(Ne)zapomenuté kapely- EFFECTION (Jan Kochman)

  • Číst 6758 krát

V seriálu (Ne)zapomenuté kapely se budeme vydávat na cestu do nepříliš dávné historie a odkryjeme příběhy kapel, které se sice nedočkaly dlouholeté a stabilní kariéry, ale i tak si v době svého působení dokázaly získat pozornost. Tento seriál nás zavede do méně známých, ale třeba o to zajímavějších zákoutí hudební scény. Na tuto cestu se vždy vypravíme s výrazným členem dané kapely.

Dnes bude mým hostem Honza Kochman, hudební světoběžník, který prošel obrovským množstvím kapel a vyzkoušel si hraní všemožných myslitelných žánrů, aby se nakonec vrátil v podstatě ke svým fanouškovským kořenům a svůj divoký muzikantský životopis proměnil ve stabilní konstantu. Nebo ne?

Obvykle směřuji první otázkou rovnou na založení kapely. Ale Effection nebyla zdaleka první kapela, ve které jsi působil, proto bych se tě nejprve zeptal na hudební začátky a vůbec na všechno, co předcházelo EFFECTION.
Myslíš, že by to vůbec mohlo někoho zajímat? Počítám, že existenci Effection si pamatuje tak deset lidí a většina z nich v tom navíc nějakou chvilku hráli… Ale budiž.
Hudební začátky nebyly valné, když úplně přeskočím hudebku a nějaký ty první pokusy na základce, před Effection byly vlastně jen dva - Chemickej poplach (celé 4 koncerty) a P.R.S.T. (asi 3 koncerty). A taky Diamant, tam to samozřejmě nebylo o autorské tvorbě, ale o zábavovém repertoáru na různé hasičské plesy, oslavy a svatby. Dodnes to vlastně bylo moje nejdelší angažmá - 15 let.

EFFECTION se zrodili v hlavě Jirky Borovice Kočího. Znáš okolnosti, které ho k založení takové kapely vedly? A jak došlo k tvému zlanaření?
No, už nám o tom bohužel nepovypráví. A je to dvacet let, takže nějaké podrobnosti už dávno odvál čas. Ale nějaké vzpomínky mám. Borovic tehdy hrál na bicí ve Fata Morganě, zároveň si ale doma brnkal na kytaru a psal písničky a snil o tom, že dá dohromady kapelu, jen co se v Plasích a okolí objeví všeho schopní muzikanti. Já hrál tou dobou s jeho bráchou Cipísem v Diamantu, o Borovicovi jsem věděl že existuje, ale neznali jsme se. Brácha o něm básnil, ale nějak jsme se asi rok míjeli. A pak jednou přišlo nějaké hraní pro děti, Borovic tam tenkrát přivedl dceru a pak seděl a celou dobu mi koukal tím svým uhrančivým pohledem na prsty jak jsem hrál. Pamatuju se, jak jsem byl tenkrát nesvůj, bylo mi osmnáct nebo devatenáct, on pomalu o deset let starší a navíc s velikou kariérou s velkou kapelou. No a zase nás nikdo nepředstavil. To se stalo až asi o týden později v Plasích v hospodě, já tam byl s pár kamarády, šel jsem na záchod a jak jsem stál u mušle a konal, vešel Borovic, pozoroval mě a aniž by mě nechal dokončit povídá mi: “Dlouhej, viděl jsem tě hrát s mým bráchou, nechceš do kapely ke mně?”

V sebepropagaci EFFECTION jsem vnímal jeden zajímavý rozpor. Na jednu stranu jsem vnímal, že do toho jdete s tím, že děláte něco v regionu neotřelého, na druhou stranu jste neváhali váš styl nazývat agro hard corem. Jak bys to stylové zařazení a vůbec produkci hudby Effection viděl dnes?
Agro hard core, to si nevybavuji, ale zní to jako něco, co jsme tehdy mohli říkat. Dnes to vidím tak, že jsme udělali spoustu chyb, které se nám postupně vymstily. Neměli jsme nějakou pevnější představu kam se ubírat, vlastně jsme ani neuměli napodobit zvuk kapel, které jsme nepokrytě vykrádali. Dodnes když slyším třeba Linkin Park, běží mi do toho Borovicovo text o sexu. A nikdo to nepoznal, protože jsme to hráli na tranzistorovýho Crate a jeho přirozený overdrive..

