Vilém Čok a Bypass - Čtyři kruhy

 Volal mi Bastič, prej jestli ještě píšu do Rockpalace.cz. Povídám, že sem tam asi jo. Teď mne ale dost vytěžuje dopisování chystané knihy, to ale neříkám nahlas. „ Co recenze, děláš ?“ Ptá se dále. „ No asi jo, vo co de?“ Nedá mi to. „ Nechceš udělat recenzi na nového Vildu Čoka?“ No málem to se mnou fláklo o zem jako se Sněhurkou po požití jablka od zlé královny. „To jako já, že mám dělat recenzi na Čoka??!! Se poseru.“ Ale pak jsem si tak nějak uvědomil, že dělám muziku celý život a všichni jsme z jednoho prachu, takže jde o hovno. Obdržel jsem telefonní číslo a tak jsem volal Vildovi, kterého osobně neznám. Byl v pohodě a že všechno dodá po mailu. Matroš fakt přišel a dokonce jakýsi „manuál“ ke skladbám, tak jsme si virtuálně plácli s tím, že jsem ho upozornil na to, že to nedělám nijak odborně a vážně. No a pak jsem se do toho pustil. Udělal jsem si kýbl kávy a prdnul jsem si kvalitní sluchátka na uši, abych tedy nepřišel o jemné niance prezentované hudby, o fikaně zatajené tóny a harmonie, abych slyšel všechny frekvenční pásma. / Trochu kecám, prd se v tom vyznám./ Vzal sem si hrubé ponožky s norským vzorem a triko se směšným sobem. Nečekejte ode mne tedy odborné posouzení, bude to můj subjektivní názor po poslechu srdcem. Vyberu pár skladeb a pak to shrnu.
Placka se jmenuje „ Čtyři kruhy“ a najdete na ní dvanáct tracků. To je slušná nálož muziky. Tedy jednička „PRO LOC“, je spíše takové mluvené nebo spíše dramaticky přednesené intro. Mělo by vás navnadit a uvést do obrazu. Nevím jestli jsem to pochopil správně, ale mohlo by to být o tom, že muzika nám může leccos vzít, ale pak nám to oklikou jinak a jindy zase vrátí o to štědřeji. Něco o tom taky vím. Důležitá je minimálně rovnováha. Pořád si namlouvám, že mi víc dala než vzala :)
„ROKY JDOU“ je hned následující opravdová skladba. Dynamická a výbušná záležitost u které jsem se vůbec nenudil. Sice pochybuji, že z mladší generace bude někdo vědět kdo byl Fitipaldi, ale já to vím. Basa fakt krásně chrochtá, bicí jsou živé, kytary nabroušené. Vždycky jsem měl problém s Vildovým zpěvem, ale tady se děje něco nečekaného – zpěv ctí skladbu, zapadá do konceptu a je tak nějak kultivovanější, ale přesto nepostrádá punc rozeznatelnosti, stále je to Čok. Líbí se mi vrstvení hlasů. Poslouchám to několikrát a skoro se u toho zadýchávám, skladba fakt frčí od začátku do konce. Tak to jo, těším se co bude dál.
Další kus dostal název „ČTYŘI KRUHY“. Hned po prvních tónech mi to evokuje nejednu legendární zahraniční kapelu, ke kterým se mi rockeři často modlíme, ale nebudu prozrazovat o které se jedná. Nemám rád srovnávání. Tempo se trochu zklidní a nastupuje přemýšlivost a zcela jiná atmosféra. Fajn, alespoň se mohu nadechnout. Slyším klasický hard rockový riff a v tomto duchu se nese celá skladba. Cítím se příjemně, návrat jakoby ke kořenům hard rocku. Vilda disciplinovaně svým zpěvem respektuje náladu skladby. Ale o trochu více se mi líbila předchozí skladba.
“JMÉNEM LÁSKY“ je další track. Poslechl jsem si pozorně text. Láska je pojmem zprofanovaným a nebudí v textech důvěru v naší kotlině. Chce to odvahu použít toto slovo ve tvrdším druhu muziky a člověk si musí být jistý, že to skutečně chce. Když jde člověk do let, tak začne konečně chápat smysl tohoto slova v celé jeho šíři. Tuším, že přesně nebo podobně to cítí i Vilda, takže mu ten song věřím. Snad jen malá výtka k refrénu, asi bych ubral na pompéznosti a epičnosti, láska má svou sílu i bez toho.
„ Zlatokopka zlatej krumpáč má, je tam dole mezi nohama“, tak to je jen útržek textu z dalšího songu „ZLATOKOPKA“. Netřeba příliš komentovat. Takové odlehčení, ale se vší vážností. Zlatokopka, to mi nehrozí, moc by toho u mne nenakopala. Sázím spíše na přirozený a moudrý šarm postaršího muže. Co Vildo, taky to tak máš?!
„AŽ BUDOU TLUSTÝ LIDI HUBENÝ“ Tak tohle je dobrý song, je tak trochu do „zelena“ a Greta Thunberg by asi byla nadšená, ale co – jestli se neprobereme, tak země fakt půjde brzy do kopru. Líbí se mi, co vyvádí kytara v refrénu a mám tušení, že tahle skladba bude na koncertech fungovat. Nemohu se zde vyjadřovat ke každému kusu, bylo by to neúnosně dlouhé a tak se posouvám ke skladbě „JÁ TERMINÁTOR“. Je to těžkopádný song, posazený na prdel a pěkně to šlape. Bude se vám líbit.
“RYCHLOST A PRACHY“ Tady mne zaujalo opět vrstvení hlasů a refrén, také změny tempa. Je to živé a zajímavé.
“ VAJÍČKO“ Tak to jsem se zasmál, humorné odbočení z celého konceptu placky v rytmu reagge, ale přesto si tu chlapci dali záležet i hlasově. Až tak, že jsem začal doma hledat jointa. Ale pozor, hned na to navazuje...Co na to navazuje?? Já fakt nevím, ale má to souvislost. Kurva, kde mám toho jointa?! Jmenuje se to „KTERAK VILÉM JDOUCE PACIFIKOVAT KYTARÁKA SVÉHO MÍŠU, DO TAJEMNA PROSTORŮ NEZEMSKÝCH, ZNENÁHLA ZBLOUDIL“ Berte to asi jako EPI LOC…:)
Mimochodem, toho jointa jsem našel, jdu na to.

Tak, stejně jsem se vyjádřil téměř ke všem skladbám, kromě dvou myslím, ale to neznamená, že za to nestojí. Co napsat na závěr? Úmyslně jsem se vyhnul pitvání skladeb a spíše jsem se snažil o představení placky v lidské rovině. Nechci ani rozebírat jednotlivé nástroje. Stejně mne vždy zajímá, jestli mne ta prezentovaná muzika vůbec baví celkově a tady mne to skutečně bavilo. Jsem rád, že jsem se k Vildovi dostal tímto trochu hudebně blíže a mohl jsem nahlédnout podrobněji do kuchyně a duše BYPASSU. Leccos jsem musel přehodnotit a upravit ve svém názoru na tento spolek a za to jsem rád. Je to ryzí hard rock, blízký mému srdci a najdou se tam i prvky punku či nu – metalu. Pátrání nechám ale na vás. Vše je nahráno naživo, živočišně a syrově a tohle na vás přesně dýchne. Pokud máte podobné vnímání jako já, budete spokojeni. Doporučuji to poslouchat na sluchátka a několikrát tak, jak jsem to udělal já. Vildovi zjevně není svět a život putna a tak to má být. A nutno říci, že mi bylo ctí recenzovat tuto placku.

pro Rockpalace Rudolf Schweser