Malý velký fest spláchla průtrž mračen, program však pokračoval

Malý velký fest potěšil fanoušky rockové muziky. Byl náhradou za pro letošek zrušený The Legends Rockfest. To ale nebyla jediná změna. Festival se konal na novém místě, kde ho řádně pokřtila sprcha z nebes.

Akce se uskutečnila v novém areálu Zahrada, ne na kopečku v kempu U Věže. Bude to trvalá změna? Nechte se překvapit, modří už vědí. Fest byl určený pro tisíc návštěvníků a po lístcích se rychle zaprášilo.

Do Hořic jezdíme s manželkou již pravidelně, takže jsme si nemohli ujít ani Malý velký fest pro největší srdcaře. Parkovali jsme na nedaleké louce a tradá na Zahradu. Vešli jsme do areálu, minuli první stany a najednou jsme stáli u pokladny. Vše klaplo, takže jsme během chvíle vevnitř.

Program v Hořicích opět moderoval vtipný Olda Tamáš, který nejde pro žert příliš daleko. Přestávky mezi kapelami vyplnily tradiční soutěže. Přitom Oldík ještě stihl rozdávat hořické trubičky.

Jako první byli na rozpisu napsaní symfoblackemetaloví WELICORUSS. Kapelu znám delší dobu, jde do toho naplno. A je to fakt mazec. Prorokoval jsem, že některým lidem na zahradě slezou nehty, protože se na tomto festivalu tak tvrdá muzika hrát nebude a v minulosti nehrála ani na velkém festu u hořické věže. Tohle prostě Hořice ještě nezažily! Ó, jak jsem se mýlil! WELICORUSS sklidili naprosto fenomenální ohlasy. Kapela svou image a živelnou show naprosto uhranula publikum. Kluci se mračili jako čerti, ale při autogramiádě a focení po koncertu se každý mohl přesvědčit, jací to jsou sympaťáci, kteří nešetří úsměvy. Budu se opakovat, i ta nejtvrdší muzika, jako je death nebo black metal, je prostě zábavou inteligentních lidí. WELICORUSS v Zahradě představili takový průřez svojí tvorbou počinaje debutem „Winter moon symphony“ a konče novinkou v podobě nádherného digpaku „Siberian heathe horde“. Můžete se těšit na recenzi aktuálního CD. Tu připravím brzy.

Následovalo vystoupení elektronických BLITZ UNION. Na silné rytmice postavená muzika si hodně vystačila se samplovaným spodkem, baskytarou a bicími. Kytara nechyběla, ale ve všech písních nezazněla. Kapela disponuje dvěma výraznými zpěváky, ale musím říct, že výrazní byli všichni muzikanti na pódiu. Je to takový mix elektroniky a metalu, trošku RAMMSTEIN, trošku diskotéka, v souhrnný zajímavý mix v originálním podání české kapely. Troufám si říct, že podobně originální muziku u nás asi nikdo jiný nehraje. Hudbu podbarvuje ještě vyladěná image celé skupiny včetně merchandisingu. Lidi se bavili, a to je myslím nejdůležitější.

Po přestavbě pódia vystoupila českobudějovická kapela SEVEN kytaristy a skladatele Honzy Kirka Běhunka. Proč se kapela jmenuje, jak se jmenuje? Zkuste hádat! Sedmička je pro ledaskoho šťastné číslo a též kytary této party mají sedm strun. A kytarová exhibice v dobrém slova smyslu prostě k SEVEN patří. Kirk se obklopil podobně schopnými mladými muzikanty a ti umí rozjet pořádnou show. Jejich set zahájila skladba Beznaděj o chvíli později následovaly Mury. Deprese? Ale kdeže, velká radost z hraní byla jasně vidět na jevišti i v hledišti. Málokdy vídané byly hořící kytary a paličky bicích. Copak paličky, to je spotřební zboží, ale budu se muset zeptat, jak to kapela s těmi kytarami dělá.

Pak fanoušci SEVEN asi rozzlobili rockové bohy, kteří nad Zahradu poslali mraky a pořádný slejvák. To byla průtrž mračen, jakou jsem už dlouho nezažil. Jasný, SEVEN za to nemohli. Svůj set dohráli do konce a jak napsal Kirk na sociální sítě, ještě v pondělí sušili aparát a nástroje. Ta voda to fakt zkazila. My s manželkou jsme neustoupili pod slunečník dostatečně včas, takže jsme stáli na kraji a drželi ho, aby neulítl. Přitom jsme pořádně promokli. A to byl pro nás konec. Věci na převlečení jsme čertužel s sebou neměli. Byli jsme skoro durch, takže jsme zaveleli k ústupu. Byla to z naší strany trestuhodná nedbalost, ale zdraví je pro nás přednější, takže byl úprk domů na místě.

