Hudební kroužek E.E.- Obyčejní poserové 1988

Název nahrávky, která je pořízena 28. 10. 1988 v kulturáku v Heřmaničkách u Votic, je vlastně parodií na demáč Obyčejní Hrdinové, Jihlavské skupiny H. N. F. Jako správní punkáči, tu pálí do všeho, co se jen trošku hýbe a v úvodní skladbě to schytávají právě Hrdinové Nové Fronty a spláchnutí, které se ozve, jakoby znehodnotí jejich tvorbu a i to typické, nabroušené jéééé tu není čistě náhodné. Pohlavek za uši schytá i Petr Hošek z P. M. Plexis ve skladbě Fuck off skins. O jeho skinheadské anabázi si podrobněji můžete přečíst v knize Punk Not Dead.

Demo se nadále ubírá v typicky protirežimových provokacích - textová hesla - no tak se nediv, že na něj děláš, no tak se nediv, vždyť je to funkcionář, č i- že makají dělníci a prachy berou straníci - byla na tu dobu velmi odvážná, naopak o Caligulovi, jakožto o samovládci, by pánové z vyšších míst nemohli říci, ani popel.

Syrovost, přímočarost a odlehčenost je ještě více nadnášena v prvomájových transparentech, nasáklých marihuanovým odérem, lidovkou - Vysoký jalovec s prvky Sex Pistols, či předělávkami - Číro - Broadwayeovka a Humusák - Nine Nine Nine. Samotnou kapitolou je velice úspěšný slogan - práce e.e. ve stejnojmenné skladbě, který ovlivnil dvě generace punkové mládeže, však pro nás kritiky vzhledem k postupné komerčnosti kapely, slogan spíše k pousmání.

Ostřejší kritika určitě příjde u novějších porevolučních desek, však tomuto dílu není co vytknout a vynaložených investic nelituju.

Když tu tak sedím u pc a píšu tuto recenzi v papučích na nohách, nemůžu nevzpomenout skladbu - Pankáč, nejenom kvůli jakému si usedlejšímu způsobu života, ale býti punkáčem bylo v té době i velmi nebezpečné a málokdo jím vydržel být. Zcela jasně to vystihuje skladba - Lochotín - viděl jsem v autobuse, viděl jsem Toten Hosen, tak jsem se na ně díval a viděl jen obušky zpívat…..ale to už je jiný příběh….pro Rockpalace Havrďák.