MetalGate Czech Death Fest dopsal jubilejní patnáctou kapitolu

MetalGate Czech Death Fest dopsal jubilejní patnáctou kapitolu

Již 15. ročník MetalGate Czech Death Festu je minulostí a musím říct, že mě letos opravdu bavil.

Po zkušenostech z loňska jsem svoje auto a zároveň vlastně i provizorní ložnici odvezl do Autokempu Brodský do Červeného Kostelce již ve středu. Byla klika, že jsme se s kamarády domluvili předem a ti mi drželi místo, takže jsme měli veškeré zázemí pohromadě.

Ve čtvrtek dopoledne mě vyzvednul další kamarád a vyrazili jsme na Broďák. Nezbytné akreditaci a nabití pásku předcházelo přivítání se s přáteli z pořadatelského týmu. Po naskladnění vybavení do provizorní ložnice už jsem vyrazil na muziku. Samozřejmě tomu předcházel malý přípitek výbornou moravskou mandlovicí.

Jako první vystoupila formace HENYCH 666, na kterou jsem se opravdu těšil. Vlasta Henych a spol se vrací na pódia a vůbec tomu nevadil hrací čas, který začínal v pravé poledne. Zazněly klasické vály TÖRRu jako „Chcípni o kus dál“, „Samota v smrti“ nebo „Předčasnej pohřeb“. Zazněla ale taky pecka „Za krev“ ze singlu šestek „Psychonaut“. Velké finále pak patřilo klasice z největších „Kladivo na čarodějnice“. S chutí jsem si zazpíval. Henychovci zvládli roli otvíráku na jedničku, prostě žádný sraní s mladou paní.

Druzí páni na holení byli východočeši DYSANGELIUM původně z Pardubic, teď spíš z Náchodska, který mám taky rád. Ty zahráli průřez ze svých tří desek a zahráli i jednu novinku z připravované fošny. Kapela nedávno prošla velkými personálními změnami, ale výkon přesto podala kvalitní.

Pak jsem si dal chvilku oraz a vrátil se až na death metal v podání Maďarů ANGERSEED a thrash jak bič Moraváků SHAARK. Tuhle thrashmetalovu mašinu z Bzence znám taky velmi dobře. Zahrála velmi dobrý set a došlo i na novinkové CD „Hybrid War“, kterou jsem si na Broďáku shodou okolností nestihl koupit, ale už ho mám objednané z jednoho e-shopu. Myslím, že tato deska opět nezklame.

Večer poměrně rychle klesala teplota u rybníka Brodský, ale to atmosféře nevadilo. Docela dobře v kotli zatopili Švédové DEMONICAL se svým brutal death metalem. Následoval technický death v podání Amíků MASSACRE, ale ten mě tak nebavil. Čtvrteční finále patřilo skvělým Švédům UNLEASHED. Jejich valivý těžkotonážní death metal staré školy mě prostě bavil. Tenhle set patřil k tomu nejlepšímu z celého festu.

Po opravdu studené noci, kdy bylo nějakých 7 stupňů, ráno vysvitlo sluníčko a po ranním panáku a prvním pivku bylo hned líp na světě. Páteční program startoval již v 10.30. První kapely jsem tak nějak poslouchal–neposlouchal. Cíleně jsem na program zavítal až po poledni, kdy se chystala na stage havířovská mlátička DEAD CARNAGE. Poctivou porci death metalu jsem velmi dobře strávil. V rychlém sledu šly po sobě vystoupení GUTTERED FLESH, GODLESS TRUTH a CRIPLED FINGERS. Jen mi to trošku přišlo na jedno brdo, death, death a zase death. Za zmínku stojí i podvečerní velmi živelný set Mexičanů INTO SICKNESS a španělština byla slyšet i v případě kapely VENDETTA F. M., která pochází právě ze Španělska.  

Páteční večer pokračoval velmi rychle a byla to jízda. Jihočeský GUTALAX je prostě srandovní grind core. V hledišti to vřelo, hajzpapír lítal vzduchem. Hrozící hajzl štětky taky nechyběly. K legračním vrcholům rozhodně patřil borec, kterému z krosny koukal vánoční stromeček. A to pak byla fakt prdel. Prostě Shitbusters! Akorát že GUTALAX svůj set zkrátil, takže nedošlo na některé další veselé songy. Důvod zkrácení neznám.

