš nějakou relikvii po Freddim?
Ano, dražila se Mercuryho pozůstalost. Tisíce položek za více než miliardu českých Korun. Já jsem vydražil kostým, který Freddie oblékal na koncertech v letech 1975 a 1976. V rámci setkávání s fanoušky bych ho rád vozil s sebou na některé naše koncerty, aby se na něj ve vitrínce mohli také podívat.

Ještě zůstanu u tvé podoby, cestuješ do zahraničí, kde často hrajete, nevznikají nějaké komické situace třeba na letišti?
Jasně, akorát ti lidé nechápou, jestli jsem nějaký blázen, co se tak stylizuje nebo jestli jsem v nějaké roli. Upřímně, mně tohle není příjemné, jenže ten knír nenaroste přes noc a lepit si ho nechci. Naopak ale třeba minulý týden jsem si šel vyzvednou nový doklad totožnosti, a protože máme dovolenou a jsem zrovna oholen, úředník až při pohledu na pasovou fotku s knírem povídá: „jéé, vy vypadáte jako z toho filmu“, načež já mu odpověděl: „jéé, opravdu? To se na to budu muset podívat“ :))

Jaký song byl pro tebe ať rozsahem, textem nejtěžší na učení? Míváš u některých textů, jak se říká okno?
Pamatuji si, že Too Much Love Will Kill You mi dlouho nešlo do hlavy. Sloky jsou tam takové podobné, v refrénu pokaždé něco jiného. Dlouho se mi to motalo dohromady. Okno se stane jednou za uherský rok, ale není problém, aby to bylo v notoricky známých peckách jako Radio Ga Ga nebo The Show Must Go On. Je to potom tak paradoxní, že mě to až rozesměje.

Když zůstaneme u songů Queen, je tam ještě nějaký prostor pro vás na vyslovený hit? Máte něco v záloze, čím obohatit playlist? Přece jen v O2 aréně jste si vyzkoušeli duet „Mercury a Montserrat Caballé“ co ještě „Mercury a Bowie“?
„Mercury a Bowie“ jsem si také v O2 areně vyzkoušeli v jejich společné písní Under Pressure :) V ročníku 2021 s Honzou Kopečným, v letošním ročníku s Ondrou Rumlem. Samozřejmě repertoár Queen je nekonečný. Doposud jsme hráli něco přes 80 jejich písní. Každý rok připravíme něco nového. Problém ale je, že divák chce slyšet ty notoricky známé hity jako I Want To Break Free, We Are The Champions, Bohemian Rhapsody atp. To je cca 90% playlistu, čili prostoru na obměnu není příliš.

Co fyzička? Jak se udržuješ ve formě? Pár let jsem jezdil s AB Bandem (skupina Aleše Brichty) a vím, jaká je to řehole a jak vypadali často muzikanti po koncertě.
Hodně čerpám z mládí z hokeje. Tělo je dokonalý stroj a svalová paměť je na celý život. Do toho jsem dvakrát týdně s trenérem ve fitku, kdy cvičím, ale zároveň dělám fyzio, abych kompenzoval všechny ty náročné pohyby. Rád bych dlouho vydržel a z gauče to nefunguje :)

Kolik kostýmů používáš na koncertě, jdeš opravdu do detailů, a máš některý ve více kusech? Přece jen když se hraje častěji během víkendu
Mám několik kostýmů, nespočítám kolik. Některé jsou ve dvojím provedení, jiné se liší třeba barevně. Jiné mám nachystané pouze pro koncerty Queen Relived, což je naše velká show pro O2 arenu. Po pár sezonách chci vždy přijít s něčím novým, což je přede mnou právě nyní, tak se zamýšlím, jakou cestou se vydám.

