rockpalace titulka 2018

Ajdontker jsou nad věcí

Jak jste se vlastně dali do hromady?
Bubeník Dodo již zhruba od roku 2008 hrál v karvinské grungeové kapele Drumstix, do které se jako druhý kytarista přidal na jaře 2010 Hrnec. Postupně to ale v kapele přestat šlapat po lidské i hudební stránce, a tak Hrnec s Dodem začali hrát české písničky, které si zatím jen pro sebe doma Hrnec skládal. Poté se přidal druhý kytarista Klacek a samozřejmě basačka Kejt. Druhý kytarista od nás odešel v létě 2012 a od té doby hrajeme jen ve třech.

Co znamená název vaší kapely a jak vznikl?

Název je český přepis anglické fráze: „I don’t care“, jenž znamená: „Nestarám se“ nebo „Je mi to jedno“. Ani ne měsíc od ustálení sestavy byl v prosinci 2010 naplánován první koncert, a tak byla potřeba rychle nějaký název vymyslet. Jelikož jsme v té době tuto frázi s velkou oblibou používali a neměli jsme žádný jiný nápad, zvolili jsme I don’t care. Kvůli českým textům to ale tedy bylo přepsáno do češtiny. Z počátku jsme s názvem dost bojovali, pořadatelé jej neuměli napsat na plakáty, a tak občas vznikly i zajímavé krkolomné variace, ale v současné době je název už alespoň trochu zavedený a jsme za něj velmi rádi.

Koho byste označili jako svůj vzor?

Dalo by se říci, že jako vzor považujeme všechny kapely, které to svou pílí a vytrvalostí někam dotáhly nehledě na žánr, který hrají. Ze všech těchto velkých kapel si vždy bereme nějakou inspiraci, kterou poté převádíme na naši kapelu.

Kde jste album nahrávali a jak vznikalo?
Šli jsme poměrně do neznáma a do procesu, který jsme neměli vyzkoušený, ale nakonec se nám osvědčil a s největší pravděpodobností jej použijeme i na další nahrávky. Doposud jsme se totiž vždy zavřeli do určitého studia a tam vznikla celá nahrávka, včetně mixu a masteringu. Tentokrát jsme si to ale rozdělili. Bicí jsme nahráli ve studiu Plesná u Honzy Petříka. Kytary, basu, zpěvy a aranže jsme nahráli u našeho dlouholetého kamaráda Łukasze Febera v jeho studiu, který je mimo jiné basák v kapele Nebe. To bylo jedno z nejpohodovějších nahrávání, jaké jsme kdy zažili. Poté jsme nahrávky poslali do studia Bombjack k Vaškovi Dreiseitlovi, který nám je smíchal a zmasteroval. S výsledkem jsme nadmíru spokojeni.

Co bylo nejtěžší na nahrávání vašeho alba?

Kvůli časového vytíženosti Łukasze i Vaška bylo obtížné najít společné termíny, ale nakonec se vše zvládlo a vše stihlo.

Kdo všechno se na nahrávání alba, kromě vás, podílel?

Kromě již zvýšených se na jedno natáčecí odpoledne přidali i naši dva kamarádi a došlo ke spontánnímu nápadu, abychom společně nazpívali vokály do písně Metronom. Ty v té písni jsou poměrně šikovně schovány, a tak to stále z ní jako Hrncův hlas, ale opravdu tam jsou.

Kolik písní celkem na albu najdeme?

Původně jsme chtěli vydávat jen EP, které by obsahovalo 5 písní. Nakonec ale došlo opět ke spontánnímu rozhodnutí, že ještě pár skladeb přidáme a nakonec jich tedy na albu je dvojnásobný počet.

Co chcete albem posluchačům sdělit?

Album nemá žádný ucelený hudební či textový koncept. Je tam zkrátka 10 písniček, vždy s vlastním příběhem či myšlenkou. Největší výpovědní hodnotu by ale měla mít píseň Smutné tváře, která ve zkratce říká zhruba to, že by se lidé měli více smát a neměli by se utápět ve svých depresích a špatných náladách, to je zbytečné, myslíme, měli by být více „nad věcí“ 

Jak jste se dostali k tomu, aby vám Kuko z Horkýže Slíže pokřtil vaše album?

Nebýt kapely Horkýže Slíže, nebyli by ani Ajdontker. Právě Horkýže Slíže byli důvod k tomu, aby se Hrnec naučil hrát na kytaru. Proto se nám o několik let později na jaře 2015 splnil sen, který jsme si snad ani nevysnili a to bylo to, že se nám povedlo právě před Slížemi předskakovat. Doposud se to povedlo ještě 8x a za tu dobu jsme se se Slížemi poměrně spřátelili, vzali nás jako sobě rovné, což je od nich naprosto skvělé. Když jsme po tom přemýšleli, kdo by nám měl desku pokřtít, bylo to vcelku jasné. Stačilo zvednout telefon. Naštěstí náš křest termínově vyšel do kapelní pauzy Slížů, a tak měl Kuko volno a souhlasil.

Kdy a kde se křest koná a proč by lidi na ní měli přijít?

Bude se konat již tuto sobotu 11. 2. v havířovském klubu Stolárna. V Havířově jsme více než rok nehráli a šetřili jsme si koncert v něm právě na tuto příležitost. Bude to náš doposud největší koncert. Přijede Kuko, se kterým si dáme společně písničky, budeme mít i dalšího hosta, se kterým si také dáme jednu písničku, která není naše. Budeme mít také ještě další hosty v podobě opavských Munroe a bruntálských M2E, na místě budou ke koupi naše nová trika a samozřejmě to nové CD. A po koncertu bude dlouhá afterparty až do rána 

Plánujete také nějaké turné k vaší prvotině?

V současné chvíli máme na jaro naplánovaných 17 koncertů, z nichž 8 odehrajeme opět jako předkapela před Horkýže Slíže. Už se také řeší letní i podzimní koncerty, a tak tedy rok 2017 bude pro nás ryze koncertní, kdy budeme chtít co nejvíce propagovat desku, videoklipy, náš nový merch atd.

Kde byste si chtěli zahrát a proč?

Už jsme si zahráli na poměrně dost hezkých místech i festivalech, splnil se nám sen, když jsme si zahráli na Rock for People. V tuto chvíli nás tedy napadá ještě festival Colours of Ostrava nebo případně malý či velký sál Lucerny v Praze. To jsou krásné a legendární prostory na hraní.

Je něco, co chcete závěrem vzkázat čtenářům Rockpalace.cz?
Aby neřešili blbosti, aby poslouchali kvalitní českou muziku, aby chodili na kvalitní české koncerty a když si najdou čas, ať si zkusí poslechnout občas i nás nebo přijít na náš koncert 