LAUTR - CD Půlnoční anděl 2020

  • Číst 6413 krát

V poslední době dostávám k poslechu samé dobré desky.
Kolem téhle přešlapuji jako kolem ohně a nevím, jak si do něj sáhnout pro kus masa. Kapela dospělých chlapů, kteří mají bez pochyby dost životních zkušeností, aby věděli, co a jak chtějí hrát. Nebudu jen chválit, ale není to vůbec špatné. Fakt.
Album obsahuje třináct skladeb, včetně převzaté bonusové Born to be wild.
Desku otevírá výborná, úderná písnička Prachy. Musím říct, že to byl můj největší favorit alba při prvním poslechu, ale teď už jí dotahují i jiné kousky a pasáže. Jako úvod alba ale funguje parádně. Šlapavá, chytlavá písnička, ale ne podlézavá. To platí vlastně pro celé album. Opět mi to připomíná, že musí existovat nějaká vrozená moravská melodika.
Nebudu pitvat vše, ale na některé písničky rád upozorním.
Druhá je Ještě dýchám. A o tom je. „Ještě mám v hubě vlastní zuby.“ To mě dostalo. V téhle písničce je to super obrat a opět refrén, při kterém si budete podupávat nohou.
Následuje Pak si z okna skočila a pro ní platí to samé, co pro předchozí dvě, i když jde o vážnější téma.
Čtvrtá je Třicet stříbrných. Tady na jedné straně vynikne charismatický nakřáplý hlas Joža Hladkého, který mi k tomu absolutně sedí a tady to ještě téměř v protikladu podtrhuje klavírní podklad pomalejší skladby, ale opět ne laciného cajdáku. Mám moc rád chraplavé hlasy.
No jo, ale zároveň je tu bohužel zádrhel, který je přítomen na dvou nebo třech místech alba. Nevím, jestli je to vinou spodní hranice rozsahu nebo nedotaženou linkou nebo čím. Ale tuším, že čtyřikrát zazní věta: „jsi navždy ztracený.“ Ta by minimálně třikrát zasloužila buď přezpívat, nebo doplnit o další hlasy. Možná ji jen ukončit na jiném tónu. Těžko říct, ale je prostě nepovedená a tato jediná věta opravdu kazí dojem z jinak super skladby. Stejně si jí pustím zas, ale fakt mi ta jedna věta kroutí prsty u nohou.
Nastupuje epický motiv, jako z velkofilmu. Germáni táhnou. Docela fajn.
Nedávejte albu jen jeden poslech na první dojem. Tahle deska začíná fungovat lépe a lépe s každým dalším přehráním.
Klipovka Pošetilá. Příklad písničky, kterou jsem nejdřív tak nějak bral jako jednu z mnoha, ale která se mi teď líbí čím dál víc. Opět chraplavý uhrančivý hlas. Musím říct, že tady se mi vrátily vzpomínky na Standu Hranického, se kterým jsme šli kdysi nejednou na cigárko před kulturák a bavili se o kamionech. Ale to sem nepatří.
Tak mě zabij je šlapavá pecka na koncerty, ale textová alkoholová tématika mě míjí.
Většina textů alba se mi ale líbí.
Svět za stěnou.. Příjemná pecka, která mi pro změnu připomíná starší Accept.
Tekuté písky času. Další moc příjemná skladba ve středním tempu.
Klipovka Půlnoční anděl. Příjemná, ale podobný zádrhel s posledním slovem věty, jako u skladby Třicet stříbrných.
Tak. Zmínil jsem to, co považuji za jakési nedodělky, ale musím říct, že album jako celek má jen málo slabin. To, že nějaký ten text jde tématem mimo mě, je prostě subjektivní pocit. Většina textů je tu dobrých, zvuk fajn, album má tah a energii, takže určitě poslechem neprohloupíte. Chytlavé, ale nepodlézá. Já poslouchám opakovaně a snad pokaždé se mi líbí něco dalšího.
Ať se daří.
Pro Rockpalace
Petr Kohoutek