12. Metalgate Czech death fest restartoval festivalovou sezonu

Od čtvrtka do soboty se konal o rok odložený dvanáctý Metalgate Czech death fest tentokrát za účasti „pouze“ 35 českých a jedné slovenské kapely. Na návštěvnosti se neprojevil ani lehce chudší program natož pitomý covid. Nebylo narváno, ale bylo plno. Hlad fanoušků po muzice byl patrný již od čtvrtka, kdy jsem nevěřil svým očím, kolik lidí se na Broďák vypravilo. Navíc v autokempu Brodský byl svět tento víkend naprosto v pořádku. Všichni neustále něco konzumovali, takže roušky nebyly potřeba. Haha!

Bylo moc fajn potkat se s kamarády, s některými jsme se viděli skoro po dvou letech. Pro setkávání v kempu přibylo víc lavic k sezení. Stánků bylo taky víc. Program šlapal jak hodinky. Jedinou šmouhou na festu byly v noci z pátku na sobotu vykradené stany. Prostě, všude se najdou nějací zmrdi.

Velkým plusem tohoto festivalu jsou zděné sprchy a záchody, které jsou navíc většinou naprosto čisté. Slušné ceny občerstvení, zavedením plateb prostřednictvím žetonů téměř vymizely fronty. V kempu je spousta stromů, takže v horku nechybí dostatek stínu. A navíc se hraje na břehu rybníka, takže lze produkci sledovat po krk ve vodě nebo z mola s nohami ve vodě. Počasí bylo ohnivě pekelné, takže každé zchlazení bylo prima.

K přátelské atmosféře letos přispěly kromě voliéry s andulkami a akvárií se sladkovodními rybami, které patří ke standardnímu vybavení zdejšího kempu, také rodinka labutí s pěti mláďaty, která se nerušeně pásla na trávníku při metalové produkci. Jo a na hladině plul obří jednorožec, ale ten asi nebyl živý! Hlavně, že byla legrace.

Ve čtvrtek jsme si s přáteli náramně užili death metal v podání Dysangelium. Tihle kluci do toho jdou naplno a fans to dokáží ocenit. Musím zmínit taky vybroušený progresivní metal v podání Mean Messiah. Tahle trojice nenechává nic náhodě a s každým dalším koncertem získává nové fanoušky. Humor a rock and roll patří k Malignant Tumour. Tenhle český Motörhead dokáže pobavit a roztančit publikum.

Tortharry na Broďáku pokřtili jubilejní desáté CD Altars of Ignorance velmi zdařilým setem, kdy se čtyři nové songy zařadily mezi staré známé věci, z nichž některé kapela hraje i víc jak 25 let (např. hit To the death z dema Incriminated, které vyšlo v roce 1993). A to se u death metalu moc často neslyší. Novější věci kluci vybrousili k dokonalosti. Aktuální deska je prostě pecka a živé provedení ani trošku nezaostává. Skvěle zvolený set a fantastický zvuk Tortharry mě naprosto rozstřelil.

Čtvrteční noc zakončili pardálové Shaark, kteří letos slaví 30 let na scéně. I když tady to číslo kulhá, protože žraloci z Bzence měli mnohaletou pauzu. Nedávno vydali nové album, které je skvělé, ale naživo to tak nějak nebylo ono. Možná byl na vině příliš pozdní čas nebo přestálý horký den.

V pátek jsem musel do práce, takže jsem se na fest dostal až v průběhu setu Arch of Hell z Brna, kteří na scéně už taky nejsou žádnými nováčky. Jejich death metal s prvky symfonična a dalších metalových subžánrů se mi opět líbil. Následovali jihočeští borci Mater Monstifera se svým symfonickým black metalem. Jeho devízou je čeština. Neznám moc podobných kapel zpívajících v naší mateřštině. Za mě palec nahoru.

Pak vystoupil jediný zahraniční host Doomas, ale ten zde nehrál poprvé, takže se na Broďáku cítil jako doma. Tuhle partu mám moc rád, jejich dark doom je zahraný od srdce. Není to utahaná muzika, má silné melodie, je to zkrátka Doomas. A členové Doomas jsou hrozně pohodoví lidi se srdcem na správném místě.

Pak jsme s přáteli vyrazili na véču do nedaleké restaurace U Prouzů, které všichni přezdívají U vraha. Vražda pár metrů od brány festivalu se nekonala, tady se vaří vážně dobře. Za ty prachy naprosto luxusně. Zkoukli jsme u toho i větší část fotbalu. Moc nechybělo a málem jsme se tam pěkně „vykousli“. Nejmenovaného kamaráda jsme už v pátek neviděli, ten to totiž zvládl za nás. Haha. Takhle jsme se stihli vrátit akorát při setu českobudějovických Daerwin. Tohle byla hodně nervní záležitost. Něco mezi blackmetalem a šílenstvím Neurosis. Ale v dobrém slova smyslu. Pro mě asi objev tohoto ročníku. Rozhodně originální muzika. Slušela by jí ale tma.

