Wellness víkend s Arakainem v Olomouci

Wellness víkend s Arakainem v Olomouci
Tahle reportáž je trošku netradiční. Ale kdo mě zná, ten ví, že jsem si ten víkend prostě parádně užil, a proto to bylo takový wellness podle mého gusta. Kde začít? Nejspíš od začátku.

Chystali jsme se s manželkou na koncert Arakainu v rámci turné ke 20 letům od vydání Apage Satanas do Petrovic u Čáslavi. Jako na potvoru byla zrovna tahle zastávka tour zrušena. A má drahá polovička dostala ode mě vstupy na koncert k nedávnému svátku. Navíc čáslavský termín přesně seděl na datum výročí naší svatby. A najednou šlo všechno do kopru. Co teď? Začal jsem hledat další koncerty a na výběr jsme měli v podstatě jen z Jablonce a Olomouce.

Všechno ostatní by bylo o hodně dál nebo ve všední den (Praha). Protože trošku „Olmik“ znám, navíc v nedalekém Přerově máme výborné kamarády, padla naše volba na víc jako 160 km vzdálenou Hanáckou metropoli. Tak šup, zabookovat vstupenky a jízdenky, protože jsme se rozhodli jet vlakem, objednat ubytování a domluvit návštěvu v Přerově. Šlo to jako na drátkách. Během jednoho dopoledne jsem všechno zařídil.

Nastal den D, sobota 27. října a my ráno vyrážíme na vlak. Dva obyčejné spoje nás dovezly až do Pardubic, odkud jsme pokračovali Pendolinem, vlajkovou lodí Českých drah. Touhle italskou soupravou jsem jel už několikrát a pokaždé jsem byl spokojen. Pro manželku to byla premiéra, od které nic nečekala a o to víc pak byla překvapená, jak příjemně se cestuje vlakem vyšší třídy. Do Olomouce jsme dorazili včas. Dali jsme si oběd a tradá Slováckým expresem do Přerova. S přáteli jsme se neviděli víc jak rok, přesto to vypadalo, že jsme spolu nemluvili jen pár dní. Jsme prostě na jedné vlně a s jedním z mých nejlepších kamarádů z mládí a jeho skvělou paní si prostě pokaždé máme co vyprávět. Pojedli jsme popili jsme a tradá zpátky do Olmiku. Vcelku mě zarazilo, že jsme obě cesty z Olomouce do Přerova a zpět absolvovali bez kontroly průvodčího. Jelikož byl vlak poměrně volný, tak se na to „štiplístci“ prostě vykašlali. Penzion, kde jsme měli být ubytovaní jsme našli s mírnou zacházkou a díky strýčkovi Gůglovi celkem lehce. Rychle jsme běželi koupit něco k plánované snídani do Kaufu a pak už jsme se vydali hledat S klub.

Za denního světla bychom správný směr našli asi snáz, ale nakonec jsme díky jednomu dotazu na cestu dorazili včas. Bylo krátce po osmé a vyprodaný klub čekal na první předkapelu. Tou byli Booters z Prahy. Ze začátku mě to moc nebavilo, ale jak kluci začali hrát svižněji, tak jsem se do toho dostal. Kapela je pro mě objevem. Velice slušně zahraný rock s výtečnými výkony muzikantů a zpěvák velkého hlasu. Fakt paráda. Moc pěkný rozjezd akce.

Druhou předkapelou byli „staří známí“ Forrest Jump, kapela z moravských Bučovic, kterou jsem už párkrát viděl. Tentokrát mě Pepa Michálek a spol velice příjemně potěšili. Všechny kapely v S klubu měly krystalicky čistý zvuk. Sál je sice relativně malý, ale přesto je nádherný. Nechybí dva velké bary s výčepem, prostorný balkon vzadu, ale hlavně součástí klubu jsou kvalitní PA systém a parádní světla. S klub na mě udělal výborný dojem.

