Po výborné Taverně přidává Melissa album Folk

Petře, další album Melissy, Folk, je tu. Jak dlouho jste sbírali materiál?
Asi bys chtěl jednoznačnou odpověď, viď? Je to opět složitější. Když mě něco napadne, snažím se to uchovat, abych se k tomu mohl vrátit a poskládat to spolu s dalšími střípky do nějakého celku. Pokud se to podaří, je z toho písnička. Kdy se to ale podaří a jestli vůbec, to se neví. Já se pak snažím poskládat celek tak, abych měl pocit, že album drží dobře pohromadě. Na Folku tedy tentokrát najdeš písničky, které vznikly během poslední doby a stejně tak dva texty, které jsou asi pět šest let staré.

Kde album vznikalo? Chodíte do studia absolutně připravení, nebo se něco dopisuje ještě „na koleně“ ve studiu?
Asi se dá říct, že chodíme připravení. Minimálně do určité míry. Nejedeme do studia skládat, ale skoro vždycky se během prací na písničkách najde něco, co tě doma nenapadlo nebo to nenapadlo mne, ale třeba Mattyho, u něhož jsme ve studiu Street sound nahrávali. To je stav, který mě baví čím dál víc. Něco už nahraného posloucháš a najednou tě napadne, co kdybychom přidali tohle, nebo Matty řekne, abych nahrál tohle ještě jednou nebo dvakrát, protože s tím nápadem chce něco zkusit nebo holky příjdou s tím, že mají pro svůj part už dva hlasy a zkusíme to nějak všechno spojit, ale tak, aby se to netlouklo navzájem. Pak se třeba stane, že když jsme nahráli kytaru a Pavla nahrála harfu do stejné pasáže, řekl jsem, že bych jí upřednostnil a kytaru ve sloce úplně smazal. Tím se to trochu pročistilo a harfa je líp slyšet. Takže písničky máme složené, ale vždy se něco naskytne. Jeden part houslí do bonusové skladby O samotě jsem třeba slyšel poprvé až ve chvíli, kdy ho Lída ve studiu nahrávala a jiné písničky jsme hráli živě už před deskou.

Album má nejen výbornou muziku, ale i texty, vzhledem k tomu, že vydáváte alba poměrně rychle za sebou, přesto mají vysokou úroveň, musím se zeptat, kde berete elán a inspiraci?
Díky, jsme rádi, že nemáš pocit, že je to odfláknuté. Samozřejmě nám, a mně osobně tedy hodně, záleží na tom, aby to bylo na maximum momentálních možností. Tím myslím vše od muziky po celkové vyznění každé písničky a její podání, až po obal. Nevím, jestli je to rychle za sebou. Dřív se vydávaly desky skoro každý rok a ještě kapely objely půl světa na turné. To jsou přitom ta alba, která se dnes udávají jako klasika. Podívej se na roky alb u Accept, Maidenů, Dia, Uda, Sabbatů.. Myslím, že se moc nepletu. My udělali šest nahrávek v šesti letech, ale ne každá je plnohodnotné album. Jsou tam i třeba jen šestiskladbová proma. Je fakt, že za poslední čtyři roky jsme udělali čtyři alba, z toho tři za posledního dva a půl roku. To ano, ale nepříjde mi to divné. Elán a inspiraci? Je to spíš nějaká vnitřní potřeba a celkem mi trvá, než jí dokážu nějak zformulovat a muziku posunout Lídě, aby si poslechla, co by tam mohla hrát na housle nebo jestli může hrát to, co bych si tam přál já.

Použili jste kompletní materiál, nebo vám nějaké „kousky“ zbyly? A kdo vybírá, co půjde na desku a co je „odpad“.
Zatím jsme ještě nikdy nepoužili všechno, co je doma ve formě demáčů. Taky jsme nic, co jsme nahráli, nevyhodili. Kdyby se nám to nelíbilo, nenahrávali bychom to a pokud se nám něco nezdá ve studiu, předěláme to. Říkáme si hned, že tohle solo musí končit nahoru a ne dolu, že tady chybí větší emoce, že tohle musím nahrát znovu, že tempo se ukázalo jako moc pomalé atd. Někdy tě prostě nenapadne všechno hned doma a pokud je to čerstvá písnička, řešíme to kontrolními poslechy nahraných pasáží. Jinými slovy, odpad ze studia nemáme, ale tentokrát holky nechtěly tři instrumentálky na CD a naopak chtěly, abych dodělal zpívanou písničku a tak se na album dostala Směrem půlnočním. Jedna z našich aktuálně nejoblíbenějších písniček a ta třetí instrumentálka O samotě je jako jeden ze dvou bonusů k stažení spolu s druhou, noční verzí obalu ve formátu pro CD krabičky a komorní, kytarovou verzí písničky Kostky.

