Se Štefanem Dolákem o Atomic a albu V

Berounský Atomic sleduju od prvopočátku a po čase jsme se se Štefanem stali přátelé. Jejich právě vydané album V mě po předešlém Grand Prix mile překvapilo, takže slovo dalo slovo a rozhovor je zde.

Štefane, ATOMIC nedávno ohlásil nové album
Je to tak. Na albu jsme pracovali zhruba dva roky. Zpočátku nebylo úplně jasný, že s materiálem půjdeme do studia, proto jsme album ohlásili vlastně až v okamžiku, kdy šlo do výroby, tedy na konci léta. Oficiálně vyšlo v říjnu 2024.        

Jak se album jmenuje a kdo ho vydává?
Názvů jsme v průběhu realizace měli několik, ale nakonec jsme to nechtěli svazovat s nějakým konkrétním textem či skladbou na albu, protože všechny skladby považujeme za rovnocenný. Je to naše pátý regulérní studiový album, tak jsme ho nakonec nazvali ATOMIC V.

Album vydáváme sami, bylo to tak i s Grand Prix. Po všech předchozích zkušenostech jsme vydavatele vůbec nehledali a neoslovovali. Tvůrčí proces a svoboda jsou pro nás asi ty nej hodnoty, který nám muzika a vzájemná spolupráce na jejím vzniku přináší. Nechceme to ředit dohadováním se o nesmyslech s vydavateli, stresovat se termínama a tak, protože ve výsledku toho pro kapelu vydavatel stejně moc neudělá. Zrovna tak jsme nechtěli jít nějakou formou finanční sbírky, nebo jak se to dneska taky dá dělat. Prostě nechceme nic, co by pro nás bylo jakkoli zavazující nebo omezující. Tak jsme to dělali vždycky, na tom se bohudík nezměnilo nic.  

V jaké sestavě jste pětku točili?
Sestava byla stejná jako na Grand Prix – Marek Bureš a Pavel Marcel nahráli kytary, Pavel k tomu ještě klávesy. Jirka Heller to kompletně nazpíval, tentokrát i včetně vokálů. Martin Bureš nahrál bicí a já tradičně basu. Točili jsme v Pavlově studiu, takže kromě jeho Muzikantství, jsme využili taky všechny jeho nenahraditelný technický znalosti a zkušenosti se studiovou prací.   

Jak jste skládali hudbu a texty?
Co se týče hudby na ATOMIC V – víceméně všechny nápady přišly od Marka. K tomu byly dva, možná tři důvody. Za prvé, je to hlavní kytarista kapely - mistr riffu. Za druhý, prvotní motivy vznikly na sedmistrunnou kytaru, na tu já nehraju. Tudíž se nepodlaďovalo a já si plnohodnotně zahrál na pětistrunku. Třetí důvod byl ten, že jsme to nechtěli stylově moc otevírat, vybírali jsme konkrétní riffy s více méně jednotným rukopisem. Nakonec i aranže skladeb jsme tak nějak ujednotili – trochu v odkazu na Breakpoint, tam jsme se to taky snažili moc nekomplikovat. Ve výsledku byl pak materiál na album jako celek kompaktnější.      

Marek má skvělý nápady, jeho styl a hudební filozofie jsou kompatibilní s tou mojí, spolupracujeme spolu od doby co do Atomicu přišel. Jednotlivý nápady jsme pak zpracovávali spolu, přičemž můj vstup do toho byl spíš na bázi prvotní selekce a pak aranží. Když v tom bylo víceméně jasno, šli jsme s tím do zkušebny. Textování jsme si potom tak nějak postupně „rozebírali“, jak k muzice přidával Helly zpěvový linky a jak to koho inspirovalo.   

V první chvíli na mě texty působily tak trochu tematicky uceleně – to byl záměr?  
Záměr to nebyl. Pokud nějakej záměr byl, tak spíš s muzikou, jak jsem zmínil. Tím, že muzika jednotlivejch skladeb dostávala podobnou atmosféru, odrazilo se to asi i na podobný náladě a tématech textů.   