Následoval Big Boss Band a jeho Doomy ballads. Jenže naživo to nebyl truchlivý zážitek. Band přehrál řadu svižných songů, ale temné balady nechyběly. Nejstarší blackmetalový zpěvák na světě Jura Valter přezdívaný Big Boss letos oslavil v únoru 69. narozeniny Jura Valter a ani na Broďáku nešetřil svým pověstným humorem. A stále to dává sakra pekelně. Myslím, že si tady dobil baterky, takže se těším za pár dní na Výravu. Prostě hudba je jeho život.

Pak následovala thrashmetalové vyhlazení Debustrol. Kolinss a spol to do nás narvali jako Zakuklenci. Antikrist je náš pán. Tuhle jízdu jsem si v kotli fakt užil. Nasrat vám všem. Páteční program završily „Pohlednice z hororového městečka Arkham“, jinak tedy Postcards from Arkham původem z Havířova. Velice zvláštní muzika, těžkotonážní i hravá. Tohle nepochopí každý, ale naživo je to fakt zážitek.

Ze sobotního playlistu vybírám výborné old school death metalisty Dead Carnage. Tihle „dědci“ se s tím nemažou. Za mě to byla velká paráda. Totéž se dá říct o následující kapele s geniálním českým názvem Hnus umírající. Nejde o žádný pohřební doom metal, ale spíš o velmi dobrý black metal, který se nebojí čerpat i z dalších hudebních stylů. Hodně progresivní záležitost. Jen ten hrací čas mohl mít podstatně pozdější start. Za tmy by se hnusně umíralo líp. Co by mohli hrát Brutally Deceased než brutální death metal. Tato věta podle mě říká vše. Následovali borci Fleshless se svojí „bezmasou show“. Tahle čtveřice z Děčína rozhodně nezklamala.

Ke zlatým hřebům večera patřil set V. A. R. Ti na Broďáku pokřtili tributní album Variatorium, které vychází v těchto dnech jako součást jubilejního 100. vydání časopisu Pařát. Desku zatím nemám, ale těším se na ni. Vratislavičtí alkoholici do lidí naprali všechny známé pecky, takže nemohl chybět Vratislav nebo Prdel Evropy. Kluci ale neusnuli na vavřínech. Proto zazněly i songy ze zatím poslední sedmé desky Temná.

Root, Big Boss a spol! Co říct víc? Legenda legend, kult kultů. Zjevení v podzemním chrámu černé pečeti. Těším se na novou desku, kterou Root právě točí. A vystoupení kapely na Brodském? Výborné, vymakané, energické, skvělé! Big Boss sice celý set odzpíval opět v sedě, ale zlato v hrdle stále má a klidně může sedět. Peklo už čeká. Fanoušky to bude stejně bavit.

Pak přišla fekální show Gutalax. Nějak jsem nepochopil zařazení těchto záchodových grinderů do programu relativně pozdě v noci a za tmy. Srandisti Gutalax ale nezklamali, přehráli své taneční songy o hovně. Nechyběly hymny Toitoi story nebo Shitbusters. Vtipný videoklip k druhé jmenované písni má na youtůbku bezmála milion zhlédnutí! Gutalax z Křemže je zkrátka fenomén. Celý Metalgate Czech death fest završila kapela The Corona Lantern a jejich fakt zhoubný sludge doom metal. Kapelu táhne front woman Daniela, která záhrobní vokál tahá snad až z paty.

Nakonec jsme s kamarády „v základním táboře“ u stolu číslo jedna dali žetony do banku a bylo z toho ještě víc jak deset piv. Někdo dal jeden žeton, někdo neměl nic, někdo jich dal osm, deset. Nikdo neřešil, kdo co, šlo o to, kdo pro to pití dojde. I takhle to chodí na festivalu.

Děkuji tímto pořadatelům z MetalGate a Tortharry, že se nebáli zorganizovat festival, byť se zúženým programem. Lidí přišlo opravdu hodně, kapely si to taky užívaly. Pro většinu z nich to bylo první vystoupení po několikaměsíční coronové pauze. Na některých bandách a zpěvácích byla znát trošku nerozehranost, ale záměrně nebudu jmenovat. Nebylo by to fér. Snaha se totiž taky cení. Důležité je, že se hrálo a za rok se zase snad hrát bude. Už teď se na třináctou účast na Metalgate Czech death festu těším.

Pro Rockpalace Honza Holý