Můžeš představit lidi, kteří v kapele působili?
Borovic, Vítek Bunda, Já a Shabi. Ze začátku s námi ještě zpívala Kristýna Vitoušová, dnes kapela Together a občas zaskakoval na bicí Borovicovo brácha Cipís, obvykle když se Vítkovi stala nějaká nehoda, třeba v rámci Žebnického masopustu skočil do bazénu bez vody a byla z toho zlomenina nohy.. Jo a úplně ke konci s náma ještě druhou kytaru hrál Kuba Gaier..

A jakými plány, záměry a sny jste vlastně tuto kapelu budovali? Zkrátka, co jste si od toho slibovali?
To jsou otázky :D Hráli jsme co nás bavilo pro pár kamarádů, jezdili po všech čertech a občas zažili trochu srandy.

Kde jste vystupovali, na jakém typu akcí a jaké na vás tehdy chodilo publikum? A jak se vám celkově dařilo po stránce nějakých úspěchů?
Čím se měří úspěch? Předskakováním Dogy v Liďáku v Chrástu? Osobně nejradši vzpomínám na dva festivaly, které jsme dělali v Komunále v Plasích, měly poměrně slušnou návštěvnost a skvělou atmosféru. Dokonce existuje nahrávka, některé věci je ale lepší nechat ve vzpomínkách.

Jirka Kočí byl znám jako člověk nesmírně hudebně talentovaný, ale rovněž jako někdo, kdo se snadno nechá zlákat od odpovědnosti fungování v kapele. Jaká byla spolupráce s ním?
Ano. Někdy to s ním bylo opravdu těžké.

Proč kapela nakonec skončila? A není škoda, že po ní nezůstal nějaký hudební nosič?
Tři roky jsme hráli, zkoušeli, psali nové a nové věci, společná vize se víc a víc rozcházela, nakonec to nemohlo dopadnout jinak. Na koncertě v Rybnici jsem měl s Borovicem vážnou debatu na jejímž konci jsme se dohodli, že Effection skončí. Že odehrajeme ještě jednu akci, k tomu ale nikdy nedošlo, Borovic pak tak tak přežil vážnou autonehodu a místo toho, aby hrál v Mariánských lázních v klubu, ležel v nemocnici. Takže ta Rybnice byla vlastně labutí píseň.
Hudební nosič mě mrzí. On o tom mluvil dost často, ale v té době jsme vlastně vůbec netušili jak nějaké cd může vznikat. Přišlo nám to naprosto nedostižné. Dneska je to sranda, demonahrávku si můžeš udělat v obýváku, jenže pro nás to tehdy bylo scifi. Vždyť jsme neměli ani ladičky. A na těch živých nahrávkách je to docela znát.
Občas si ale říkám, že by nějaká nahrávka vzniknout měla. Tak třeba někdy až budu mít čas to nahraju to ve studiu jako Borovicovo tribute.. Ale to až bude čas, takže tak nejdřív za dalších dvacet let.

Jak vidíš potenciál EFFECTON dnes s časovým odstupem? Mohla se kapela prosadit více? Co jí k tomu chybělo?
Krásně to shrnuli v Červeným trpaslíkovi: “Jak to říct a neurazit tě, nebudeš slavnej protože umíš hovno.”
Nějakej potenciál tam rozhodně byl, ale proměnit jsme ho neuměli. Chyběla kázeň, píle, lepší vybavení.. Rozhled. Spokojili jsme se s tím, co se k nám dostalo do Plas, neuměli jsme udělat moderní zvuk, nedokázali jsme se shodnout na tom kam vlastně směřovat. Vlastně jsme ani nepovažovali za důležitý nad tím tenkrát nějak přemýšlet.
Proto jsem se taky na začátku podivoval proč vůbec na Effection chceš vzpomínat, po dvaceti letech od vzniku je to úplně mrtvý téma, na Effection žádný kliky čtenosti nezískáš :)

Tuto otázku budu dávat v tomto seriálu všem. Jaká je procentuální pravděpodobnost, EFFECTION ještě někdy na pódiu uvidíme?
Nula. Kdyby byl Borovic na živu, byl bych ochotnej o tom uvažovat, takhle je za mě Effection uzavřená kapitola mého hudebního života.

