Charita je asi sprosté slovo aneb NADĚJEFEST bez naděje!!!

Tak nevím. Někdy mám pocit, že slovo „charita“ jako by mělo nějaký odpudivý vliv nebo jako by to byla nějaká nemoc něco jako lepra nebo mor. /nemyslím Masters of Rock /. Jinak si neumím vysvětlit tak nízkou účast lidí na charitativním festivalu Naděje fest, který pořádal Jirka Hučko v kempu Dolce na Trutnovsku 19.8. Můžeme dumat nad tím jak moc je slovo „charita“ zprofanované nebo poškozené činností některých podvodných organizací, ale přesto mne zaráží, že akce, kterou zaregistrovalo ve svém hledáčku na Facebooku přes 20 000 lidí, má ve finále účast tak malou, že by to neuspokojilo ani malý rockový klub. Byl jsem tam den předtím a s Jirkou jsme si dali pár piv a těšili se na následující den. Ráno jsme vstávali kolem sedmé a hned jsme pospíchali vše připravit, aby vše správně odsejpalo a nebyl žádný zádrhel. Už v noci jsme se, ale dozvěděli, že nedorazí hlavní sponzor, což představovalo jídlo v podobě uzenin v areálu, ať už pro kapely nebo pro fans a v neposlední řadě také ceny do tomboly, která se tím pádem nekonala. Ranní program byl koncipován hlavně pro děti, kde pan Kašpar vystupoval jako kouzelník Carlo a mohu napsat, že pobavil i dospělé. Už v tuto ranní hodinu bylo zjevné, že rodiče a ratolesti ubytovaných v kempu tato akce pramálo zajímá a tak se kouzlilo a povídalo pro hrstku dětí a to zpravidla jen pro ty, co měli s tímto festivalem něco společného. Už toto dávalo smutný signál, že je něco špatně. Zvukaři připravovali zvuk a pomalu se stage dával dohromady pro kapely, aby vše proběhlo podle plánu. I to počasí se chovalo jako by si z nás dělalo srandu – jednou mraky za chvíli zase sluníčko, pak zase mraky a prostě se nedalo odhadnout, co se bude dít. Jirka Hučko stále nějak doufal, že lidi dorazí, protože hlavní program byl teprve před námi.

