Tomáš Pícl - Proč muzikanti pořád brečí?

Čas od času narazím na internetu na povzdechy muzikantů (i fanoušků), jak lidé nechodí na koncerty, nejsou za ně ochotni dát ani pár desítek korun, které raději propijí během 10 minut v baru přes ulici. Každý muzikant, který neplní haly, kulturáky ani kluby, i každý fanoušek, který tyto malé akce navštěvuje, by se pod to asi hned podepsal. Ani já nejsem výjimkou.

Přesto nebo právě proto jsem se pustil do tohoto silně kontroverzního článku, ve kterém se na danou problematiku pokusím podívat očima nezainteresovaného. Je možné, že až bude tento článek zveřejněn a já mezitím zapomenu, že jsem něco takového psal, budu první, kdo tady bude v diskusi nadávat, který trotl sepsal takovou krávovinu. A co teprve další reakce...

Ale přesto jdu do toho. Podívejme se na několik skupinek lidí věnujících se svému koníčku.

Babička ráda vyšívá moc hezké dečky a ubrusy. Kupuje si plátno, bavlnky a stráví s tím spoustu času. Zřídkakdy jí za ně dá někdo peníze, a tak aspoň dělá radost svým příbuzným, kteří se pak návštěvám chlubí, jakou mají šikovnou babičku. Ale nenaříká, že nikdo jiný nemá o její dečky zájem.
Tetička má krásnou zahrádku, radost pohledět. Pořád kupuje nové odrůdy, hnojiva a postřiky. Ráda se s ní pochlubí a ukáže ji kolemjdoucím, sem tam jim dá nějakou kytičku. Ale nenaříká, že jí lidé nedávají při vstupu do zahrádky vstupné a nehrnou se tam po davech.
Strejda si doma vaří pivo. Pořídil si drahý speciální hrnec, nakupuje suroviny a nešetří energií. Prodávat své pivo nesmí, na to musí být patřičný glejt. Občas pozve kamarády. Některým chutná víc, jiným méně, jiným možná vůbec, ale rozhodně strejdu poplácají po zádech. Ale strejda nenaříká, že si lidé chodí kupovat lahváče do supermarketu.
Tomáš (tedy třeba já) je muzikant. Skládá a hraje muziku a byl by rád, kdyby lidé chodili na koncerty. Nebo kdyby mu to dokonce hodilo nějaký přivýdělek. Jenže ničeho víc než uznání od množstevně omezeného okruhu posluchačů se mu nedostane. A Tomáš naříká, že je to nespravedlivé.

Muzikant má oproti těm třem jednu nevýhodu. Babička, která neprodá své dečky, je pořád babičkou, která hezky vyšívá. To ocení i ten, kdo vyšívání nerozumí. Tetička s pěknou zahrádkou je pořád skvělá zahradnice, což vidí každý, kdo půjde kolem. A strejda je borec, i když takový Heineken vylifruje po světě podstatně víc piva. Ale muzikant bez publika? To je takové blbé.

Co má tedy náš muzikant Tomáš dělat? Je to kruté, ale zamyslet se nad tím mozkem nezasvěceného. Pokud mu lidi nechodí na koncerty, zřejmě je to proto, že jim za těch 50,- Kč nabízí méně prožitku než ty dva panáky rumu, co si potenciální návštěvník dá v onom protějším baru. Proč tomu tak je? Kdo ví. Z jukeboxu hrají písně, kterým před těmi Tomášovými dává konzument přednost, dá se tam lépe pokecat s kámoši…

Pokud chce babička mít ze svého ohánění se jehlou víc než vlastní radost, nechť se nechá zaměstnat jako šička nebo ať na zakázku spravuje ponožky. Ale asi z toho nebude mít tu radost.
Pokud chce tetička mít ze svého zahradničení víc než vlastní radost, nechť si otevře květinářství, kde ji místo rozkvetlých živých keříků budou obklopovat již nařezané kytky v konfekčním balení.
Pokud chce mít strejda ze svého vaření piva víc než vlastní radost, nechť se nechá v nějakém průmyslovém pivovaru zaměstnat jako údržbář.

A muzikant? Může na to jít jako babička a vedle tvorby vlastních písní zařadit do repertoáru něco, co lidé poslouchat chtějí. Nebo na to může jít jako tetička a postavit si třeba plesovou kapelu. Anebo na to může jít jako strejda a jít hrát do zavedené kapely.

Můžeme si rvát zbytky vlasů nad tou krutostí a nespravedlností, kterou leckdy oprávněně cítíme nad tím, že se jiným muzikantům daří prorazit lépe než nám. Ale věc se má tak, že by od nás bylo značně sobecké a namyšlené nárokovat si od veřejnosti víc, než čeho se dostává provozovatelům jiných koníčků. Tedy občasnou pochvalu a poplácání po zádech.