Jak se poté vyvíjela tvoje hudební kariéra? A vzhledem k její košatosti bys mohl vedle kapel uvést i žánry a nějaké podrobnosti.
Kariéra je hodně silný slovo. Po konci Effection tu chvíli byli Sun Inside, to byl takový indie crossover s dívčím zpěvem, pak “polozáskok” v Hellirionu, to byl takový “hevík”, hráli se Iron Maiden a podobné fláky, zajímavé to začalo být, když jsem se seznámil s lidmi z Mariánek, první kapela tam byli Pure Poison (takový jakoby Guano apes jsme chtěli být) a po jejich konci přišli Born in Pripyat (metalcore) se kterými se nám povedlo v roce 2009 vyhrát Českou rockovou ligu. Mezitím jsem chvíli hrál něco jako doom metal s domažlickými Dark Angels, byla to jen chvíle, ale aspoň se o mě píše v knize která o téhle kapele vyšla. Tak už mám co ukázat vnoučatům jednou. :) Po konci Bornů přišlo lano od Snail. No a nakonec PVA.

V minulosti sis sám ze sebe dělal legraci, kolika kapelami jsi prošel. Ale zdá se, že nakonec jsi našel trvalé působiště. Co tě přivedlo do P.V.A.?
PVA jsem poslouchal jako teenager a byla to jedna z těch formujících kapel. Vedle Znouze a SPS to byla další kapela jejíž písničky jsem měl napsané v sešitu a hrával je u táboráků na kytaru. Jak jsem rostl, PVA mi ze života zmizelo, ale při práci na Hypersensitivity se ve studiu objevil Majkl, tam jsme se seznámili. A když o nějaké dva roky později Snail skončili, Majkl mi zavolal a nabídl angažmá. A už je to osm let, tři desky a vyšší desítky koncertů.

Můžeš P.V.A. představit těm, kteří kapelu neznají?
Je to místy punk, místy folk, místy metal. Hrajeme písničky o životě a nebojíme se používat melodie a rytmy. Nejlepší je asi poslechnout si to, www.bandzone.cz/pva

Čím to je, že právě P.V.A. jsou tou kapelou, ve které jsi našel takříkajíc trvalý domov?
Není to nejznámější kapela v Čechách a přesto se takřka na každém koncertě najde hlouček pamětníků, kteří zpívají s námi a dobře se baví. Samotné PVA má zvláštní lidskou chemii, všichni tři si sedíme natolik, že jsme schopní a ochotní spolu trávit i dlouhé cesty autem a celé víkendy.

Mně teď ještě došlo, že jsi s mnoha kapelami natočil i studiové nahrávky. Tak máš příležitost nám je tady trochu sesumírovat. Na jakých albech tě můžeme slyšet?
Když nebudu počítat dema a nahrávky, zase tolik jich není. S Borny to bylo EP Songs of Pripyat (2009) a nedokončené Rainbow and Unicorns (2014) - to nakonec už nevyšlo, ale poslechnout se dá na netu. Se Snail jsem nahrál Hypersensitivity (2012) s PVA Masopust s PVA (2016), 25let prasat (2020) a Pět Vohranejch Akordů (2021)
Paradoxně nejslavnější nebo nejrozšířenejší je to CD co vydala Česká rocková liga, tam jsou 2 písničky od BiP, tehdy vyšlo ve Sparku a lidi to dostávali k lístkům na Basinfire. Samozřejmě jestli to někdy někdo poslouchal, to netuším.

A na závěr bych se tě ještě zeptal, jaké jsou tvé další hudební záměry, co od tebe můžeme očekávat a na co se těšit?
Všechno stojí a padá s časem, toho je čím dál míň. Nějaký nápady pořád jsou, ale jestli spatří světlo světa, kdo ví. Každopádně, PVA bude mít v 2024 30 let, to by se možná mělo nějak využít. Třeba se fanoušci konečně dočkají vinylů, uvidíme. Doporučím tedy sledovat moje sociální sítě, jestli se něco bude dít, bude to tam.

pro Rockpalace Tomáš Pícl

rockpalace effection