Reportáž z The Legends rockfestu v Hořicích

Devátý ročník rockových legend v Hořicích se po všech stránkách vydařil. The Legends rockfest se uskutečnil poprvé v novém Areálu Zahrada. Tady byl totiž svět v pořádku. Rockeři se bavili a o tom to je.

Z šestnácti účastníků jsem viděl patnáct kapel. Hrálo se tradičně na jednom pódiu, takže byl dostatek prostoru na občerstvení a odpočinek.

Páteční program zahájila kapela Deviant. Nebylo to špatné. Jejich písně mají zapamatovatelný refrén, ale lidi se v horkém odpoledni spíš schovávali ve stínu. 

S další grupou Forrest Jump se hlediště už pěkně zaplnilo. Energická show pánů od Luhačovic nenechala nikoho na pochybách, s kým mají tu čest. Forresty jsem viděl naposledy asi před třemi lety v Olomouci, ale tahle parta prostě umí a opět mě bavila.

Letos jsem se nejvíc těšil na XIII. století. Jenže to mě asi při třetím songu přestávalo bavit, pak ale pánové a dáma nasadili pecku Transylvanian Werewolf a já se dostal do transu. V Hořicích jsem navíc potkal dvě pěkné holky Justýnu a Elizabeth. To jsou pecky dotýkající se gotického nebe. Závěrečná hymna Elizabeth mi zněla v uších ještě pěkně dlouho. V hlasování o nej kapelu festu dostaly moje víčko právě „Třináctky“. Byl jsem opravdu nadšen!

Těšil jsem se taky na Visací zámek. Tato punková kapela vysokoškolsky vzdělaných mužů je totiž skutečně hudebně zábavná. Její písně jsou vtipně uváděny. Nechyběly výkřiky jako hurá nebo sláva! Visáči mě prostě bavili. Co píseň to perla. Zazněly třeba Známka punku nebo stařičký Traktor a Stánek. Těším se, že Visací zámek uvidím letos v létě ještě jednou.

Pak nastoupila moje mega oblíbená kapela Arakain, kterou jsem viděl po třech nedělích podruhé. A ani tentokrát jsem nebyl zklamán. „Kaini“ umně kombinovali staré pecky s těmi novějšími. Při závěrečné Apage Satanas mi opět běhal mráz po zádech. Na Arakain vyrazím kdykoliv kakmkoliv znova a moc rád. Tohle je prostě skupina mého srdce už hezky dlouho. Žádnou jinou kapelu jsem neviděl živě tolikrát jako Arakain (teda když nepočítám náš okresní zábavový Nanovor).

Po další přestávce následovala rozsáhlá přestavba pódia. Doga prostě potřebuje ty svoje cingrlátka. Izzi a spol svým fanouškům chtějí dát co nejvíce a už léta se jim to daří. Jsem rád, že kapela netěží jen ze svých starých pecek, takže zazněly třeba i „Beskydy“ nebo skvělí „Poslové předků“. Jen ty nafukovací balonky při závěrečném hitu „Poletuju“ rychle poletovat přestaly a staly se kořistí lačných fandů. Tohle jsem snad ještě neviděl. Hamty, hamty, hamty… Doga každopádně patřila k pátečním vrcholům. Dogu fanoušci označili v hlasování za druhou nejoblíbenější kapelu.

Závěrečný půlnoční set patřil pekelníkům z Welicoruss. Tahle parta vloni zkrácený Malý velký fest na Zahradě odstartovala a i letos měla úspěch. Potěšila mě prastará Winter moon symphony. Příště se půjdu podívat na Welicoruss zase. Kluci si to zaslouží.

Po rušné noci ve stanovém městečku jsme s manželkou vyrazili hned na první sobotní kapelu, která startovala program již v 11 hodin. Byli to hořičtí Maylive. Solidní rock nebo metal. Podle mě o kapele ještě uslyšíme. Její mládí mě dost bavilo.

Pak jsme vyrazili na oběd do města. Tradičně jsme pojedli v hotelu na náměstí, kde výborně vaří a točí našeho náchodského Primátora. Nefiltrovaná jedenáctka mi tuze chutnala. Usměvavá a milá servírka od nás dostala pěkné zpropitné. Zasloužila si to. Tím pádem jsme prošvihli druhou kapelu, kterou měli být Eclipsis. Do Zahrady jsme se vrátili akorát, když začínala svůj set parta Madam Royal. Ta hraje takový pop rock. Moc mě to nebavilo, radši jsem si dal pivko a schoval se do stínu prastarých ořešáků, kterých je Zahradě víc než dost.