Po průtrži mračen následoval úklid. Kapela SEVEN sušila už v domácích podmínkách aparaturu a pouzdra na kytary ještě v neděli večer.

Další program vám proto zprostředkuji díky informacím, které mě poskytli Irena Dlouhá s manželem Zdeňkem, kteří tak prudkou změnu počasí na koncertu taky dlouho nezažili. Bláto z bot odstraňovali ještě v pondělí.

Následovalo vystoupení legendy gotického rocku XIII. STOLETÍ. Zazněly zásadní písně, z nichž se postupem času stal naprostý kult. Nechyběla hříšná Justýna nebo mystický Fatherland. Slintal bych blahem při hymně Transylvanian Werewolf. XIII. STOLETÍ valí svou gotiku už 30 let a já ho stejně dlouhou dobu poslouchám. Mám ve své sbírce úplně všechny nahrávky kapely a že je její diskografie hodně košatá. V Hořicích zazněla i éterická Mystery Ana či svěží Upír s houslemi. Závěrečný Karneval už byl čirou euforií. Publikum se bavilo, a tak to má být.

Kapela KRUCIPÜSK je možná trošku nedoceněná a přesto velice zábavná. Tahle parta mě prostě baví. Její hudba je hravá i dravá, veselá i smutná. Strejda Hájíček prostě umí! Navíc má v kapele za bicíma synka stejného jména, a to je Pan mlátička. KRUCIPÜSK hrál minulou neděli u nás na pouti, tak dobře vím, jak jsem se bavil. V Hořicích zazněl podobný repertoár. Nechyběl song o lásce Sine Amore Nihil, což latiníci překládají něco jako Není nic bez lásky. Výborná je špetkou country kytary odlehčená skoro balada Bílá pláž. Už jste letos byli v Chorvatsku? Ne! Baví mě i stará dobrá pecka Druide nebo rozjuchaný Mamánek. KRUCIPÜSK je prostě o zábavě, písničky ze života.

Závěrečný set nedlouho před půlnocí patřil karvinským starým psům jménem DOGA. Tuhle kapelu jsem taky viděl mockrát, nikdy neutekla od rodné psí boudy. Hraje už dlouhých 32 let a furt mě to baví. Kapela má ve svém repertoáru celou řadu velkých hitů, ale nežije jen z minulosti, takže v Hořicích vedle letité pecky Nejsi nevinná zazněly i nepoměrně mladší Beskydy nebo skvělí Poslové předků. Nebo ta sviňa Gravitace, jejíž úvod je věnovaný ženám a zbytek patří mužům. Je dobře, že DOGA nezůstává stát na místě a stál se snaží přinášet nové písničky. Na Zahradě zazněl taky veselý song Až jednou Slunce nevyjde nebo protidrogový memento Nikdy (a nikomu neberte drogy). Izzy a jeho parta si prostě Hořice opět podmanili.

Sečteno a podtrženo

Zahrada je plná stromů, které v horkých dnech poskytují blahodárný stín. Stánků s pitím a jídlem zde bylo dost, žádné velké fronty se netvořily. Nechyběly slunečníky a místo pro sezení na paletách nebo zde byl klasický zahradní nábytek. Areál je kousek od vlakového nádraží a hlavního tahu Hradec Králové – Jičín a přitom stojí mimo město.

Areál je prostorný a nabízí skutečně nevídané možnosti. Zkoušel jsem v mapách na internetu porovnat areál Zahrady a U Věže. Světe div se. Když jsem změřil to, co bývá oploceno U Věže, tak jsem zjistil, že Zahrada je o pěkných pár metrů větší. Zajímavým prvkem je živý plot před pódiem, takže tam nemusely být ani zábrany. Jen některé kapely měly trošku problém připravit třeba pyroshow, protože pódium bylo příliš blízko toho živého „taxisu“. Pro příště bych před živý plot přeci jenom dal plotové zábrany, byl mi líto zeleně, když do ní zahučel první pařící opilec. Do budoucna by to chtělo vyrovnat trošku nerovnosti v trávníku, kde to místy bylo o vyvrknutí kotníku. Ale to je opravdu jen takový snadno řešitelný detail. V každém případě Hořice dostaly díky Zahradě nový kulturní prostor. Dovedu si zde představit i další aktivity, jako třeba divadlo nebo letní kino. O útulnosti zahrady se budete moci přesvědčit na Loučení s létem, kde vystoupí kapely jako Žlutý pes, Gaia Messiah, Rammstein Tribute show, The Agony, Benefit, Maximix a Fénix. Vstupenky již jsou v předprodeji.

Pořadatelům moc děkuji za tento zdařilý festival. Škoda toho deště, který udělal ze Zahrady jedno velké bahniště.

Pro Rockpalace Honza Holý

Foto Honza Holý a Zdeněk a Irena Dlouhých