Rockový Rampušák fest bavil fanoušky

Po pátečním večírku na Výravě nás s manželkou čekal hned v sobotu další jednodenní Rampušák fest v Dobrušce. Začínalo se krátce po poledni a končilo před 23. hodinou. Panovalo krásné počasí, pivo teklo proudem. Jídla bylo dost, sednout si taky bylo kam, i když laviček mohlo být v areálu víc. Kapely hrály výborně. Uteklo to jako pověstná voda cezená přes pivovar. Rampušák fest je hodně o pití piva, koná se v pivovaru, kde vaří ležák Rampušák i celou řadu speciálních piv. Tentokrát se točila jedenáctka Rampušák a nefiltrovaná dvanáctka stejného jména. Dobrý pivko, pohoda.

Rodinný Pivovar Rampušák v Dobrušce pořádá již několik let své vlastní festivaly. My tam byli letos podruhé, což je v podstatě ostuda, protože to máme do sousedního okresu coby kamenem dohodil a zbytek došel. Letošní Rampušák fest měl tři výrazná pozitiva, nabitý program, výborné pivo a moc pěkné prostředí pivovarské zahrady a když k tomu ještě vyjde počasí, tak si letošní festival nezasloužil nic jiného než jedničku třikrát podtrženou. Pivovar nese hrdé jméno Rampušák po vládci Orlických hor, které mají tu zajímavost, že k Rampušákovi patří jeho družka Kačenka. A taky pivo tohoto jména se vaří v Dobrušce.

Letošní line up neměl podle nás slabého místa. Začínali Turnováci De Bill Heads. Tuhle partu jsme viděli mockrát, protože dlouhá léta jezdívá k nám na Tropickou charitativní pouť. Proto víme, s kým máme tu čest. Veselá parta kolem srandisty Honzy Havlíčka a kytaristy Tomáše Vilímka umí publikum rozparádit. Řada jejich písní se stala hitem. Ale ne všechny texty „idiotic pub bandu“ jsou jen sranda. Kapela umí zařadit i zcela seriózní songy jako třeba výtečný „Kameny a prach“. Jinak samozřejmě nechyběla vtipná „Dovolená s Elvisem“, letitá pecka z debutní desky „Kalíme“ nazvaná „Ani náhodou“. Tu kapela hraje vždy po dotaz, jestli je nejlepší na světě. Odpověď je v titulu písně a lidi se baví a De Bill Heads s nimi. Za týden si ještě jedno dostaveníčko s De Bill Heads zopakujeme. Další akce na Výravě to jistí.

K celkové pohodičce přispěla také kapela Alkehol, která přišla na holení jako druhá. Ota s Kunou tu „alkoholickou“ káru táhnou léta. Příští rok oslaví 30 let na scéně. A čím mohl začnout jejich set v Dobrušce? Jasně, jako první zazněla píseň „Hospodo nalejvej“, kterou jsme si prostě „zabékali“. S Alkeholem jsme ale zpívali prakticky od začátku do konce. Já už jsem měl něco vypito, tak mi to šlo samo a moje drahá žena taky zpívala jak o život. Je fajn, že kapela nehraje jen ty nejstarší věci, které opravdu zlidověly, došlo i na novější songy typu vtipného „Spalovače chlastu“. A když „Pijeme s láskou“, tak nás nemůže nic rozhodit, protože „Život je krátkej“, ale taky našinec nemůže být pořád jenom „Zmaštěnej“. Hit střídal hit. Nechyběly ani dva covery. Nejprve zazněl „Nonstop“ a závěrečný přídavek patřil tradičně tradicionálu „Buráky“. Alkehol forever!

Následoval početný, až osmičlenný, pražský orchestr Tři sestry. Legendární punková kapela z Braníka, kterou celá léta sleduji a poslouchám, ale paradoxně jsem ji naživo viděl poprvé. To je ale moje ostuda, kterou jsem teď konečně napravil. Písně Sester mají šmrnc, jsou poučné i vtipné. Kapele to hrálo a fanoušci by za ní dýchali. Dobrušce se dostalo i poděkování Tří sester na sociálních sítích. Ano, tahle parta nezklamala. Zazněly klíčové hity jako „Život je takovej“ nebo „Nechci do ústavu“. Tři sestry s sebou měli jako jediný interpret led projekci, takže jsme měli možnost vidět i některé historické záběry. Co následovalo, když led desky zezelenaly? Přesně, zazněla „Zelená“. No a já jsem si dal skutečně asi deset piv a jednu zelenou a chvíli po desáté zamířil domů. Hihi, skutečně těch piv bylo možná víc, a na tu zelenou taky došlo. To ale popíšu dále. Tři sestry už léta hrají jako poslední píseň „Modlitbu pro partu“ a nebylo tomu jinak ani na pivovarské zahradě v Dobrušce.