K prvním vrcholům sobotního programu patřili českobudějovičtí Seven a Honza Kirk Běhunek. Tahle parta báječných muzikantů to vloni v Hořicích odskákala. Mám dojem, že dohrála song Vrah a pak se spustila průtrž mračen, která areál pokřtila způsobem přímo nevídaným. Letos si Seven vychutnali svůj set až do konce. Fanoušci nešetřili chválou a já se k nim přidávám. Výborný set, Kirk použil i naprosto unikátní kytaru se třemi krky. Když jsem se ho ptal, jak takový obří nástroj zvládá, tak se jen smál, že sám neví, že to vždycky nějak zahraje. Kirkovi Seven hrají skvěle. O zpěv se stará majitel velkého hlasu Jirka Kombi Komberec a tenhle pán má prostě zlato v hrdle. Ke slovu přišly i opravdu pekelné pyrotechnické efekty. Vždy když spustily, první řady hlediště ustoupily dozadu. Takový to byl žár, až z toho kapele zahořely kytary i bicí. Jen Kombimu nehořelo nic. Možná se mu jen zapalovaly lejtka. Cover párplovského Burn patří ke stálícím v repertoáru Seven. Takže vlastně Kombi taky zahořel.

S postupujícím časem hlediště houstlo. Následoval fanoušky oblíbený Komunál. Ten mě už zdaleka tolik nebaví a to byl případ taky některých songů z úvodu. Pak se ale Komunálníci dostali ke starším písním a ty stále ještě fungují i na mě. Ještě to není tak zlý. Došlo i na štychy z aktuální desky Naše věc, které se mi též zamlouvají. Komunál uvidím brzy znovu, tak aspoň budu mít možnost srovnání. V hlasování fanoušků obsadil Komunál třetí místo.

Na klatovského Trautenberka čekalo hodně lidí. Je to sranda, je to zábava místy trošku na hraně. Trautenberk se hlásí k podtitulu „Tanz metal“. No, nevím. Metal to podle mě není a nikdy nebyl. Spíš písníčkový rock o zvířátkách z lesů, luk a strání, Kubovi, Ančeti a hajném. Trautenberk má výrazné refrény, které s kapelou zpíval celý areál. Dav tam byl opravdu značný a hlavní je, že se skvěle bavil.

Ten neprořídl ani při Walda Gangu, který mi sice stále připomíná opakovaný vtip, ale tentokrát mě Walda fakt bavil. Možná to bylo i vypitým alkoholem, tomu jsem se věnoval v Hořicích opravdu poctivě. Pěkně jsem si zazpíval. Navíc jsem rád, když kapela hraje vlastní songy jako třeba Asi se mi stýská.

Vystoupení Traktoru předcházelo vyhlášení výsledků divácké ankety. A právě Traktor se stal nejoblíbenější kapelou festivalu. Myslím, že právem. Kluci si na nic nehrají, nemají problém pokecat s fanoušky nebo potřást si rukami.

Traktor nepotřebuje žádné přehnané rekvizity, vystačí si s pyroefekty a tak to prostě to rozjel od samého začátku. Hit střídal hit. Došlo i na věci ze zatím poslední desky Šachoffnice. Třeba k takové láskyplné Transfúzi mají kluci nový klip. Zpěvák Martin Kapek prozradil, že v době lockdownu kapela nezahálela a makala na nové desce, která by zřejmě měla vyjít ještě letos v listopadu. Těším se. Defenestraci Traktor v Hořicích adresoval vládě, za což sklidil aplaus.

Devátý ročník The legends rockfestu se prostě vydařil. Lidí přišlo víc než dost. Pochvalovali si nový areál. Jídla a pití bylo na místě k dispozici dost. Ceny nebyly přehnaně vysoké.

Bohužel ke koloritu podobných festivalů patří vykradená auta. Ani letos se to bez tohoto maléru nepodařilo.

Pořadatelům bych doporučil umístit zábrany k živému plotu před pódiem. Je otázkou času, kdy se tam bez nich někdo ošklivě zraní. Naopak zaslouží pochvalu za veškerý servis na festu. Občerstvoven bylo k dispozici dostatek, větší fronty se netvořily. Záchody se dařilo udržet v čistotě. Ale nemůžu pochválit návštěvníky za bordel, který po nich po obou hracích dnech zůstal. To je takový problém odnést použitý kelímek do koše? Pořadatelé jistě udělají všechno proto, aby příští rok obnovili systém vratných kelímků, ten letos citelně chyběl.

Těším se za rok na jubilejní desáté shledání v Hořicích! Poznamenejte si termín 22. a 23. července 2022, s tím že warm up párty odstartuje již ve čtvrtek 21. 7.

Pro Rockpalace Honza Holý