Bigbítová místa duchů podruhé

Pro velké ohlasy na mé první putování po kdysi slavných bigbítových místech na Plzeňsku jsem se rozhodl, že obětuji volné sobotní dopoledne a vyrazím pro vás okouknout další. Vyvedl jsem tedy z „maštale“ mého věrného druha na cestách, kterého jsem pojmenoval po indiánsku, když už já mám přezdívku Šošon. Dostal „originální“ jméno Ilči a jako správný tupoun dnešní doby jsem mu dal i přívlastek „ REVIVAL“. Jen ať každý ví, že jdu sakra s dobou, ne? Musím chvíli počkat, až nasednou duchové z našeho prvního putování a vyrážíme na cestu.

Vyjíždíme z místa, kde jsme minule končili. Tedy ze Skašova (má rodná víska). Ilči revival se ani nezadýchal a hned v Nepomuku jsem mu preventině dal u Benziny trochu napít, aby vydržel. Pak to byl jen skok do kdysi poutního místa „Sabatů“ ve Dvorci u Nepomuka. Tady se odehrávaly kromě klasických zábav i tak zvané Odpolední nebo Nedělní Čaje. Těmi se Dvorec proslavil. Od roku 80 -84 nepamatuji víkend, kdy by neproběhly a to skoro pokaždé s návštěvností kolem 300 lidí. Ve večerním vlaku na Plzeň se pak museli „Osožáci“ (ozbrojená stráž železnic) hodně co ohánět, aby si udrželi svůj pomyslný respekt. Dnes je sál bohužel nefunkční, ale měněná okna slibují nějaké to dění. Tady vzniká nový domov pro seniory.

Napojený Ilči nedočkavě vyrazil na Blovice. Projet ke kulturáku přes náměstí nám dalo dost práce. Hemžilo se to tady totiž koupěchtivými a dozajista hladovými lidmi. Zastavili jsme před „Liďákem“. Tenhle kulturák tak úplně nepatří mezi duchařská místa, protože se tu akce dělají pořád, jen ani zdaleka ne v podobě, kterou zdi „Liďáku“ pamatují. Pokud by jste vstoupili do sálu, určitě by jste ještě ucítili parfém Jardy Soukupa a stěny by stále dokola šeptaly písničku Poslední zvonění od Extra Bandu, protože to jedna z mála kapel, co tady vystupují.

Poplácal jsem oře po zadnici a už jsme mazali na místo, kde se duchům, kteří s námi cestují, jistě rozbušily srdíčka. Jsme na Vlčtejně!!! Jak skončil „secsakra“ vyhlášený parket? Hodně tvrdě dopadl a hodně si natloukl. Na jakémsi stánku se hrdě vyjímá cedule HUDEBNI HRAD.CZ. Na druhém, ještě horším stánku plandá ve větru také cedule- U DVOU SVINÍ. Místo podia je rozpadlý fóliák a všude jsou ohnilé lavičky a stoly. To je obraz Hudebního hradu dnes. No Arakaine, sem se asi už nepohrneš!!!!

Do Ilčiho naskákali duchové i z Vlčtejna a začíná nám v něm být tak trochu těsno. Jedním skokem jsme ale byli na Chlumu. Hospoda se sálem kupodivu udržovaná a je vidět, že se v ní hospodaří. Jen ten bigbít se někam vytratil. Tak snad jen osobní vzpomínku na Chlum hodím do placu duchům, aby se nenudili. Při jedné zábavě tady jsem si všiml, že před sálem je postavené auto na špalkách a celkem dost rozebrané. No sedli jsme si do něj s kamarádkou a popíjeli. Kde se vzal, tu se vzal, byl tu příslušník VB. Celkem razantně mi zakázal další jízdu a chtěl mi odebrat řidičák za alkohol. Po ujištěníže s tímhle strojem nelze odjet pro absenci kol i motoru ani při snaze veliké, jsem dostal pokutu 50 Kčs za zesměšnění veřejného činitele. Krásně se nám žilo!

Pobídnul jsem dopravní prostředek a duchy ujistil, že další místo bude fakt pecka. Tam by to dokázala zničit snad jen povodeň. Natěšeně jsme se vřítili do Příchovic a za řekou šup doprava. Pak mě ale přepadly pochybnosti nad správností odbočení a vrátil jsem se. Tudy se nechá jet snad jen traktorem. Budu se muset přeptat na cestu, kterou jsem znal jako své boty. Paní s děckem mě ujistila, že jsem se nemýlil, tak honem zpátky! V půlce cesty přestal hrát v přehrávači Testament a z reproduktorů se ozval hlas Ilčiho: „Prožili jsme spolu spoustu sraček kámo, ale do téhle sračky však s tebou nejdu!“. Musel jsem si tedy vykasat nohavičky a v marastu dobrodit na můstek, odkud jsem mohl vyfotit tu zoufalost. Tohle býval Ostrov!!!!!!!

Řeč se vytratila i duchům pasažérům a někteří si i vystoupili s tím, že stejně hledáme už jen vzdušné zámky. Z bahna jsme vyjeli na asfalt, kde si Ilči trochu vyklepal kopýtka a nasměrovali jsme se na další místo, co také bývalo kdysi hodně v laufu. BOROVY. Už se mi to nějak nechce ani komentovat. Cestou jsme minuli kuturák v Lužanech. Krásně opravený, ale proč? Stejně v něm nic nebude. Kam se jen otočím a na čem spočinou mé oči, všude tam jsou už jen vzpomínky. V Borovech je to stejné. Kabát kulturáku je hezký, ale akce? No podívejte se sami.

Tohle putování záměrně ukončím místem, které stejně jako v putováním prvním, Nová Ves, vstává z mrtvých a na nás bude, jestli mu pomůžeme. Je to Točník u Klatov. Před pár lety jsem se tady byl podívat na open airu za kulturákem a sál sloužil lidem jako odpočívárna a jako přístup k toaletám. Když jsem tenkrát viděl, jak zbídačené je tohle bigbítové místo, musel jsem odjet domů. Začátkem letošního roku jsme tady s mojí kapelou vystupovali a byl jsem fakt překvapený, jak to tady dali do pořádku. Díky za tyhle lidi a těm klukům - provozovatelům přeju hodně sil a hodně štěstí. Už jich není moc. Dámy a pánové! TOČNÍK U KLATOV

Revivalový Ilči je už zase ustájený a já za chvíli nasednu do Trepka (dodávka naší kapely) a pojedeme hrát na další, dosud žijící místo bigbítu. Kdyby někdo chtěl ducha třeba z Klikařova, mám jich doma dost

Pro Rockpalace Šošon