Metalové Vánoce v Brně, Semilasso 28.12.2021

  • Číst 6717 krát

Na letošní Metalové Vánoce v Brně jsem se hodně těšil, ale taky jsem se obával, že budou kvůli covidovým restrikcím zrušeny ještě dříve než začnou, což se naštěstí nestalo, protože nová česká vláda ponechala limit 1000 návštěvníků na hromadných akcích, i když museli být všichni očkovaní nebo po prodělaném covidu a bylo to důsledně kontrolováno při vstupu na akci.
První kapelou byla moje oblíbená brněnská pop metalová Alia Tempora s výbornou zpěvačkou Markétou Morávkovou (Hrazdirovou), dcerou jednoho z nejlepších českých rockových kytaristů Miloše Morávka z legendárního Progresu 2 a jsem moc rád, že v případě frontgirl Markie, jak je všeobecně známá mezi svými příznivci, nepadlo jablko daleko od stromu. Dalším členem kapely je od jejího vzniku kytarista a zpěvák Štěpán Řezníček. Mladou rytmiku kapely tvoří výborný baskytarista Roman Škrabal a zdatný bubeník Marek Brázdil, který v kapele nahradil předchozího excelentního bubeníka Patrika Macháčka, který po svém působení v AT a ve vynikajícím power metalovém bandu Eagleheart odešel studovat hru na bicí do hudební školy v Londýně, kde získal stipendium.
Alia Tempora odehrála ve výborné formě celkem 10 skladeb převážně ze svého druhého a zatím posledního alba Dragonfly Effect, přičemž zaznělo i pár starších skladeb z prvního alba Digital Cube, které bylo vydáno už v roce 2015 a mezi nimi samozřejmě nemohl chybět největší hit kapely Mockingjay, inspirovaný stejnojmenným filmem, který jako obvykle celý koncert uzavíral.


