Arakain ve městě perníku oprášil staré fláky

V pardubickém Ideonu se uskutečnil první z nepříliš početné série podzimních koncertů ARAKAINU. Nejde o klasické turné, protože kapela chystá novou desku. Pro tyto jednotlivé koncerty si ARAKAIN připravil takový best of výběr nejžádanějších skladeb. Oprášil řadu dlouho nehraných písní. Srdce nás staromilců dočista zaplesala radostí.

Ale vezmu to popořádku. Jako první na pódiu ve velkém sále Ideonu vystoupila pražská symfonicko metalová kapela ANACREON. Ta už předskakovala Kainům na jarním Double Tour XXXV. Tam jsem kapelu viděl poprvé a musím říct, že mě doslova nadchla. Stejně tomu bylo i tentokrát. Klukům to hraje parádně. Zpěvačka Veronika Zelníčková je krásná žena, která má doslova zlato v hrdle. Jen pardubické publiku bylo podstatně vlažnější než to, jehož součástí jsem byl před půl rokem na Double tour ve Vysokém Mýtě. Přesto kapela nešetřila úsměvy. Došlo na prověřené skladby i jednu novinku. Tou byla balada „Příběh“, která měla ve městě perníku svou premiéru. Nejde ale o žádný cajdák, ty prostě ANACREON v repertoáru nemá. I když se jedná určitě o její nejpomalejší song, není to přeslazená záležitost. Myslím, že to bude fungovat. Těším se na novou desku, kterou ANACREON připraví na příští rok. Z již zažitých hitů kapely vypíchnu „Urči svůj směr“ a „Na hraně osudu“ ze stejnojmenné druhé desky. Z debutu, který původně nazpívala jiná zpěvačka, kapela hraje třeba „Stigmata“. Zdařilé vystoupení zakončila pecka „Není kam stárnout“, která má neuvěřitelný tah na branku, přitom neztrácí šmrnc. Na novou desku se vyloženě těším.

Pak přišli na řadu pánové z trojice MENHIR z Českých Budějovic. Tahle parta už taky měla v minulosti s ARAKAINEM co do činění. Předskakovala mu na turné XXXIII před dvěma lety. Takže opět pro mě nešlo o neznámou záležitost. MENHIR hraje ve trojici, ale přitom kluci nehrají žádné jednoduché odrhovačky. Zůstal jsem koukat, co dokáže zahrát jedna kytara, jedna basa a bicí artilérie. Žádná cingrlátka, žádná předtočená vata. Ze začátku produkci MENHIRU provázel nečitelný zvuk. Zpěv byl potlačen na úkor nástrojů. Postupem času se ale zvukař vzpamatoval a upravil šavle do správných poměrů. Nedávno jsem recenzoval jejich třetí desku „Proměna“ a z té si pamatuju pecky typu „Hlavou zeď nikdy neprorazíš“, která má snadno zapamatovatelný refrén. Ze starší tvorby se mi líbili „Rytíři“ nebo „Woodoo“. MENHIR v Pardubicích zahrál i dvě nové věci. Jenže mám „hosip“, takže si zrovna nevzpomenu, jak se novinky jmenují. Přitom mi to na místě připadalo tak jasný. Ještě se musím zmínit o výkonech této trojice. Na kytaru hraje malý velký muž Pavel Michálek. Smekám před tím, co tenhle vlasatej kluk, dokáže zahrát na šest strun. Basu a zpěv obstarává chlapík, který se skrývá za pseudonymem R. Ch. Těžkej pohodář a nejvyšší muž v kapele. Za bicíma vše před sebou nekompromisně tlačil zaskakující bubeník Michal Piloušek, který s MENHIREM hrával, ale v současné době už je jinde. Tenhle kluk v klobouku kouzelníka Pokustóna je úžasně hravej. Ten se s bicíma vyloženě mazlí, ale umí do toho taky pořádně praštit. Super výkon, klobouk dolů před tímhle záskokem místo zdravotně indisponovaného kolegy.

ARAKAIN mám odjakživa až nekriticky rád. Tuhle partu jsem viděl živě asi třicetkrát a příště půjdu zas. Na koncertu této metalové legendy jsme se dali dohromady s mou milovanou ženou a dnes spolu jezdíme na ARAKAIN dál. Kapela pro tento koncert oprášila hodně starý repertoár. Z poslední desky „Arakadabra“ zazněl jenom hit „Nenávidím“, a to jako duet Honzy Toužimského a Veroniky Zelníčkové. Tuhle verzi už Kaini hráli na akustickém koncertu při Double Tour. Naplno i s „elektrikou“ jsem slyšel tento „duet“ poprvé. Stejnou obnovenou premiéru si užily „Černý koně“. Veronika k ARAKAINU sedí. Myslím, že se dočkáme ještě pokračování této spolupráce. Z těch relativně nových skladeb zahráli kluci ještě „Strom života“. Zde s refrény pomohlo i publikum. Jinak se hrálo hodně ze starších desek, které nazpíval ještě Aleš Brichta. Radost mi udělal obnovení „Forresta Gumpa“ ze stejnojmenného CD. Hojně bylo zastoupené výborné album „Apage Satanas“. Titulní song zazněl tradičně jako poslední. Jinak došlo i na acceptovskou „Princess“, „Půl století“, „A zvony zvoní“. Příští rok uplyne již dvacet let od vydání této desky. Myslím, že by si to zasloužilo nějakou oslavičku. Došlo i na největší pecky z thrashmetalového období ARAKAINU. Z legendárního debutu přispěchal „Pán bouře“. A doslova z metalového pravěku se vyloupnul singl „Gladiátor“, který vyšel již v roce 1988. Do repertoáru se rovněž vrátila oblíbená balada „Ztráty a nálezy“.

Zpěvák Honza Toužimský po koncertu v Pardubicích přišel o hlasivky. Kapela pak zrušila sobotní koncerty v Brně a v Českých Budějovicích. Můj oblíbený Perníkov tak měl kliku. Honza ale na sobě ve nedal naprosto nic znát, i když později přiznal, že už to nebylo ono. Přeju mu rychlé zotavení a návrat na rocková pódia. Těším se na novou desku ARAKAINU a doufám, že vyjde ještě letos.

Pro Rockpalace Jan Holý