Melissa vydala i instrumentální alba, proč vznikla? Chyběly vám texty? Nebo jsi měl přetlak muziky a muselo to ven?
Od všeho trochu. Když jsme s Lídou dělali muziku pro divadlo nebo hráváme komorní koncerty, kde pořadatel chce nebo chtěl výslovně instrumentální muziku, nebránili jsme se tomu. Takový koncert nás dva čeká třeba v září a hrajeme teď tak opět s Divadlem za oponou i v Kutné Hoře Tajemné pověsti. Každý prázdninový čtvrtek, pokud neprší. Stavte se. Další věc je, že některé instrumentálky mají trochu jinou strukturu. Prostě v nich jde pocitově o něco trochu jiného a pak vznikly i ty, ke kterým jsem neměl nápad, jak k nim připojit text a zpěvovou linku a přitom v nich bylo nebo je vše, co jsem chtěl. K tomu se ukázaly někdy i instrumentální verze několika zpívaných písniček jako celkem fajn a Lída v nich hraje pozměněný houslový part atd. Hrajeme různé akce a téměř vše je formou „ na klíč“. Takže se nám širší repertoár hodí, pořád je to možnost hrát vlastní hudbu a někteří fanoušci po nás chtějí vysloveně instrumentální skladby a alba. Takže proč ne. Nás baví tvořit. Horší je si to všechno pamatovat. Máme v repertoárovém listu celkem přes padesát skladeb a průběžně je skoro všechny zkoušíme. Vše hrajeme s Lídou z paměti.

Jsem nadšený jak z Taverny, tak z Folku. Navodí u mne obě parádní staročeskou atmosféru kejklířů, jarmarků… Dokonce si myslím, že některé melodie by seděly i do pohádky. Našly vaše skladby i jiné uplatnění?
Kromě divadla jsem začal sondovat i další možnost, ale tam je požadavek výhradně na kytaru a housle a nic není jisté. Nebráníme se ani pohádkám, byli bychom rádi, pokud by se filmařům naše muzika hodila. Zkus ji některým podstrčit. Možná ale víš, že nechci prozrazovat nebo vysvětlovat texty. Kdybych ti ale u některých řekl, o čem skutečně jsou, bylo by to spíš do Kladiva na Čarodějnice než do pohádky. To ale chci nechávat na posluchačích, ať si sami udělají vlastní příběh. Nakonec, dělá to tak i Lucka, která je zpívá. Mimochodem s Luckou právě probíráme další nápad na propojení Melissy a divadla. To ale už předbíhám.

Ty píšeš nejen výbornou muziku a texty (opravdu klobouk dolů), ale našel jsi i výborný hlas v podobě Lucky Strnadové. Tuším, že kdysi jen hostovala, doufám, že si kapela takový výborný hlas nenechala ujít a Lucka se stala ofiko členkou bandu?
Jo, původně to tak bylo. Pokud jde ale o můj postoj k ní, tak jsem jí bral jako zpěvačku kapely po pár týdnech. Myslím, že se to seběhlo nějak tak, že po té plánované výpomoci neměla důvod odcházet a my jí nevyháněli. Místo toho jsme se tehdy začali bavit o Taverně. Mimochodem Lucka měla být zpěvačkou Melissy už někdy v roce 2014, ale tehdy jsme to viděli každý jinak. Teď má tedy v Melisse za sebou dvě alba, říkáš, že výborná, tak snad je spokojená. Potenciál ve spolupráci je ale ještě větší, než se povedlo zatím představit. Uvidíme, jestli to dokážeme příště ještě posunout. Musím víc cvičit.