Dorazila první kapela a blížila se právě ta hodina, kdy by první kapela měla nastoupit a zahrát. Myslím, že to byla kapela FIVE SINS, která nakonec zahájila hlavní část této akce. Měl dorazit párty stan, kde mělo být zázemí pro kapely a do této chvíle nic. V podstatě ani nevím proč se tak nestalo, ale na tváři Jirky Hučka jsem viděl stíny starostí. Stále ještě nebyl důvod házet flintu do žita, protože hrála teprve první kapela. FIVE SINS předváděl slušný hard rock a na tak mladé kluky až nečekaný. Měl jsem radost, že o tento druh muziky mají tihle kluci zájem, protože sám hard rock miluji. Jirka Hučko odněkud přikoulel bečku piva a narazil jí, aby tedy alespoň toto bylo nějak k dispozici kapelám. FIVE SINS tam sázeli jednu pecku za druhou a pro mne to byla příjemná záležitost, leč před kapelou v hledišti bylo pár lidiček a to převážně tvoření organizátory a personálem. Nicméně kapele to zjevně až tak moc nevadilo, protože do toho šli na plný plyn, jak se říká. Stále jsem šlempal kafe a váhal, zda si dát pivo. Ovšem jako moderátor akce, jsem si byl vědom toho, že konec je ještě hodně daleko a že tudíž bych nemusel domoderovat do konce. Byl jsem tedy opatrný. Jako druhá kapela nastoupil KREYSON Memorial a po trošku přetažené zvukovce to rozbalili a nebylo pro mne žádným překvapením, že to hrálo jako čert. Sice jsem viděl před začátkem, že Doldy je nějak pomuchlaný, ale vysvětlil mi, že má málo naspáno a že se necítí úplně nejlíp – věřil jsem mu. Na jeho výkonu to ovšem znát nebylo a vše dopadlo tak, jak jsem čekal. Tady jsem ovšem začal cítit, že pokud lidi nepřijdou do této chvíle, tak už to lepší nebude. KREYSON Memorial měl být totiž jeden z hlavních taháků akce a svým výkonem to také potvrdil…leč lidé stále nikde…Snažil jsem se jako moderátor celý problém odlehčit nějakým tím vtípkem, ale bylo to čím dál těžší. Přesto jsem se uklidňoval tím, že třeba na večer dorazí rekreanti z kempu…alespoň. Další kapelou byl královéhradecký KODIAK v čele s Klárou Prétorovou, kterou jsem sice znal ze sítě, nicméně naživo to zde bylo poprvé. Malinko mi vadilo, že kapela jela covery, ale posléze jsem se dočkal vlastního materiálu a už bylo vše v cajku. Klára je nepochybně výborná zpěvačka a taky dobře vypadá, což může být vražedná kombinace a taky byla. Její barva je něco, co mám rád, ale umím si představit, že se do toho opře ještě víc a že to do těch lidí napere bez skrupulí a s nadhledem – věřím, že to umí, a že kdyby bylo více lidí, tak to z ní dostanou. I tak byl malý zázrak, že všichni muzikanti se, vzdor malé návštěvnosti, s tím nepárali a vydali ze sebe většinou maximum. Kapela DIGGER ze Stříbra, kterou jsem mylně po zvukovce nazval „pankáčema“, mě velmi mile překvapila svým nábojem a energií – fakt to mělo koule jako prase a já se divil, že je neznám. Doufám, že vám tato odborná definice této kapely stačí, a když ne – doporučuji zajít na jejich koncert. Jirka Hučko stále někde poletoval a jeho výraz tváře byl dost utrápený, já jen nevěděl, zda to je jeho standardní výraz tváře nebo je to způsobeno tím návštěvním průserem, přece jen jsme se viděli poprvé. Za „B“ bude ale nejspíše správně. Nevěděl jsem jak pomoci. Pokračoval jsem v moderování a hledal jsem energii – ještě že ta muzika byla fajn jinak nevím, co by mě vyhecovalo, snažil jsem se a už jsem se ani piva nebál. Celkem jsem se také cítil rezignovaně. Před námi byly ještě dvě smečky, než přišel headliner WISHMASTERS. Byl to MANUÁL z Hradce a kapela HARDMOK z Pardubic. Obě kapely zahrály výborně a u HARDMOKU jsem měl pocit, že to je víceméně kapela na domácí půdě a náležitě si to užili. Opravdu nemohu říci, že bych se nudil. Nejmenovaný manažer jedné nejmenované kapely /však on ví / do mne začal ládovat rumy a já měl pocit, že mne chce zlikvidovat po té moderátorské linii…jen si nejsem už zcela jistý, zda se mu to podařilo. Nástup kapely WISHMASTERS jsem už uvedl velmi stručně, protože kromě jiného jsme doháněli časový skluz. Počet lidí v hledišti nijak dramaticky už večer nestoupl a tak celé to peklo spustilo poměrně kvalitní show a to tak, jako by přijelo nějaké seskupení ze severu Evropy a ne z Úpice, odkud WISHMASTERS jsou. Celý večer byl ukončen velice důstojně a než jsme se naděli, bylo ticho. Pokud by lidi přišli, nelitovali by. Můžeme hledat důvody, proč se to s návštěvností nepovedlo, ale nechci to dělat a popravdě to ani nevím. Kapely přijely a odvedly poctivý kus práce a hrály jako o život. Jirka Hučko byl evidentně zklamaný a není se co divit. Co říct nebo napsat na závěr?? Slovo „ charita „ dnes dostává často punc sprostého slova. Důvody těžko definovat. Budiž tato akce poučením pro dny příští a nejen pro Jirku, ale i pro ostatní. A teď mě klidně zabijte.

Pro Rockpalace Rudolf Schweser