Rozhovor s Bárou Havelkovou

Novou akvizicí v otrokovické kapele Gaia je talentovaná zpěvačka Bára Havelková. Za sebou má nejen díky koroně několik koncertů, ale především aktuální kapelové album Druhá múza a nové nahrávky…

Jaké máš pocity z alba Druhá múza, kde de facto debutuješ jako zpěvačka a textařka?
Pocit je to neskutečně neskutečný – jak se zpívá v jedné naší písničce Rychlík. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že vyjde CD, na kterém zpívám, považovala bych to za vtip. Práce na albu byla pro všechny dlouhodobá i náročná, ale ten investovaný čas a energie za ten skvělý pocit rozhodně stojí.

Jak ses dostala k otrokovické skupině Gaia, která není žádným nováčkem a ve které ses stala novou členkou. Jaké je to být zpěvačkou?
Docela prostým způsobem – ozvala jsem se na inzerát, i když pár dní jsem se rozmýšlela, jestli zavolat. Měla jsem pocit, že můj hlas bude na rockové písničky příliš jemný. Ani jsem neměla zkušenost se zpíváním v kapele, jen jsem předtím několikrát vystupovala na akcích hudební školy, kterou jsem navštěvovala. Nevěděla jsem, jestli na to hlasově mám, ale nakonec jsem si řekla – Když to nezkusíš, tak to nezjistíš. A vyšlo to, stala se ze mě zpěvačka a pocit je to úžasný… Nějak tomu nemůžu dodnes uvěřit.

Máš za sebou první zdařilé nahrávky a koncerty. Až bude příznivější situace, předpokládám, že budeš s kapelou vystupovat...?
Pochopitelně se s celou kapelou těšíme, až budeme moct zase živě vystupovat. Bezprostřední reakce publika a energie, kterou od posluchačů dostáváme, se nedá ničím nahradit.

Jak bys písničky, která Gaia hraje, charakterizovala a je to to pravé ořechové? Jak se cítíš s kapelou?
Se všemi jsme si od prvního okamžiku padli do noty, atmosféra mezi námi je vždy přátelská, máme stejný smysl pro humor a celkově nám to funguje. Na každou zkoušku nebo akci s kapelou se moc těším. Než jsem do kapely nastoupila, neznala jsem ani jednu jejich skladbu. Postupně jsem všechny přezpívala a úspěšně si je „adoptovala“. Štěstí bylo, že bývalý zpěvák měl výš položený hlas, takže mi ty songy hlasově sedly. Pochopitelně, že mnohem bližší vztah mám ale k novým písničkám, na kterých jsem se autorsky podílela.

Jakou máš ráda muziku a které zpěvačky ráda posloucháš?
Mám ráda pop, rock i folk nebo metal, vlastně od každého žánru něco. Mými oblíbenými kapelami jsou U2, Cranberries, ze zpěvaček je to Madonna, Jana Kirschner nebo také Zuzana Navarová. Ale mou nejoblíbenější zpěvačkou od puberty je jednoznačně Tanja. Mám doma její původní elpíčko, ty písničky znám dodnes nazpaměť a ráda bych si nějaký její song někdy zazpívala.

Kromě toho, že zpíváš s kapelou, jsi také autorkou či spoluautorkou některých textů. To v tobě spalo už dřív a spíš jsi čekala na příležitost?
Nejspíš to ve mně spalo, aniž bych o tom věděla. Je pravda, že jsem vždycky měla ráda češtinu, úpravu textů nebo hrátky s rýmy. Konečně nastal ten čas to v sobě probudit a využít. Psaní textů je pro mě nová zkušenost, která mě moc baví.

Co tě inspiruje či motivuje k textům písní, které zpíváš?
Naše písničky jsou hlavně o emocích, vztazích mezi partnery nebo o životních křižovatkách, na které se může dostat každý z nás. Jsou tedy ze života a může se v nich najít každý. Motivace k textu je pokaždé jiná a je ovlivněna tím, že se tvoří text na hudbu. Takže melodie a rytmus ve mně vyvolá nějaký pocit, od kterého se odrazím. Text pilujeme společně s kapelníkem Vladanem Vavrušou, někdy to jde samo jako po mále jindy ho mnohokrát předěláváme, než jsme s výsledkem spokojeni…

Léta tě znám jako fotoreportérkou a najednou tě znám jako – talentovanou zpěvačku. To jsem nebyl překvapený určitě nejen já...?
Překvapení neskrývali a oči kulili všichni kolem mě. Není divu, ono není obvyklé začínat pěveckou dráhu až po čtyřicítce. Většina mi fandí a jsem moc ráda za jejich podporu.

A co na to tvá rodina?
Moje dvě dcery jsou samozřejmě fanynky v první řadě. Když doma trénuju písničku, během chvilky se jim vryje do paměti a zpívají se mnou. Obě mají hudební sluch, starší dcera hraje na klávesy, takže když je nějaká slavnostní příležitost, vezmu kytaru a zahrajeme a zazpíváme si spolu. Manžel je velmi tolerantní a taky u něj mám podporu. Když mě viděl a slyšel poprvé naživo zpívat na koncertě, byl dojatý a chválil mě. Na druhou stranu muzika zrovna nepatří mezi jeho hlavní koníčky, takže moje působení v kapele příliš neprožívá.

Pro Rockpalace Robert Rohál
Foto Archiv Bára Havelková a GAIA