Jinak jste zachovali stejnou sestavu jako na Taverně, takže to vypadá, že atmosféra v kapele je ok?
To se stalo poprvé za tu dobu, co Melissa aktivně funguje, že nahrála dvě alba ve stejné sestavě. Už bylo asi na čase. Věděl jsem od začátku, že právě těm rošádám v sestavě se chci vyhnout, ale kdybych se rozkrájel, tak se to prostě nepovedlo. Folk je tedy, jak říkáš, druhá deska ve stejné sestavě a myslím, že jsme s ní všichni spokojeni.

Co stylové cítění každého z vás? Máte na muziku stejný názor?
Asi ne. (smích). Lucka s Lídou šly cestou klasiky, opery a konzervatoří na housle, Adam vyrost na metalu poslední dekády a já na všem od Voskovce s Werichem, přes českou country až po Accept nebo Kinga Diamonda třeba. Škatulky ale už nejsou tak podstatné. Obsah je podstatný. Jsme tedy někde uprostřed toho všeho a vnášíme do toho myslím každý něco ze svého vnímání a pořád se to vyvíjí.

Jak se cítíte po vydání alba? Udělali byste ho dnes jinak? Přichází uvolnění?
Ne. Album Folk je takové, jaké jsme ho schválili k výrobě a jsme s ním spokojeni. Řešili jsme to s Mattym celkem poctivě. Taky jsme se dostali do bodu, kdy jsme mohli udělat tři různé mixy alba a všechny by fungovaly. Pak ale v jednu chvíli musíš říct, že je to hotové, takhle to bude a už do toho nešťourat. V mém případě o uvolnění moc řeč být nemůže, protože teď je tady další kolo hromady práce kolem už tedy existujícího alba a není čas se poflakovat.

Jak jsem psal, texty jsou výborné, neotřelé spojení, žádné klišé, máš bohatou slovní zásobu, zajímalo by mě, co čteš?
Díky, jsem rád, že je z těch textů znát, že mi na nich záleží. Obecně jsou pro mě malinko důležitější, než muzika. Teď ale paradoxně čtu něco jiného, než knihy o historii. Mám rozečtenou autobiografii Bruce Dickinsona, před tím jsem četl Jen jednou dostat šanci od Ladislava Vostárka a před tím jsem dočetl autobiografii Kimiho Raikkonena, pilota f1. Mám ale v obyváku pár knih opět o historii a dohromady mají snad šest tisíc stran. Jelikož čtu jednu tlustší knížku asi tak rok, mám na dlouho co dělat.

Protože tě znám, musím se zeptat, zda už v hlavě nenosíš nějakou myšlenku na další album?
Přímo na konkrétní album ještě ne, ale hudební základy v podobě pracovních demosnímků mám na další dvě alba. Holky mi teď ale zakázaly nosit do kapely nové písničky, musíme se nejdřív věnovat těm z nové desky a já jsem teď trochu vycucaný, takže jsem souhlasil a neodporoval. Jen si musím ta dema občas projít, abych to nezapomněl úplně. Ale zrovna teď není potřeba spěchat. Nechám to ještě uzrát.

Jak vůbec pracujete? První muzika, pak hudba? Píšeš do šuplíku, nebo zaznamenáváš postupně nápady, či patříš k muzikantům, kteří sednou a napíšou muziku nebo text na jednou? Upravuje si každý muzikant svůj „part“?
To je pět otázek najednou. (smích) Moc mě nešetříš. Muzika a texty vznikají odděleně. Musí mi dávat smysl jak muzika, tak text, a když se mi to potká, že toto je ta správná kombinace, dolaďuju to k sobě i s melodií zpěvu. Někdy sloku uberu, někdy se musí přidat jiná pasáž. Pak to projdu s Luckou a ta mi řekne, že by bylo fajn změnit tóninu a učím se to znovu. Pak projdeme s Lídou, co bych případně chtěl slyšet od ní a jinde si zase vymyslí něco sama. Instrumentálky děláme téměř půl na půl. Jen vyžaduje to, aby přišel nejdřív s kytarovým námětem, se kterým pak pracuje. Vlastně ano, skoro všechno píšu do šuplíku. Jen se to do něj někdy nestihne dostat a někdy to v něm zraje několik let, než se potká text s muzikou.