Na předchozím i tomto albu jste použili klávesy, dřív jste je nepoužívali…   
To je pravda, dřív to byla 100% kytarová záležitost, když pominu jednu neplánovanou věc na Breakpointu, kde si Jindra ve studiu hrál s moogem tak dlouho, až se to dostalo na album jako skladba. Na dvou posledních deskách jsme ale spolupracovali s Pavlem, kterej na klávesy regulérně umí a má cit pro to, jak a kam je zařadit. Takže jsme jejich využití uvítali jako dřív netušenou možnost obohacení kytarový muziky. Teď jsme se k tomu vrátili plánovaně a počítali s tím už ve stádiu skládání a příprav. Aby to nebylo pro čtenáře úplně matoucí - není to hraní ve smyslu Deep Purple, ale jen „decentní“ dokreslení barvy tam, kde na to kytara jednoduše nestačí.

Máte představu o zvuku už při skládání, nebo to řešíte až ve studiu?
Mluvili jsme o klávesách, ale pořád jsme kytarová kapela. Takže pochopitelně primárně se „řeší“ zvuk a rozložení kytar. Jak jsem zmiňoval, všechny riffy jsou nahraný na sedmistrunky, takže už tenhle záměr tě tak trochu vede k výslednýmu zvuku. Další aspekt - nahrávali jsme na lampy, snímali jsme mikrofonama, včetně basy. Nechtěli jsme to ‚uměle“ vrstvit do nekonečna a cílem nebylo znít moc uměle a jak já říkám „technologicky“. Technologii používáme a využíváme, ale ne pro prvoplánovej wow efekt. Spíš a z logiky věci navazujeme na kytarovou thrash old school. Většinu času při přípravách jsme hráli v sestavě jedna kytara plus basa, podobnou autenticitu a živočišnost zvuku jsme chtěli zachovat i ve výsledku. Na nahrávce tohle dominuje a o moc víc tam toho není. Je to velice snadno přenositelný na pódium.

Stylově máte alba docela různorodá, kam bys zařadil ATOMIC V?
Souhlasím. Je to daný taky tím, že fungujeme strašně dlouho a pět alb není na tak dlouhou dobu existence/neexistence, zas tak moc. První dvě alba jsou docela konzistentní nářez, je to taky tím, že jdou rychle za sebou. Pak byly dlouhý proluky. Nechci poslední album stylově škatulkovat, ale chronologicky bych ho nejspíš zařadil za Nuclear Thrash a Breakpoint. Tohle řazení jsem slyšel už z víc zdrojů a reakcí na pětku, takže to není jen můj subjektivní pocit.       

Kdo navrhoval obal?
Podobně jako s názvem jsme měli různý nápady, tak i s motivem tesání do kamene, nebo do kovu jsme si pohrávali od začátku. Taky jsme zvažovali runový písmo, ale to už je taky docela frekventovaný. Takže nakonec jsme jednoduše propojili kámen coby náhrobek s vytesanym seznamem skladeb. Takže seznam jsme dali vlastně rovnou na přední stranu obalu, jen v latině. Česky je seznam na zadní straně. Graficky to poskládal Libor Kačaba, se kterým jsme už v minulosti spolupracovali. Barvama jsme nehýřili, nechtěli jsme, aby to strhávalo pozornost, chtěli jsme, aby to bylo stylově jednotný, stejně jako muzika uvnitř.

Motiv alba se objevil i ve vašem lyric videu… 
Ano, video je na skladbu Pilíře stvoření a záměrem bylo nějak odkazovat na album, resp. obal, což se povedlo - náš náhrobek vlastně pochází z nekonečného vesmíru…

Říkal jsi, že album vydáváte sami, kde se dá tedy sehnat?
Nejjednodušší způsob jak si CD pořídit do sbírky, je kontaktovat nás e-mailem, my pak CD pošleme. Kontaktní e-maily jsou: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  Oba kontakty jsou na našem Bandzone profilu, je tam i proklik na zmíněný you tube lyric video.

Uvažovali jste i o vinylu?
No, vlastně ani moc ne, i když i tohle bylo pochopitelně téma, který zaznělo. Jenže všechno souvisí s penězma. Nechceme vzít čistokrevnou digitální nahrávku zvukově dělanou pro CD, vyrejt jí do masteru, vylisovat asfalt a tvářit se jak je to zvukově úžasně jinde a zkasírovat vinylový nadšence. Na to, aby se to udělalo pořádně je potřeba docela dost pěněz. Na druhou stranu velkej obal by byl super. Uvidíme, možná někdy v budoucnu, no jestli spíš není lepší za ty peníze nahrát něco novýho…