Hattrick, Alkehol a Aleš Brichta Project rozezpívali Kolín

Potkali se u Kolína takhle v pátek večer kapely HATTRICK, ALKEHOL a ALEŠ BRICHTA PROJECT a byl z toho výtečný koncert Městském společenském domě v centru tohoto krásného historického města.

Jako první vystoupil HATTRICK a byla to hra vskutku mistrovská. To se takhle kolem roku 2000 sešli muzikanti z Alkeholu s Alešem Brichtou a byl z toho sportovně založený projekt, který vydal během čtyř let dvě desky plné popěvků pro fanoušky sportu. Jenže kapela nikdy nekoncertovala. Sem tam se na koncertech Aleše Brichty nebo Alkeholu objevily pouze jedna nebo dvě skladby. „Nechte vlajky vlát“ hraje dodnes ALEŠ BRICHTA PROJEKT tak i ALKEHOL. Aleš sem tam zařadil i skladbu „Ať můžeme být hrdí“, ale HATTRICK opravdu živě nehrál. Až letos vyjel na turné, které mělo mít 10 zastávek, jenže hned zkraje byly pro nemoc zrušeny dvě vystoupení, takže v Kolíně HATTRICK vystoupil teprve počtvrté.

Kolín si s chutí zazpíval písničky jako „Červená, modrá, bílá“, „Ať můžeme být hrdí“ nebo nejznámější a již zmíněné „Vlajky…“, které zazněly na samotný konec. Ještě předtím kapela zahrála třeba „Černou svini“ věnovanou rozhodčím, až jsem si říkal, že se tohle svinstvo ve sportu vlastně ani za skoro čtvrtstoletí nezlepšilo. Tři čtvrtě hodina s HATTRICKEM uplynula jako nic. Kapela se těšila zasloužené přízni početného publika. Městský společenský dům byl opět hodně plný, ale vše klapalo, jak mělo. Takže to byla velká pohoda. Alešovi sice neslouží zrak, takže ho musí jeho doprovod vodit, ale zpívá a myslí mu to stále ještě výborně. Kvůli ztrátě vidění vystupuje pouze v sedě, ale to je také jediné mínus, které ho brzdí. Jinak žije stále na plné pecky, a to je hlavní. Moc mu přeju, aby to aspoň takhle fungovalo ještě hodně dlouho.

Jako druzí přišli na řadu pánové z kapely ALKEHOL. Jejich zpívánky „O chlastu“ mám moc rád a vůbec se za to nestydím. Je to sranda a zábava. Jako otvírák zazněl hit „Hospodo, nalejvej“ a později veselý „Spalovač chlastu“ nebo „Pijeme s láskou“. A to fakt já s mými kamarády pijeme s láksou. Ota Hereš prohlásil: „Už mi taky nějak roste pupek, protože Pivo dělá hezká těla“. Nic na tom nezmění ani to, že „Na Slamníku“ už dávno hezký holky pivo neroznášej. Skončily tam v době, kdy ALKEHOL vydal první desku s touto peckou. Opět jsme si sborově zazpívali. Ale nejen alkoholem je kapela živa. Nechyběly ani popěvky typu „Víkend“ nebo závěrečný přídavek „Buráky“. ALKEHOL jsem letos viděl třikrát a slibuju, že na něj půjdu příště zase.

Po delší přestávce, kterou jsme se spoustou přítomných přátel využili k plodné a moudré diskuzi nad zkvašenou vodou, vystoupil v kulturáku ALEŠ BRICHTA PROJECT. Jestli někdo někdy třeba kritizoval Alešův zpěv na internetu, tak podle mě si neviděl do huby. Alešovi to zpívá, paměť mu funguje. Zazněly písně opravdu staré i mladší. Dlouho jsme živě neslyšely třeba „Ztráty a nálezy“ a ty v Kolíně nechyběly. Z repertoáru ARAKAINU zazněla i hymna „Apage Satanas“ a to komplet celá živě zpívaná bez samplů, takže od začátku až po Kyrie Eleison. Aleš se obklopil velmi šikovnými muzikanty, kteří jsou až o generaci mladší. Tohle spojení však funguje a dává nám naději, že bude hrát ještě hodně dlouho. V předvečer státního svátku výročí vzniku republiky zazněla také mimořádně působivě píseň „Poslední legionář“. Jinak jsme si zazpívali a zároveň řekli o stisk tlačítka se směrem dolů. Ano, byl to song „Peklo už čeká“. A já doufám, že to bude ještě dlouho trvat, že si na této zemi budeme společně ještě hodně užívat živou muziku. V Městském společenském domě v Kolíně k tomu jsou výborné podmínky.

Pro Rockpalace Honza Holý