Karel Komorous - Vzpomínky rockera

Po úspěšném seriálu Milana Kolečka „Jak mě potkal bigbít“, který měl velice vysokou sledovanost, jsem oslovil dalšího zajímavého rockového pamětníka. Při jednom našem rozhovoru mi Karel Komorous velice hezky povídal o plzeňském bigbítu, a protože bylo jeho vyprávění pro mne víc než zajímavé a dozvěděl jsem se hromadu nových věcí, podařilo se mi Karla přemluvit, aby se s námi o ně podělil.
Dnes 1. část:

Byl jsem asi normální dítě, co v jistých letech si začalo ujasňovat, jaká muzika se mu líbí. Možná jsem byl ovlivněn z domova, kde moje starší sestra na kotoučáku sjížděla různé " západní " kapely, mnohdy se značnou příměsí šumu, záleželo, kolikátá kopie to byla. Taneční zábavy v té době se konaly mnohdy již od 16 hodin, tzv. odpolední čaje, někdy tedy o dvě hodiny později, aby ta mládež spořádaně šla včas domů. To nám mladým cápkům nahrávalo, obráželi jsme na kole blízké okolí, z povzdálí poslouchali u venkovních parketů nebo pod okny sálů. Prostě dechovka to nebyla, co mě zaujalo, tehdy jsem netušil, jak moc do toho časem zabřednu. Hrálo tu spousta kapel, tak nechci některé jmenovat a spoustu dalších opomenout. Ke konci sedmdesátých let došla svého vrcholu kapela Bumerang. Hudebně a zpěvem vynikající. Později z toho vzniklo úspěšné Turbo, ale o tom nejsou mé vzpomínky. Takže na ty Bumeráše táhlo spousta lidí, začalo se proslýchat, že chtějí jít na profi dráhu a zábavy už nebudou. Tak jsem doma kňoural, že už tu budou možná naposled … Měla být tancovačka od nás za kopcem na koupališti, odpoledne. Sestra samozřejmě tam jde, tak máma se tedy nechala ukecat, jako že tam budu mít dozor. Nakonec počasí zařídilo, že se hrálo ve vedlejší vesnici v Sokolovně. Nabitej sál, pro mě zážitek úžasnej. Nesrovnatelné s tím venku pod okny. V té době se ještě nedalo mluvit o nějaké scéně na koukání - světla, mlhy.... ale hltal jsem, jak opravdu kdyby to bylo naposled. Muzika, zpěvy, úžasný vokály. Jsem byl hned znalec, co??? O to víc jsem pak podobnou muziku sledoval a objížděl okolí, kde se hrálo, a hrálo se tehdy hodně. V tom roce jsem ještě navštívil jednu velkou akci, na zimním stadionu v Plzni vystoupila z NDR kapela Puhdys. Další zážitek, další ujištění co je správné. Dnes někdo se podiví - z NDR? Ale víme, jak to tehdy bylo. Možná další ovlivnění mého zaměření bylo, že jsme měli výhodu příjmu západoněmeckých TV, kde byli různé hudební pořady.

Ale další rok, koupaliště Horní Lukavice, další moje povolená zábava a moje první setkání s kapelou Elegie. Taky vynikající, navíc kytaru tam hrál můj učitel ze základky Vena Rajtmajer, pro zajímavost čeština a literatura. Netušil jsem tehdy, jak moc se spojím s touhle muzikou, přesněji s Jardou Rajtmajerem. Bylo to poprvé a hned tehdy mě utkvěla v hlavě písnička Gemma, zpívající bubeník Tonda Fekl, výborný výkon. Gemma je pro mě úžasná, po letech ji skvěle nazpíval Bohouš Heřman, ale to jsme už někde hodně jinde.