Kdo s tebou začínal a jak vlastně vznikla Queenie? Mám kamaráda Protha (Honza Protheus Macků – Dymytry) a tak mi říká hodně jméno Rudy Neumann, který kdysi byl u zrodu právě Dymytry a mihl se i u Brichty. Přestav nám i další muzikanty.
Queenie vznikli z jedné takové garážové kapely, kde jsme si s bubeníkem Michalem Novákem hráli různé kousky různých kapel, až zjistili, že nás nejvíce ze všeho pojí právě Queen, a tak jsme je hráli více a více, až jsme na sebe nabalili další muzikanty, nejdříve kytaristu Tomáše Matouška, co nám chyběli do party, a když jsme měli repertoár cca na 70 minut, položili jsme si otázku „proč s tím nejdeme ven?“. Kapelou prošlo asi 10 různých muzikantů, až teď posledních 7 let jsme ve stabilním složení. Baskytarista a multiinstrumentalista Martin Binhack je v kapele po mně nejdéle, a sice od roku 2008. Kytarista Rudy Neumann přišel v roce 2014, klávesista Michal David, který hrál třeba s Petrem Hannigem, Daliborem Jandou, Leškem Semelkou, Mefistem atp. střídal v roce 2016 Martina Otrubu, a bubeník Petr Baláš, jehož nejznámější kapelou byla LOLA, přišel v roce 2017.

Ona kapela nejsou jen muzikanti, ale i team okolo, včetně zvukaře. Máte své dvorní mistry zvuku? Kolik lidí tvoří „ansábl“ kapely,. Pokud to není tajemství
Svého zvukaře jsme měli už někdy z kraje našeho působení v roce 2008. Byla to vlastně první externí pozice, kterou jsme zaměstnali. V současné době se nám o zvuk stará Bohumír Rellich, který byl dlouho právě u Dymytry (jsme s nimi spojeni opravdu úzce :) ), o světla potom Lukáš Patzenhauer. Dlouhodobě spolupracujeme také s Pavlem Buchtelem, když pracujeme na sofistikovanějším projektu a je potřeba, aby na to s Bohoušem byli dva. To všechno jsou kluci, kteří patří mezi špičku v ČR a najdete je u všech velkých projektů a koncertů. O to více mě těší, že se jim u nás líbí :) Ale to jmenuji pouze špičku našeho „crew“ ledovce. Nerad bych na někoho zapomněl, ale kromě bedňáků a asistentů zvukaře bych určitě jmenoval naši technickou pro Marka Platila, který se o nás hezky stará, nebo Honzu Bureše, který se zase hezky stará o naše náčiní. Dohromady je to asi 10 lidí mimo kapelu, kteří se starají o to, aby vše klapalo, a díky nimž máme větší klid a snad i dlouho vydržíme.

Queenie – pojďme do roku 2006, kdyby ti někdo v té tobě řekl, že budete hrát pro Alžbětu II u příležitosti 91. narozenin, 3x naplníte O2 arénu a uvidí vás okolo 40 000 lídí…co by si mu řekl? Asi jste takto vysoko nemířili?-)))
Tu Alžbětu bych mu věřil, ale O2 arenu asi ne. Mimochodem, vlastních koncertů jsme v O2 areně měli už 5. Samozřejmě každý muzikant má sen stát na velkém jevišti se spoustou světel a aparátu. Jenže to není tak jednoduché, dokonce ani když náhodou máte peníze. My jsme navíc Queenie nezaložili kvůli výdělku. My jsme nemířili vůbec nikam. Jen jsme se chtěli bavit a chtěli jsme to dělat, jak nejlépe dokážeme, a vyvarovat se chybám, které jsme viděli u druhých. Ono to pak nějak všechno přišlo samo. Ovšem nic ve skutečnosti není samo.. Proto jsem rád, že se nám povedlo, co se nám povedlo. Je to ohodnocení celé naší práce.