První písní koncertu byl tradičně titulní Dragonfly Effect následovaný starším hitem Black 'n' White, do jehož studiové verze nahrál výborné sólo na kytaru Timo Somers známý z populární holandské metalové kapely Delain, který také nahrál pro album Digital Cube remix skladby Mockingjay. V programu samozřejmě zazněly velké hity kapely, ke kterým byla natočena oficiální videa z koncertů na Masters of Rock 2019 (Loser Like Me) i na Rock Castle 2021 (Ready, Hun?) a jsou ke shlédnutí na YouTube vedle několika dalších. Kromě metalově popových a tanečních skladeb má Alia Tempora naštěstí v repertoáru i hodně pěkné písně k poslechu. Mezi mé nejoblíbenější patří Asking z posledního alba, kterou kapela zahrála jako čtvrtou v pořadí a na jejímž vzniku se podílel mexický kytarista a zpěvák Mario Del Rio Escobedo zpívající v anglické i španělské studiové verzi, přičemž natočil s Markie i působivé video z mexického turné kapely, na kterém hrál a zpíval s Alia Temporou. Většina starších písní z alba Digital Cube se mi hodně líbí, protože znějí rockověji a méně popově díky účasti původního člena kapely, sólového kytaristy Radka Žáka. Potěšilo mě, že Alia Tempora zařadila do koncertního repertoáru jednu ze svých nejlepších "starých" skladeb Leave You Behind.
Jako milovník rock/metalových kapel se zpěvačkami zpívajícími čistými hlasy jsem byl na Metalových Vánocích opět z Markie nadšený, protože byla jako obvykle ve výborné formě a to jak hlasově, tak fyzicky, což dokazovala svým zpěvem i pohybem na pódiu. Její vystupování je naprosto profesionální a dovede dobře navázat kontakt s obecenstvem.
Hodně se mi líbilo promítání záběrů muzikantů a zpěvačky z pódia na plátno vzadu na pódiu za kapelou.
Na každém živém vystoupení kterékoliv kapely lze najít chyby a drobné nedostatky, Alia Tempora není výjimkou, ale šlo spíš jen o maličkosti a nemá smysl je rozebírat.
Alia Tempora vystupuje převážně v západní Evropě, takže jsou pro ni anglické texty písní nezbytné, ostatně angličtina je stejně zpěvnější jazyk než čeština a většina dalších jazyků. Navíc se Markie docela dobře skládají a zpívají anglické texty, když studovala ve Skotsku a navíc umí taky dobře španělsky, což se jí hodilo při spolupráci s Mariem a během koncertování v Mexiku, kde má AT spřízněnou kapelu Erszebeth. Hlavním skladatelem a producentem AT je Markétin manžel Filip, který je klávesistou, ale hojně používá ve skladbách samply podstatnou měrou obohacující zvuk kapely. Je zajímavé, že je pro kapelu jednodušší a přijatelnější hrát se samplerem než s živým klávesistou, ale funguje to.
Jediné, co mi u kapely Alia Tempora chybí, je sólový kytarista, kterého původně v podobě Radka Žáka měla. Štěpán je totiž hlavně zpívajícím kytaristou a sóluje nerad, přestože alespoň krátké kytarové sólo je podle mě tím nejlepším kořením každé rock/metalové skladby, pokud kapela nepoužívá jiný sólový nástroj.
Alia Tempora má jako svůj hudební vzor slavné dánsko-švédské pop/dance metalové Amaranthe, kterým dělala před lety předkapelu na jejich turné. I když mám ve větší oblibě jiné metalové styly, tak pro AT mám hlavně díky Markie velkou slabost a mám radost z každého jejich vydařeného koncertu, jakým byl i ten na letošních brněnských Metalových Vánocích.
aliah tempora rockpalace
Po vystoupení Alia Tempory došlo na první vrchol večera v podobě koncertu legendárního brněnského Titanicu, který se naštěstí během své bezmála čtyřicet let dlouhé existence nepotopil. Sál Semilassa se velice slušně zaplnil a diváci mohli vidět výbornou metalovou show, když bylo k muzice promítáno působivé video na plátno za pódiem v podobě kreseb, animací i záběrů ze starších koncertů a fotografií z minulosti, které se prolínaly s aktuálními záběry muzikantů hrajících na pódiu. Frontman a zakládající člen kapely Zdeněk Černý hraje a zpívá stále výborně, i když by podle mě měl mít více nazvučený mikrofon, aby vokál vystupoval nad zvuk nástrojů, ale to je věc zvukaře. Titanic zahrál skladby jak z posledních dvou alb, tak i z těch nejstarších, které byly publikem přijímány s nadšením. Součástí koncertu byl i křest letošního alba On, který obstaral výhradní textař Titanicu a jeho dlouholetý bubeník Stanislav Fric, v současnosti bubeník populárního brněnského Kernu a zajímavého rock/punkového Krabatu, který založil.
Obdivuji takové muzikanty, jaké má Titanic v podobě sólového kytaristy Marka "Ashoka" Šmerdy a excelentního bubeníka Martina "Marthuse" Škaroupky. Nedivím se, že tito dva vynikající metaloví muzikanti současně hrají ve známém anglicko-českém metalovém bandu Cradle of Filth, což ovšem někdy může způsobovat problém s koncertováním Titanicu, když má Cradle of Filth zrovna koncerty v Anglii nebo někde jinde v zahraničí. Když poslouchám strojově přesnou hru Marthuse, do které navíc dává i svoje srdce, tak jsem na pochybách, zda se mi víc líbí hra slavného a právem oceňovaného bubeníka Dymytry Miloše Meiera nebo hra Martina Škaroupky. Každopádně patří oba k těm nejlepším nejen českým metalovým bubeníkům.
Ohledně zvuku Titanicu na koncertě v Semilassu musím přiznat, že se mi víc líbil zvuk na venkovním koncertu loni v létě na Padochovském Rocktime, ale je zřejmé, že venkovní koncerty se ozvučují líp než ty ve vnitřních sálech jako je Semilasso a sami muzikanti nemohou příliš ovlivnit zvuk, který slyší publikum v sále, za což jsou odpovědní zvukaři, kteří nemají v případě rock/metalových koncertů vůbec jednoduchou práci.
Jako u většiny vydařených koncertů si publikum vyžádalo na Titanicu přídavek, takže koncert proběhl k plné spokojenosti diváků i muzikantů.
Na koncert Titanicu jsem se hodně těšil, hodně mě potěšil a hodně jsem si ho užil.