Následovala pořádající kapela TORTHARRY. Ta vystoupila s parádní sestavou skladeb. Nejprve zazněly starší kousky, aby se pak stage přebarvila do zelena a zazněly tři nové skladby z aktuální desky „Paměť kamenů“. Ano, ta je česky zpívaná. Tu češtinu si vymyslel Martin Vacek a když už si to vymyslel, tak si celou desku taky nazpíval. Hlas si posadil trošku hlouběji, ale čeština té muzice prostě svědčí. Po hudební stránce TORTHARRY trošku zpomalili, ne však moc. A nechybí ani jistá melodičnost. Novou desku, kterou kapela na festu pokřtila, jsem si pořídil a moc se mi líbí. Vystoupení TORTHARRY patřilo k dalším vrcholům celého festu.

K pátečnímu finále patřilo vystoupení britských BENEDICTION. A to byla ta správná old school death metalová jízda. Tohle mám rád. Jenže se zase udělala kurva zima, takže jsem si chtěl na chvíli zalézt do auta do svého brlohu, ale usnul jsem a probudil se až v půl šesté ráno. Tudíž jsem neviděl rakouské rouhače BELPHEGOR a co víc, já jsem snad ani neslyšel, když začali zvučit. Prostě mě přemohla zima a únava.

Tahle noc už nebyla tak krutě studená a ráno opět vysvitlo slunce, které prostě příjemně hřálo. Sobotní line-up začal taky velmi slibně. Liberecká PURNAMA naservírovala set ze starších věcí ze svých dvou desek, ale zazněla taky jedna česky zpívaná věc „Chrám nenávisti“. A v češtině bude nazpívaná celá třetí deska. Přechod k mateřštině mě potěšil. PURNAMA byla a je prostě skvělá.

Pak to vezmu trošku na přeskáčku. Některé kapely jsem buď vynechal nebo mi v paměti neutkvěly. Těšil jsem se na Slováky RAMCHAT, a to zcela právem. Tuhle pagan metalovou partu mám moc rád. Jejich písně opěvující slovanské bohy, rarachy nebo přírodu Karpat mě prostě baví. Hirax a spol se smažili na popoledním slunci, ale zvládli to skvěle.

Jako největší objev letošního ročníku Czech Death festu řadím jednoznačně thrash metalovou partu REFORE ze Zlínska. Tahle vskutku mladičká partička valí kurevsky nasraný a super rychlý thrash metal jako řemen. O téhle kapele ještě určitě uslyšíme. Fakt se mi hodně líbila. Valaši přišli, zahráli svoji muziku a zvítězili. Super, jen tak dál.

Následovaly death grind tanečky v podání kapel SHAMPOON KILLER a POPPY SEED GRINDER. Pak jsem byl zvědavý na SECTESY z Kolína. A musím říct, že zcela oprávněně. Old school death metal se mi hodně líbil a cover verze KRABATHOR „In the blazing River“ byla takovou třešničkou na dortu. Tohle byl skutečně precizně zahraný a zazpívaný cover. Duch této české legendární kapely se vznášel nad pódiem.

No a jdeme do úplného finále. Poláky VADER jsem viděl mockrát a nikdy mě nezklamali. Hrají už od roku 1983 a to je fakt dlouhá doba. Navíc letos přehráli velkou porci skladeb z legendární desky „Black to the blind“ a titulní song samozřejmě nechyběl. Káru jménem VADER táhne celá léta jediná persóna, kytarista a zpěvák Peter Wiwczarek a ten má talent obklopit se skvělými muzikanty oddanými věci. VADER odehraje třeba 120 koncertů ročně po celém světě. A kapela nezklamala ani na Broďáku. Tohle byl jeden z vrcholů celého festu.

Úplné finále patřilo legendární švédské kapele CLAWFINGER. Ano, nespletl jsem se na death festu vystoupila rap metalová kapela, kterou snad zná každý. A v mládí ji poslouchaly i dnešní čtyřiceti – padesátníci. Mně trošku minula. Proto jsem si šel poslechnout pár úvodních songů a v klidu jsem potom odkráčel do pelechu. Tohle sice není muzika pro mě, ale lidi se bavili, a to je dobře.

Patnáctý MetalGate Czech Death Fest jsem si setsakramentsky užil, i když jsem některé kapely prostě prošvihnul. A za rok ve stejném termínu vyrazím k rybníku Brodský již pošestnácté. To si prostě nemůžu nechat ujít. Tu „dvacítku“ za pár let tutově taky s kamarády dáme.

Pro Rockpalace Honza Holý