Nová "Cesta" kapely Sarkonia

Když Sarkonia procitla, ucítila uvnitř sebe zvláštní, neznámé pocity, kterým nerozuměla. Nikdy předtím nic podobného nezažila. Bylo to, jakoby jejími útrobami zmítala šílená, stále sílící bouře. Chtělo se jí smát a zároveň plakat. Měla strach, a přesto se jí chtělo rozběhnout tam někam daleko. Za obzor. Do neznáma. Do míst, po kterých nikdy předtím netoužila a ani ji nenapadlo o nich přemýšlet. Najednou pocítila ohromný neklid. Zatoužila poznat, co je tam dál. Chtěla vědět, zda může být někde něco víc, než co ji obklopovalo doposud. Ještě včera by ji takové myšlenky ani nenapadly. Ještě včera byla klidná a spokojená s každodenní rutinou, která jí zajišťovala přežití. Stejně jako všichni ostatní z místa, odkud pocházela, žila tam, kde se narodila a věděla, že tam i jednou zemře. Až její dny dosáhnou svého okraje, prostě odejde a stane se součástí pouště... Věděla, že každý den jejího života bude stejný jako všechny předešlé a dožije je v klidu a .... Ne! Tohle přece nechce! Teď už ne! Věděla, hluboko v nitru to cítila, že život toho nabízí mnohem, mnohem víc a ona musí jít a najít to. Netušila, co vlastně chce najít, ale jednou věcí si byla jistá. Pokud zůstane tam, kde je, bude to, jakoby zaživa umřela a nikdy nepozná to, co ji volá. Teď už si byla jistá, že to, jak doteď žila, žádný život ve skutečnosti nebyl. Život je neustálý pohyb, změna, růst, vývoj. Kdežto ona jen přežívala,stagnovala, nenaplňovala své poslání. Poslání? Jaké poslání? Ona má přece jen pracovat jako ostatní, dělat, co se jí řekne a být vděčná za to, co už má. Nač chtít něco víc? Něco v ní začalo růst a ona to cítila. Zlobila se na sebe, protože nerozuměla, co se to s ní děje. Proč se cítí takhle? Co to s ní je? Proč už jí nestačí to, co má a co zná? Proč chce něco víc? Riskovat ztrátu všeho..., ale čeho? A čeho se vlastně bojí? Je zmatená. A má strach.

Takové myšlenky zmítaly Sarkoniinou duší a ona nechápala, kde se v ní tyhle pocity vzaly. Sarkonia neměla ani tušení o bitvě šesti bytostí, jež si ji vybraly, aby na ní vyzkoušely svou moc a sílu a zjistily tak, která z nich je nejmocnější. Netušila, že do ní vložily část své energie a ta se v ní proměnila v něco mnohem silnějšího, než samy bytosti čekaly. V Sarkonii se probudily emoce. Nebyly to ale obyčejné emoce. Sarkonia si je velmi intenzivně uvědomovala a když se zaposlouchala, slyšela jejich jednotlivé hlasy, které ji našeptávaly. Hádaly se, jejich křik sílil, snažily se k ní protlačit jeden přes druhého, až jí z toho třeštila hlava. Nakonec je musela okřiknout, aby se na chvíli ztišily a mluvily jeden po druhém. Každý z nich se dožadoval pozornosti, ale když je vyslechla, zjistila, že všechny se víceméně shodují v tom, že musí odejít. Musí se vydat na cestu do neznáma, kde neví, co ji čeká. Uvnitř cítila, že mají pravdu, ale rozum jí říkal, že je to čiré bláznovství. Věděla, co se povídá. Slyšela tyhle zkazky už tisíckrát! Věděla, že kdo překročí hranici Bezpečí, už se nikdy nevrátí a pravděpodobně za hranicí číhá jen Smrt...

Během bitvy se ale stalo ještě něco, co žádná z bytostí nečekala. Freya, jež chtěla, stejně jako všechny ostatní bytosti, dokázat, že její moc je největší, vložila vše, co ji tvořilo, veškerou svou touhu do energie, kterou vyslala do Sarkonie, aby tak zvítězila. Bohužel v zaslepenosti bojem minula cíl. Velká část její energie se ztratila v Prázdnotě, která ji vyslala na tento svět. Freya vložila do boje všechnu svou životní sílu a tak jí žádná nezbyla a musela se vrátit zesláblá zpět do Prázdnoty, aby ji opět našla. Ostatní bytosti se zděsily, protože ač hloupě soutěžily o to, kdo má největší moc, byly druzi, věrní přátele a věděly, že jeden bez druhého jsou slabí a neúplní. Bylo jim líto, že je Freya musela opustit, ale věděly, že to není navždy, že jen nalezne svou sílu a opět se setkají. Malinký kousek Freyiny touhy ale dopadl na zem. Proměnil se v semínko, které když ucítilo silnou energii ostatních bytostí, puklo a vyrostla z něj Mianna. Její touha byla mnohem silnější, protože se narodila tady na Zemi. Cítila k ní a k Životu samotnému nezkrotnou vášeň a navíc se do ní promítly i energie ostatních bytostí, které se během bitvy uvolnily. Mianna, jež vznikla za bouřlivého boje, tak byla mnohem vášnivější, vytrvalejší a energičtější. A tak povstala bok po boku zbylých pěti bytostí, aby je doplnila a sdílela jejich pouť na tomto světě. Mianna, krásná a nespoutaná.

Bytosti byly tolik zaměstnány tím, co se událo, že úplně zapomněly na ubohou Sarkonii, ztracenou ve svém probuzení. Byly zničené ze ztráty Freyi, ale zároveň neskutečně šťastné, že je s nimi Mianna a slíbily si, že už nikdy nebudou takto nesmyslně zkoušet svou sílu. Jsou přece všechny mocné a všechny potřebné. Jedna bez druhé by nebyly ničím. Věděly, že jejich síly musí být v rovnováze, jinak nastane Chaos a Velký Zánik. Jak je vlastně vůbec něco takového mohlo napadnout? A v tom si vzpomněly na Sarkonii! Když uviděly v jakém je Sarkonia stavu, pochopily, že se asi stalo něco, co neplánovaly. U svaté Prázdnoty, co to způsobily? Sarkonia se mezitím ale už rozhodla! Rozhodla se, že se vydá na cestu, ať už ji čeká cokoli. Stalo se něco, co ji změnilo. Něco, kvůli čemu už není, kým bývala. Něco, co jí nedovolí žít ten prázdný život, který žila dosud. Snad na cestě zjistí, proč se zlobí. Proč najednou chce víc. Proč je jí tak úzko... Najde svůj strach, najde svůj smysl! Snad najde to, co hledá, sama sebe...

A tak se osamocená vydala do neznáma. Do míst, o nichž nikdy, ani z vyprávění, neslyšela. Do míst, kam se málokdo odváží vkročit. Snad jen blázni a pošetilci... Nebyla však tak úplně sama, jak si myslela... Bytosti, které tohle způsobily, se rozhodly jít s ní. Provázet ji a chránit. Sarkonia o nich nevěděla, ale cítila, že to, co hledá, je strašně daleko, za Velkým oceánem, za Nekonečnou Horou a přitom, že je to vlastně docela blízko...

Recenzi tohoto nového CD najdete brzy na našem webu.