Ty na konci koncertu přicházíš v hermelínovém plášti, s královskou korunou na hlavě, což je neuvěřitelně impozantní. Mohli jste takto zakončit i váš set před anglickou královnou? Přece jen monarchie je monarchie -)))
Ano, Queen takto zakončovali koncerty při jejich posledním turné v roce 1986. Přišlo nám to jako skvělý prvek, a proto jsme ho taktéž zařadili do naší dramaturgie. Přiznám se, že se v něm necítím příliš dobře, ale k tomu koncertními divadlu to patří a jedná se o divácky oblíbený moment. Když jsme hráli na oné oslavě, kam nás pozvala její excelence Jan Thompson za anglickou ambasádu v Praze, nejdříve se obávali, aby nešlo o dehonestaci. Když jsme ale před přídavkem skončili, vystoupení se jim natolik líbilo, že nás poprosili, abychom nakonec tento prvek zařadili. Jenže v tu chvíli byla koruna s pláštěm uklizena někde daleko v šatně a jen tak tak pro ně někdo stihl doběhnout, abych je na konci mohl obléknout.

Co samotní Queen? Jak se dívají na vás, jistě vás již zaregistrovali. Přece jen ten Freddie v tobě je.
Nevím, jestli o nás ví členové Queen, ale jejich advokátní kancelář o nás ví určitě. Právě ku příležitosti velkých koncertů QUEEN RELIVED by Queenie v O2 areně jsme chtěli mít vše v pořádku, a tak jsme byli nějaký čas v komunikaci a máme vše v pořádku :)

Každopádně se zastavím u filmu Bohemia Rhapsody, což jeho uvedení bylo pro vás jistě výborné PR. Někde jsem četl, že si o Freddiem přečetl asi 7 knih. Tak se tě ptám jako znalce – našel jsi ve filmu nějaké rozpory, nebo opravdu detailně sleduje jeho život?
Celý film je v podstatě divadelní licence a rozpory jsou v každé druhé scéně. Mně osobně to ale jako fanouškovi nevadilo. V zásadě to realitu nemění, jen krapet ohýbá. A asi jsem na takovou praxi právě z divadla zvyklý.

Někde v západních Čechách žil i přítel Freddiho, teď je tuším někde okolo Pardubic?? Setkali jste se ním někdy a pokud ano, co říká na vaší hudbu?
S Peterem Freestonem se známe už více než 15 let a je to moc milý a sympatický člověk. Pozval nás několikrát na největší fanouškovský sjezd týkající se Freddie Mercuryho a Queen, a dokonce byl tak hodný, že nám namluvil voiceover pro začátek našich Queen Relived show. Co na naši produkci říká, se ho ale budete muset zeptat přímo :)

S Queenie jste opravdu úspěšní, hrajete venku, plná O2, která byla asi vrcholem. Je ještě kam se posunout?
Určitě je kam směřovat. Se show, kterou jsme předvedli v O2 areně, chceme objet celý svět.

Dolanech zazněla i tvá vlastní autorská skladba. Je ojedinělá, nebo časem by mohlo být i regulérní album? Vznikla z chuti vyzkoušet něco svého?
Píseň Let Me, jsme chtěli zařadit jakožto takové koření našeho prvního koncertu v O2 areně. Moc mě to bavilo. Mám spoustu nápadů v šuplíku, ale přiznám se, že jsem producentsky tolik ponořen do aktivit Queenie, že mi pak zbývá málo energie na to ostatní. Ale s jídlem roste chuť a Let Me mi chutná, mohu-li to tak říci. Posluchači si ji mimo mohou pustit na našem Spotify nebo iTunes kanále.

Jak tě bere tvoje okolí, kamarádi, rodina, přátelé? Fandí ti? Oslovují tě Freddie?
Upřímně, kdo mi řekne „Freddie“ dostane facku hehe.. Nemám to rád. Rozumíte, sejdu z pódia a jsem Michael Kluch. Nemám a nikdy jsem neměl pocit, že bych se cítil být Freddiem. Jsem skvělý v tom, co dělám a mám radost, když divák odchází s pozitivní emocí. Ale už z úcty právě k samotnému Freddiemu ta hra začíná i končí s mojí přítomností na jevišti. U fanoušků to samozřejmě toleruji, nechci se dostat do problémů :)