Po Titanicu nastoupil na pódium čtyřčlenný band Unholy Ones v obsazení kytara, baskytara, bicí a frontman střídající sólo zpěv a zpěv s kytarou. Tito Nesvatí s na plátně za pódiem zobrazeným symbolem křesťanského kříže hlavou dolů, na kterém naštěstí nebyl přítomen ukřižovaný Spasitel, spustili nekompromisní metalový nářez ve svém stylu thrash metalu kombinovaného s hardcore. Nikdo nemůže chtít po mně jako po člověku, jehož nejoblíbenějším hudebním stylem je melodický a symfonický metal, power metal a především prog metal, aby nějak věrohodně hodnotil thrash či speed metalové kapely. UO mi připomínají stylem ostravský Nahum, který se mi však líbí o něco víc, protože má v sestavě kromě dvou kytaristů i sólového zpěváka. Je ale fakt, že hlas frontmana Unholy Ones se mi zase líbí víc než v případě zpěváka Nahuma, který zpívá v podstatě jen grogrowlingem.
Kapely hrající thrash metal a hardcore určitě neurazí na žádném rock/metalovém festu, i když by měly být doma především na metalfestech typu Brutal Assault a na akcích věnovaných tomuto hudebnímu stylu.

Po Unholy Ones přišel na řadu koncert legendární a zřejmě nejznámější české black metalové kapely Root, který představoval očekávaný druhý vrchol letošních brněnských Metalových Vánoc. Já osobně jsem v minulosti nikdy black metal ani přímo Root nesledoval, i když mou vůbec nejoblíbenější metalovou kapelou je portugalský Moonspell, který má k black metalu hodně blízko a frontman Rootu, jeho zakladatel a zpěvák s výborným hlasem Jiří BigBoss Valter se dokonce objevil jako host minimálně na jednom albu Moonspellu. V současné sestavě Rootu hrají charismatičtí muzikanti, zpívající kytarista Aleš Alesh AD Dostál a baskytarista Igor Igorr Hubík, dále pak nezpívající muzikanti, bubeník Zbyněk Mr.Zet Husa a jeden z nejlepších českých sólových metalových kytaristů Jiří Mr.G Háb. Ještě nikdy jsem koncert Rootu neviděl, takže jsem napjatě čekal, co uvidím a uslyším. Vpředu na pódiu se objevila stolička, před kterou byl postavený notový pult s osvětlením, což mi přišlo dost nezvyklé, ale na pódium se dobelhal o holi za pomoci asistenta BigBoss s vizáží vetchého staříka a usadil se na stoličku. Muzikanti Rootu však naštěstí naběhli na pódium svěží a v plné síle. Při první skladbě mi připadal hlas sedícího frontmana hodně slabý a nebyl jsem si jistý, zda jde o hlasovou indispozici nebo o slabě nazvučený mikrofon, ale jak se ukázalo hned při další skladbě, o hlasovou indispozici frontmana naštěstí nešlo a zvukař to dal do pořádku. Zvukem kapely jsem byl naprosto nadšený, protože za takový zvuk kytar i dalších nástrojů by se nemusela stydět žádná světová metalová kapela, však taky Root odehrál ve své kariéře bezpočet zahraničních koncertů po celé Evropě. Musím zmínit, že se mi moc líbila hra sólového kytaristy Mr.G stejně jako zvuk jeho kytary, i když by podle mě měl znít v sólech hlasitěji. Při představování členů kapely ho BigBoss nadneseně nazval nejlepším kytaristou na světě a já se vůbec nedivím, že si ho excelentní muzikant a výborný skladatel Michal Kůs zvolil jako druhého kytaristu do svého prestižního power metalového bandu Eagleheart, který bohužel nyní moc nehraje, protože se mu nepodařilo najít trvalejší adekvátní náhradu za do Anglie přesídleného Patrika Macháčka. Jiří Mr.G Háb má nyní aspoň více času se věnovat Rootu a občas vystupovat i s dalšími kapelami. Charismatický baskytarista Igorr sám taky výborně zpívá svým silným hlasem a patrně by dokázal odzpívat i celý koncert sám, ale bez BigBosse by to nebylo ono. Také zpívající kytarista Alesh AD dobře sóluje a hraje s výborným zvukem a tak by mohl celý koncert odehrát jako jediný kytarista, ovšem zapojení excelentního sólového kytaristy dostává úroveň kapely na mnohem vyšší level. Celý koncert Rootu měl výbornou temnou atmosféru vytvořenou nejen hudbou kapely, ale taky vizuálně umocněnou dobře vypadajícím černým oděvem muzikantů i hodně zdařilou výzdobou pódia