Forresti přehráli takový průřez svojí tvorbou. Došlo i na jednu novinku. Pepa Michálek hodně vyspěl, jeho vyprávění mezi skladbami mělo šťávu a švih. Určitě jsme se neviděli naposled.

Arakain při letním turné fanouškům slíbil, že na podzim přehraje desku Apage Satanas od začátku až do konce. Kluci nelhali, i když to Honza Toužimský šibalsky zkoušel, že zahrají jen půlku nebo při dobrých ohlasech tři čtvrtiny desky. No, zahráli desku celou a fakt od A až do Z. Pěkně od jedničky „A zvony zvoní“ až po třináctku „Apage Satanas“. Zhruba 65 minut hracího času uteklo jako nic. Všechny kapely si v Olomouci užívaly ovace publika a při dvacet let starých peckách Arakainu nebralo nadšení konce. Ten materiál je dodnes vážně silný. Úžasné písničky. Protože si z té desky pamatuju každý riff a každé slovo, tak mě ani nevadilo, že si Honza některé texty lehce upravil. Byly to nepatrné změny, které poznali jen znalci. A takových nás v natřískaném klubu bylo asi hodně. Vtipná změna byla třeba v textu „Promiňte, slečno“, kde zazněl dotaz: „…nebo ti Zdendo mám říct?“.

Mám takový dojem, že některé songy z Apage ani Arakain před dvaceti lety živě nehrál. Tady zaznělo opravdu vše. Po krátké pauze přišly publikem vyvolávané přídavky. Tak mohutně vyřvávaní „Co je, co je, co je“, jsem už dlouho neslyšel. Byla to fakt síla! A co následovalo? Jasně, letitá píseň „Proč“. Pak došlo i na novější věci. Zazněl „Paganini“, došlo i na „Černé koně“ a „Dábelskou hru“. Jen jsem čekal, co přijde jako zavírák. Apage už zaznělo, co by to jen mohlo být? Jirka Urban si na krk navlíkl akustickou kytaru a hned to bylo jasné. Došlo na reinkarnaci „Slečny závist“. Parádně jsme si ten večer s Arakainem zazpívali. Musím říct, že to byl velmi podařený večírek pro starší a pokročilé. Ale v sále bylo i dost hodně mladých lidí, kteří ani tu dobu před dvaceti lety nemohli pořádně zažít. Byla to velká paráda.

A aby byl wellness víkend kompletní, tak ještě napíšu pár slov k cestě domů. Po noci v příjemném penzionu, kde se spalo fakt dobře, jsme vyrazili opět na vlakové nádraží. Hala byla natřískaná, všude plno lidí. Vždyť je svátek a školy mají zítra prázdniny. Co se děje? Pohled na příjezdovou a odjezdovou tabuli vlaků nám vše vysvětlil. Spoje od Ostravy byly zpožděné i víc jak tři hodiny. Děs běs! Náš vlak měl přijet normálně až o půl dvanácté a my na nádraží dorazili již kolem desáté. Původně jsme se chtěli projít městem, ale bylo tak hnusné počasí, že jsme přivítali možnost schovat se před větrem a deštěm, takže nás čekala hodina a půl v čekárně. Další a další hlášení o nových zpožděních nám moc radost nedělalo. Ale v čekárně bylo relativně teplo, mohli jsme sedět a číst, takže to celkem utíkalo. Až se divím, jak jsme byli klidní. Prostě domů nějak dojedeme. Kdybychom měli místenky do ranního spoje stejného dopravce, tak bychom zažili pravé peklo. Spoj Regiojetu přijel o tři hodiny později, těsně před půl dvanáctou a náš žlutý vlak měl přijet jen o pár minut později. Měli jsme „zprdelekliku“, protože náš Regiojet měl taky zpoždění, ale jen sedm minut. Svezení tímto vlakem to je pohoda na druhou. Příště pojedeme na nějakou muziku do vzdálenějších destinací opět vlakem. Je to daleko pohodlnější než auto a člověk si tu cestu fakt užije.

Pro Rockpalace Honza Holý