Už ti Lucka „hodila“ nějaký text na hlavu? Upravuje si zpěvnou linku podle sebe?
Nehodila, sice má jednu starší neoblíbenou písničku, ale bohužel jednu z těch stěžejních. (smích) Myslím, že zatím se jí texty celkem líbí a ani jí je nevysvětluji, pokud sama nechce. Linku zpěvu má v pracovním demu, které dostane s kytarou předzpívané, ale já na druhou stranu musím respektovat to, že to zpěvačka autorovi vždycky lehce posune, dá do toho vlastní výraz, vlastní možnosti, které jsou samozřejmě větší než moje nebo třeba navrhne druhý hlas do nahrávky. To je v pořádku. Pro mne je pak směrodatné, jestli v tom výsledku zůstalo to, co je pro mne důležité a nedělá se z toho jiná písnička. Druhé obdobné kolo je pak ve studiu. Zatím to myslím funguje dobře.

Vy jste před albem pustili klipy Jako voda a Bailarina, měli jste už ve studiu pocit, že půjde o hity, kterými opravdu jsou?
Já si hitovost netroufám posuzovat. To musí říct posluchači. Osobně si jen třeba porovnávám vlastní pocity z té které skladby, protože si za nimi musím stát do smrti. Ty se ale mění třeba podle toho, jak často kterou hrajeme. Tyhle dvě jsme natočili proto, že byly první, které jsme dokončili. Věděli jsme, že budeme natáčet v delším horizontu, ale že to bude trvat rok nás tehdy asi taky nenapadlo. Bailarinu jsme ale chtěli, protože je trošku jiná, než většina naší tvorby a Jako voda se celkem hodila do prostředí, kde jsme klip točili, ale museli jsme to stihnout, dokud bylo teplo. Myslím, že to nakonec byl možná poslední teplý víkend v roce. 

Vím, že se staráš o vše okolo kapely, takže jedna záludná otázka. Je marketingově znát, když kapela  pustí dnes na You Tube klip, před vydáním alba? Dříve to nahrazovaly singly.
V našem případě a v této chvíli určitě ne. Vše se totiž vyvinulo tak, že vlastně hrajeme pro lidi, kteří až tak závislí na netu nejsou. Přijdou si nás poslechnout, koupí si album a často potom taky chtějí mít klid na jeho poslech. Cimrmani říkají, že jsou humor pro lidi, kteří dávali ve škole pozor. My jsme muzika pro lidi, kteří jsou ochotní naslouchat. Konzumenti si najdou jiné kapely. Video v našem případě má spíš informativní hodnotu než marketingovou. Naši fanoušci si to pak pustí v klidu doma, když mají chuť a čas se podívat. Komunikace s nimi celkem na sítích funguje, tedy snažím se, aby na odpověď nečekali půl dne, když se potkáme osobně, snažíme se udělat alespoň pár minut času a pozdravit se s nimi, apod. Ale žádný nával křepčících fanatických fanoušků se kvůli jednomu dvěma klipům čekat nedá. Je ale samozřejmě dobré jim třeba právě klipem připomenout, že se neflákáme a na něčem pracujeme. To samozřejmě ano.

Dá se vaše muzika stáhnout na nějakých portálech jako Spotify, Itunes…. A kde vůbec najdeme  nějaké info o vás, rozpis koncertů..
Kromě CD, které je samozřejmě k dispozici u nás a průběžně je rozesíláme, má, a u nového alba to asi brzy bude stejně tak, digitální distribuci pod sebou Supraphonline. Ti to dávají do asi dvouset online obchodů, včetně těch největších. Folk tam brzy snad bude taky. Jinak na sítích máme profily. 

Petře, děkuju za čas a tvoje slova našim čtenářům a s tvým dovolením pustím klip Jako voda.
My děkujeme za zájem a prostor. Jako voda je zrovna spíš klidnější, folkovější písnička, ale na desce jsou i svižnější momenty. Přestože máme jednu kytaru, zpěv, housle a perkuse, snažím se dávat do muziky i ten pro mě přirozený bigbítový drajv a cítění, podobně, jako je to u spousty jiných kapel, které vydaly akustické nahrávky. Nějaká videa jsou ještě v plánu. Budeme rádi, když s námi zůstanete i v budoucnu. Mějte se fajn a napište si nám o novou desku.. (smích) Zatím čau a ještě jednou díky. 

webstránky: ZDE
facebook: ZDE
youtube: ZDE
instagram: ZDE
bandzone: ZDE