Karel Komorous - Vzpomínky rockera 2. díl

  • Číst 7110 krát

Na jaře 1985 jsem se vrátil z čestné služby vlasti a začal se rozhlížet po hudebním dění v okolí. V jednom z dopisů na vojnu jsem dostal výstřižek z novin, že kapela Elegie již r. 1983 ukončila činnost. No co se dá dělat, hraje tu leccos jiného. Na scéně se asi rok pohyboval nějaký Extra band a prý dost dobrý. Tak jo, jdeme se podívat. No jo, Jarda Rajtmajer s novou sestavou, výborný.
Ale měl jsem dvouletý bigbítový deficit a tak jsem se snažil dohánět zameškané. Kapel tu bylo tehdy spousta a o víkendu se hrálo všude, kam se člověk podíval. I na ty jakoby slabší sestavy přišlo dost lidí. Nj, nebyly různé hudební kluby, internet, youtube, apod., takže kdo se chtěl bavit, měl jednoznačnou cestu. A taky se lidi prostě parádně bavili. I pro muzikanty je to fajn, hrát pro plný sál. Asi abych toho stihl víc, jsem si pořídil auto. V něm jsem měl krom povinné výbavy i dobrovolnou. Pár kousků oblečení a hlavně spacák a polštář. Prostě jsem nevěděl, kam dojedu a kde koho potkám, s kým si dám pivo, tak jsem nic nenechával náhodě.

242536417 5146455968703139 2881727016658314249 n
Byl jsem trochu možná lenoch, možná jsem chtěl být mobilnější. Protože - když jste přicházeli v Plzni k vlakovému nádraží, z dálky jste viděli plochy vytapetované plakáty všech možných kapel, které blíže či ve větší dáli hrály. Tak mnozí fanoušci šli v pátek ráno do práce a věděli, že neví, kde večer skončí. Někteří i celý víkend. Prostě šli na vlak, tam skoukli plakáty, obešli různé hloučky, zda uvidí nějaké známé, probrali kdo, kam jede a podle toho se rozhodli. V Plzni se téměř nehrálo, proto všichni vyráželi ven, do okolí, tehdy ještě jezdily pravidelně hromadné spoje. Bylo to plus pro pořadatele po okresech. Taky ti průvodčí v nočních hodinách když se rozjaření divoši vraceli, měli z toho radost. Děly se různé věci, před pár lety jsme vzpomínali s jedním podobným jak já a řekl jednu věc: ještě že tehdy nebyly drogy, už by nás tady polovička nebyla. Hrůza, ale asi měl pravdu.
Pr***rů bylo všude dost. Někde se hrálo za čtrnáct dní znova, někde byl půl roku stop stav. Záleželo, jak v té obci byla aktivní stranická organizace. Byla místa, kde to probíhalo tak nějak volně. Velký akce byly ve Vřeskovicích, přes kopec to šlo na vlak do Borov, tam občas byl nějaký zádrhel, pak třeba Pačejov nádraží, tam se hrálo do osmi večer, asi v půl deváté měl odjet vlak, ale leckdy tam stál ještě o hodinu později a klid, pohoda, hrálo se tam normálně dál.
A teď jsem u nealko zábavy. Vynikající nápad. Určitě byly i jinde, ale pamatuju asi dvě nebo tři v Nýřanech. V kulturáku se hrálo a za rohem, jestli 50 m, byla normálně otevřená hospoda. Hostinec U zeleného stromu, ještě nedávno tam byl. Takže před hospodou byl hrozen popíjejících asi do půlky silnice, popíjeli nejen pivo, brali i urychlovače aby jim neuteklo moc muziky. Hospodský si liboval, že nikdy neměl takovou výtoč, jako když je vedle nealko tancovačka. A pak byli další, kteří si do sálu přinesli tak nějak potajmu alkohol různého ražení. Výsledek byl, že na nealko zábavě bylo tolik a tak moc opilých ... ale soudruzi si udělali čárku, že udělali něco dobrého, ušlechtilého pro ty mladé. Ale musím říct, že ač se leckdo upravil, nebyly nějaké nechtěné potyčky, prostě všichni byli spokojení.
Stejně tak mohu vzpomenout místa rozdílné aktivity příslušníků Veřejné bezpečnosti, např. tehdy proslulý ostrov Příchovice a louka Plasy. Podobné prostředí, louka, řeka, stromy kam se dalo vylézt, v Příchovicích byly časté zásahy, v Plasích se jen dívali zpovzdálí, jestli to bylo, že jiný okres?
Pak byla extra oblast Domažlicko, pokaždé narvané sály. Možná proto, že se tam hrálo jen na několika místech, ale byl to jiný svět. Je to už dávno.
Do větších dálav jsem se sám nepouštěl, to až když jsem naskočil k jedné kapele, ale o tom až příště.
V prvním díle vzpomínání jsem zmínil skladbu Gemma, Elegie, v r.2017 ji skvěle nazpíval Bohouš Heřman, tak si ji dovolím teď přidat.