Bourbon Acoustic - Rebel

I když jde o již odrostlejší dítka a vzhledem k tomu, že třetí přírůstek je na cestě, myslím, že není od věci se zmínit o předešlých počinech. Hraní převzatých songů je někdy především v řadách muzikantů přijímáno s určitou nelibostí. Nemusí ale tomu tak být, pokud dojde ze strany interpreta k určitému posunu a vlastní invenci. A to se povedlo klukům z Bourbon Acoustic. Neotřelým uchopením jim oblíbených skladeb, navíc dnes vzácně ve 100% live podobě, jsou Bourboni vyhledáváni širokým spektrem pořadatelů a publika. Od městských slavností, motosrazů, plesů a soukromých oslav dělí mostecký kvartet jen pomyslný krůček od jejich druhé tváře autorských koncertů a vlastní tvorby, kterou bych Vám rád přiblížil.
Na svých bedrech mají bardi od Krušných hor již dvě plně autorské placky a třetí doplněni baskytarou se právě věnují. Benjamínek Sever spatřil světlo světa v roce 2015 a obsahuje mimo citově velmi obsáhlých skladeb (nemyslím Jack Daniels ?) i dva pilíře současných koncertních programů. První z nich Rn'R na sociálních sítích silně inspirovaný idoly Status Quo, funguje jako most mezi světy Elvisových dětí a současných teenagerů. Proti tomu na první pohled dospělácká Dej ho tam je vlastně nevinným návodem na lahodné pečené kuře.
CD Rebel z roku 2017 je na první poslech svou žánrovou pestrostí, jasným odkazem že Bourbonům není žádný styl cizí jen ten jejich je jim opravdu vlastní.
Lepší start než Pekelný Boogie nemohl být vybrán a v druhém songu Letím, jako by posluchač pomalu střízlivěl pouští Colorada směrem k silné přímočaré rockové zpovědi Rebel. Já to s tebou nevzdávám lechtivě názorově kontrastuje s Já chci a odhaluje dualitu, že když oba říkají totéž, nemyslí totéž. Mezi nimi proplouvá na vlnách vyznání lásky a vděčnosti Vinař, jako gondola Benátkami. Bouří opilý koráb a upřímné slzy vysloužilého námořníka to je melancholická balada Majdaléna.Temné vody nám připomenou, že nejen radostí je člověk živ. Divoký západ, prérie, zlatá horečka a samota traperů on tom vypráví westernová tancovačka Tennessee. Následuje drsně, zasmušilý Tarantinovsky laděný Desperád, snad pronásledovaný gangem na ďáblově cestě Roud 666 neboli ryze rocková Motorkářská. Poděkování a úcta všem hasičům zazní v písni Fire a následuje symbolický konec večírku, jak jinak než v zemi kde je whisky zaslíbená, tedy ta Irská.
Podtrženo sečteno, když se Martin s Ríšou chopí mikrofonů a pohladí kytary, Roman osedlá cajon a Tomáš zaduní na basu, máte o dobrou náladu a nějaké to životní moudro se zárukou postaráno.