Rocková Barča 2015

Rocková Barča, to už je tradice Vánoc pěkných pár roků. I avízované kapely dávají příslib příjemně prožitého večera mezi vánočním shonem. Nechal jsem se nachytat sdělením Aleše Brichty, který někde oznámil, že letošní Barča se ze strany Brichta projectu ponese ve znamení coverů, tak jsem se těšil na Savage, Venom... ale nakonec jsem nelitoval, i když na avízované hitovky 80tých let nedošlo.

Do sálu se díky VIP vstupu dostáváme už při zvukovce Tomáše Ortela a tak jen procházíme neuvěřitelným smradem. Pak se dozvídáme, že nějaký „pacient" nepřející dnešnímu koncertu na chodbě rozlil nějakou smardlavou tekutinu. Chudáci lidi, co v tom museli stát, než byli vpuštěni do sálu.

Na vystoupení stříbrného Slavíka jsem se těšil. Tomáš Ortel byl i hostem jednoho z našich Rockpaláců na rockovém rádiu Šumava. Za kapelou přijelo mnoho skalních fanoušků, což bylo vidět na tričkách s logem kapely. Barča byla zhruba zaplněna a celý dav se rozpumpoval přesně v 17:30, kdy na podium vlítla kapela Ortel. Musím říci, že celý set byl naprosto fantastický a kapele to šlapalo jedna báseň. Tomáš podával dobrý výkon a sálala z něj neuvěřitelná energie, která se přenášela do sálu, kdy dav zpíval s ním. Zpěvem se Tomáš prostřídával s basovým kytaristou. S velkým úsměvem mi hlavou letěly všechny ty provokace, které byly o Tomášovi napsané a doporučuji všem, aby než něco napíšou, se osobně šli na vystoupení podívat. Ano, Tomáš dělá jednu „chybu" nebere si servítky a vše říká na plnou pusu. Jeho texty se občas neblýskají brilantní češtinou, ale o to více jsou však neuvěřitelně čitelné a srozumitelné a nikdo nemusí hledat mezi řádky. Jak se dalo čekat, největší úspěch měla Mešita, kterou zpívala většina sálu. Nevím, co je na textu tak závadného, když říká hlasitě to, co si všichni myslíme. Došlo i na úvodní skladbu Můj dům, můj hrad. Tomášovi snad jen můžu vytknout, že nezazněla moje oblíbená Defenestrace, ale jinak dávám naprosto za jedna a veřejně mu gratuluji k letošnímu úspěchu ve Slavících. Jak říkám já, v Čechách vám odpustí všechno, jen ne úspěch a ten Ortel na rozdíl od jiných umělců nyní má... Dodám, že na stříbrného Slavíka je to stále neuvěřitelně skromný kluk.

Další úvodní intro a zazněl heavymetalový uragán v podobě (ex členů už ani nevím, jak se ta kapela jmenovala) Limetalu. V úvodní „Už víme svý" opět rozvíří dav, ruce letí nad hlavy a opět zpívá většina sálu. Kapela byla v neuvěřitelné pohodě a bylo vidět, jak si to pánové užívají. A já dokonce ve starých flákách slyšel perfektně šlapající bicí!!!! Když spustil Limetal obě svoje singlovky – Mayday a Na tenkém ledě bylo vidět, jak se kapela opravdu posouvá do heavy metalových vod a hlavně povýšila i textově. Přiznám se, že mi texty oné kapely nikdy neseděly až na několik vyjímek. K poslednímu albu, které s domovskou kapelou udelali se muzikanti vrátili skladbami Kurtizány a Rock n Roll démon. Ovšem největší radost mi dělá závěrečná skladba od nesmrtelných Judas Priest! Album British Steel je Bible heavy metalu a z ní - United s českým textem. Ano tohle je opravdu heavy metal!!

Nová Růže, kapela skvělých muzikantů přišla na pořadí jako třetí. Vilda Čok řádil jako za mlada (konečně rocker je mladý stále) a muzikanti si pozvali na doprovodné vokály sličné slečny, takže bylo se i na co dívat. Po hudební stránce to bylo opravdu nádherné, vždyť jména jako Čok, Balage, Roškanuk a Hőnich jsou ikony mezi muzikanty, ale po textové stránce mi celý jejich set prošumněl. Určitě výborným zpestřením bylo použítí nesmrtelných pasáží jak od Europe, Deep Purple či Queen.

A pak to přišlo, heavy metalový král nastoupil bez zbytečných průtahů a už první tóny Proč jasně ukázaly, komu Barča ten večer patří. Dav skanduje Co je, co je.... Stačilo zavřít oči a člověk se ihned ocitl o ty dvě desetiletí zpátky, kdy stával v prvních řadách. Prakticky se dnes nic nezměnilo, jen tváře okolo zestárly a ortodoxní kožené metalové oblečení vystřídaly mikiny a trička. Celé vystoupení Aleš Brichta Projectu doplňovaly pyrotechnické efekty, ke stropu šlehaly plameny a jeviště halily oblaka kouře. Panu Brichtovi to dnes opravdu zpívalo a celá kapela šlapala jako hodinky. Pro mne slabé místo nastalo ve skladbě Loutky, kdy si myslím, že už to hlasově nezní tak, jak to mám naposlouchané, ale za celý večer je to prominuto. Jel se průřez tvorbou , došlo jak na Peklo už čeká, Poslední legionář, Hlad z poslední desky, tak na stále chtěnou Dívku s perly ve vlasech, vzpomínku na Jirku Schelingera – Jsem prý blázen jen. Závěr patřil Apage Satanas a Gladiátorovi.
Závěrem patří Alešovi Brichtovi veliké poděkování za nachystaný večer s novými kapelami a všem lidem za fantastickou atmosféru, kterou vytvořili. Jak jsem se bavil pak s muzikanty, hrálo se jim i díky vám všem úžasně.