Měl jsem vždy pocit, že Queen po desce Jazz se už vydali trošku jinou cestou, nezněli už tak syrově jako třeba na Novinkách nebo v Opeře. V žádném případě tím nemíním, že ty desky byly špatné. Zdá se , že už tam bylo poměrně dost „elektriky“. Co názor znalce Queen?
Queen byli vždy velmi progresivní, a tak se není čemu divit, že se s příchodem syntetických zvuků pustili i tímto směrem. Dlouho tomu odolávali, protože kytara Briana Maye zvládla v různých vrstvách simulovat podobné zvuky a efekty. Poslední album, kde se Queen chlubili sloganem „no synthesizers“ bylo album The Game z roku 1980, na kterém vyšly skvělé pecky jako např. Another One Bitest The Dust. Pak si krapet zaexperimentovali albem Hot Space, které mám třeba já osobně hodně rád. Ani ne tak pro jeho elektro zvuk, ale jsou na něm skvělé písně a ještě lepší hudební nápady – Under Pressure je snad nejlepší basový riff všech dob. Pak se jejich posluchačstvo krapet rozdělilo. Myslím ale, že se zase spojilo albem Innuendo, což je naprostý hudební skvost, kde jedinou jeho nevýhodou je, že písně tohoto alba musely konkurovat tomu všemu, co už Queen do té doby napsali. Ale to by nebyli Queen, aby nepřekonali sami sebe, že? Tedy poslední vydanou písní na řadovém albu a za Freddieho života je The Show Must Go On.

Co ty a relax, popř. máš mimo muziky, nebo zbývá ti mimo muziky ještě čas na jiného koníčka?
V posledních letech mám méně energie na takovou tu neviditelnou kancelářskou práci. Nikdy jsem to neměl moc rád, ale někdo to udělat musí. Některé ty věci jsou nepřenositelné, zvláště když se něco tvoří, ať už to je nový web, což se nás aktuálně týká, výběr klipů, co uděláme, atp. Tento týden také finalizujeme letní turné pro příští rok a samozřejmě náš narozeninový koncert. Příští rok totiž oslavíme 18 let od vzniku kapely. Hodně mi s tím pomáhá náš tajemník pan Martin Zoubek, se kterým jsem spolupracoval na všech našich velkých projektech posledních let. On může za to, že jsem se ještě nezbláznil :) Nicméně tedy když odpočívám, rád si zahraju videohry nebo hraji golf, který mě zejména v poslední době začíná hodně bavit, aneb zase mohu nějakou holí do něčeho mlátit :)



Které album Queen by si ty vzal sebou na pustý ostrov?
Queen II.

Já ti děkuju za rozhovor, ještě nám prosím řekni, kde najdeme informace o Queenie (dá se to přeložit jako Královnička?) a chystáte zase nějakou monster akci na rok 2024: Nebo jaké máte plány? VCo vzkážeš našim čtenářům a s vaším dovolením našim čtenářům pustíme klip Bohemia Rhapsody
Já děkuji také a mám radost, že se náš koncert líbil a inspiroval tě k našemu rozhovoru :) Ano, slovo Queenie je skutečně zdrobnělinou slova Královna, tedy Královnička. Příští rok si chceme trochu odpočinout a nechat nadechnout i naše diváky. Takže O2 arenu příští rok nechystáme. Když ale vše dobře dopadne, nebudeme daleko, protože bychom náš narozeninový koncerty rádi uspořádali hned vedle v O2 universu. Buď bude tam nebo nebude vůbec. Ale diváci se na nás mohou těšit také na našich vlastních koncertech v průběhu léta nebo na koncertech a festivalech, kam jsme pozváni. Nevynecháme opět ani koncerty Hudby na vinicích, a já pevně doufám, že v průběhu první poloviny listopadu se všechny termíny objeví finálně u nás na webu Queenie.cz, potažmo našich sociálních sítích. Čtenářům moc děkuji za pozornost, našim fanouškům za přízeň, a všem dohromady přeji šťastnou mysl, poněvadž jsme-li šťastní, ať už jsme kde jsme, nic nám nechybí :) Tak ať nám nic nechybí, ahoj!

pro Rockpalace HH