Bylo skoro 19 hodin a měl jsem hlad. Nejen z piva živ je člověk. Proto jsme se šli najíst. Měli to dobrý kluci a holky pivovarský. Sice se stály na jídlo fronty, ale ubíhalo to docela rychle, takže jsem došel pro pití, lehce se zdržel u pěnícího nealka a manželka už nesla papírové talíře s pořádným nášupem.

Po dobré večeři přišlo vystoupení Dymytry. Tuhle partu jsme viděli mockrát, určitě víc než desetkrát, takže nás vlastně nemohlo nic překvapit. Stále ještě mladý Jirka Urban, Protheus, Gorgy, R2R a Miloš Meier jsou prostě koncertní jistotou. Skvěle propracovaná show, pyrotechnické a světelné efekty. Nechyběl ani plamenomet v rukou Protha. Lidi se bavili, a to je rozhodně dobře. Zrovna kolem nás se parta mladíků rozhodla roztočit kolečko, když začali hrát „Klub rváčů“, to se sice nelíbilo jednomu čahounovi před nimi, ale kluci byli veselí a nic si z toho nedělali. Prostě pařili a strkali do sebe. V těchto případech je dobré buď vycouvat anebo se přidat. Zvolil jsem druhou variantu a kluci koukali jak joja, co se to k nim přidalo za „čtyřicátníka“. Bavili jsme se všichni. A kdybyste viděli, jakou kulišárnu tahle partička provedla tomu čahounovi, co se s nimi chtěl skoro prát. Oni to teda provedli spíš jeho partnerce, které do pootevřené kabelky šplouchli pořádný hlt piva. No co, vždyť je to jen voda cezená přes pivovar! Byli to rošťáci, ale měli mé sympatie. Ale zpět k Dymytry. Kapela má už pěknou řádku hitů, takže zazněly třeba písně „S nadějí“, „Jsem nadšenej“ a „Nic není, jak se zdá“. Obloha nad Dobruškou naštěstí neztemněla a červi se neradovali, přesto nám všem Dymytry popřáli „Dej bůh štěstí“. Závěr patřil „Strážné věži“, která nás prostě chtě nechtě hlídá.

Samotný závěr festivalu patřil kapele Rammstein Tribute z Liberce. Na to, že je to stále „jen“ revival, tak to byla naprostá pecka. Ohnivá show, kostýmy, pyrotechnické efekty. Iluze Rammstein byla dokonalá, německé chrochtání taky. Sledovali jsme to s přáteli pěkně zpovzdálí a pěkně jsme si zapařili. Hudba Rammstein je mimořádně rytmická a hodně chytlavá. Nepovažuji se za znalce tohoto berlínského originálu, ale nějaké písně přeci jenom znám. Němčinu jsem se učil 8 let, ale bohužel mi chybí jazyková praxe, tak se sice německy jakštakš domluvím a o něco lépe rozumím, ale žádná sláva to už není. Přesto vím, že humor Rammstein je velice specifický a většina textů má svůj vtip. Například v „Americe“ ve skutečnosti Ameriku nechválí, naopak si z ní střílí. Když zazněla pecka jménem „Engel“, bylo jasné, že bude následovat „Du hast“.

Rampušák fest jsme si užili po všech stránkách. Muzika byla skvělá, nebyla tam kapela, kterou bychom odzívali. Byli s námi kamarádi a s novými přáteli jsme si tam báječně porozuměli, jako bychom se znali léta. My pánové jsme se už dříve dohodli, že si necháme dovézt až domů sud Rampušáka a ten pak u nás vypijeme. Pivovar Dobruška totiž vozí pivo až domů, a nejen u nás v Královéhradeckém kraji. Nikdo z pánů neprotestoval a proti nebyly ani naše drahé polovičky. To zase bude, pánové, jízda.
Takovou kuriozitou tohoto festivalu byla pro nás s manželkou naprosto neuvěřitelná shoda okolností. Od každé originál kapely, a ne revivalu, jsme si odnesli nějaký suvenýr nebo nečekaný zážitek. Při děkovačce De Bill Heads se mi podařilo chytit ohrané trsátko Tomáše Vilímka. U Alkeholu má drahá polovička chytila netknutou paličku Radka Sladkého, při vystoupení Tří sester jsem dostal do ruky přímo z pódia panáka zelené. Nakonec při Dymytry, když už jsme v nic dalšího nedoufali, protože jsme stáli poměrně dál od „stejdže“, přesto se manželce podařilo na zemi najít elegantně mezi lidmi propadlé trsátko Gorgyho. Na to jsme si museli dát pořádnou pusu, protože to byla prostě čistá radost. Tohle se nám ještě nepovedlo a těžko kdy povede. A to se ještě o den dříve podařilo dceři chytit dvě trsátka Hofíka z Harleje. Prostě víkend, jak víno, teda spíš pívo.

Těšíme se na další ročník Rampušák festu. Letos nasadili pořadatelé laťku proklatě vysoko. Doufám, že za rok z tohoto trendu nesleví.

Pro Rockpalace Honza Holý