velkými tajemnými znaky kapely a kresbami v podobném duchu promítanými na velkém plátně na pódiu za kapelou. Ocenil jsem, že BigBoss přes svůj špatný zdravotní stav neztratil smysl pro humor a během koncertu prohlásil, že už mu to moc nemyslí, ale tím se neomlouvá a je to prý jeho vina. Patrně by toho moc nezazpíval bez textů písní, které měl před sebou na notovém pultu a těžko by si pamatoval pořadí skladeb, ale to zase u zpěváků hodně pokročilého věku není nic tak zvláštního, vždyť i slavný Ozzy Osbourne by nemohl vystupovat bez textů písní zobrazovaných na monitoru před ním dole na pódiu. Slavnému Philu Collinsovi to naštěstí myslí stále dobře, ale na koncertech už taky raději zpívá jenom vsedě.
Celý koncert Rootu na letošních brněnských Metalových Vánocích měl výbornou úroveň a předčil moje očekávání. Oceňuji, že kapela hraje rychlé skladby, což v případě black metalu nebývá úplným pravidlem. Humorně působilo, když frontman ohlásil, že teď zahrají svoji nejpomalejší skladbu a kapela spustila pořádně rychlý metalový nářez. Byl bych raději, kdyby byl koncert Rootu delší, což už by však bylo patrně nad síly vetchého BigBosse, který se za pomoci asistenta a za ovací publika odbelhal se známým metalovým gestem z pódia, zatímco kapela ještě dohrávala poslední skladbu. Jedinou drobnou kaňkou na koncertu Rootu bylo, když BigBoss po odzpívání jedné písně do mikrofonu prohlásil "Napít" a zopakoval "Potřebuju napít", přičemž se chvíli nic nedělo, což působilo legračně. Jeho asistent tohle poněkud zanedbal a možná si neuvědomil, že každý zpěvák, který odzpívá více než dvě písně, se potřebuje průběžně při koncertě napít a frontman má mít s sebou na pódiu láhev s vodou, čajem nebo něčím podobným. Po chvíli naštěstí asistent přispěchal na pódium s malou pet lahví, přičemž ho BigBoss zpražil hodně nepříjemným pohledem. No, asi před vystoupením taky on sám zapomněl na to, že se bude potřebovat během koncertu napít. Takový Zdeněk Černý na koncertě Titanicu láhev se svojí oblíbenou minerálkou nikdy nezapomene a má ji zavěšenou před sebou na stojanu mikrofonu.
Já osobně se sice nikdy nestanu členem Církve Satanovy, jejíž českou pobočku Jiří BigBoss Valter založil, ale budu mít velký zájem o to se podívat na každý příští koncert Rootu a taky si musím poslechnout jeho alba a přečíst texty písní.
root rockpalaceNa úplný závěr letošních Metalových Vánoc v Semilassu zahrála mně úplně neznámá kapela Exorcizphobia. Tento mladý čtyřčlenný band z Čech mě hodně zaujal, přestože hraje víceméně thrash metal, což není můj pravý metalový šálek kávy. Zpívající kytarista se i v kytarových sólech střídal se sólovým kytaristou, který hrál výborně s výborným zvukem. Perfektně muziku tvrdící baskytarista obstarával spolu s bubeníkem spolehlivě šlapající rytmiku. Bylo už po půlnoci a já jsem při sledování koncertu Exorcizphobie zapomněl dávat pozor na čas a nebýt kamaráda, který mi připomněl, že za deset minut odjíždí od Semilassa autobus na nádraží a další pojede až za hodinu, tak by mi noční autobus z Brna na 120km cestu směrem domů ujel a já bych musel cestovat z Brna až ranním vlakem, což by znamenalo teď v zimě hodně nepříjemné noční čekání na první ranní spoj.

Metalové Vánoce se 28.12.2021 v Brně v Semilassu vydařily díky výborným výkonům všech vystupujících kapel i v rámci možností dobré práci zvukařů a pořadatelů akce. Nezbytným doplňkem každého rock/metalového festu je nabídka občerstvení, ke kterému mám jenom menší kritickou poznámku, protože na akci chyběla nabídka nealkoholického piva či alespoň nealkoholických radlerů, což by ocenili zejména řidiči aut a abstinenti, protože ne všem vyhovuje, když musí jako studené nealko popíjet jen vodu, colu nebo limonádu. Mne se to však netýkalo, protože mi vyhovuje dobré čepované pivo, které zde bylo k dostání a možnost si dát k němu panáka kvalitního tvrdého alkoholu, což zde bylo také zajištěno.

pro Rockpalace: Honza Kubín, 29.12.2021