Bigbítová místa duchů

Nedávno jsem se díval na Radyni a zamyslel jsem se nad tím, kdy asi nastal zlom, při kterém hrad opustil poslední člověk a nechal ho napospas osudu. Paradoxní je, že ani ten poslední člověk se o naplnění osudu Radyně nedozvěděl a podle všeho ho nepozná ani naše generace. Přivedlo mě to však na myšlenku, že je to stejné i v muzice. Někdy kolem roku 1980 jsem propadl kouzlu „Big beatů“. Nemyslím tím však hudební styl jako takový. Na Plzeňsku výraz Big beat dostal jiný rozměr. Stal se jménem pro tancovačky, zábavy a jiné akce, kde duněla rocková hudba. „Big beaty“ se pořádaly, kde se jen dalo. Hrálo se dokonce i ve třech navzájem sousedících vesnicích a všude bylo plno. Kdo tehdy nebyl dvakrát za víkend na zábavě, ten jako by ani nežil. Na „Big beatech“ vznikaly vztahy, mnohdy přerůstající v manželství, vznikalo tady i kamarádství na život a na smrt. Někdy se ze zábavy stalo i bojiště, když a sebe narazily party lidí, co se navzájem zrovna moc nemusely, nebo když si navzájem přebíraly holky. Nikdo na nikoho nežaloval, nikdo nikoho netahal po soudech. Tržné rány nám zručně látal veterinář, jehož jméno takticky zatajím. Vznikaly však také úměrně s tím takové ty „Big beatové svatostánky“, kam se prostě jít muselo i kdyby tam hrál opilý harmonikář na triangl a prděl v „šestnáctinkách“ do rytmu. Při mém nostalgickém rozjímání pod Radyní mě vlastně napadlo tyhle bývalé „svatostánky“ objet a zjistit, jaký osud potkal je. No a s výsledkem se s vámi rozdělím. Některé živoří, většina však došla k napnění svých osudů. Čas je neúprosný.

Jako první „Big beatové“ zastavení, jsem spáchal v Letinech. Zábavy tady běžely jak na výrobním pásu v zimě v létě. Na svém vrcholu byly Letiny v letech 1980-90. Byl tady krásný sál, dnes přebudovaný na pivovar a v krásném prostředí letinského koupaliště se nacházel tenhle parket. Akce se tady dělají jen velice sporadicky. Velká škoda je, že skomírá i to nádherné koupaliště.

Dalším místem s neopakovatelnou atmosférou je Měčín. Hrávaly tady neuvěřitelné kapely a těmito dveřmi prošly neskutečné davy lidí. Traduje se, že na tomhle sále odehrál legendární Katapult své poslední vystoupení jako amaterská skupina. Dnes se tu vymyslí jedna, max dvě akce do roka.

Třetí zastavení je můj srdeční plácek - parket Skašov. Okolo roku 89 to tady žilo celkem intezivně. Hrály zde kapely jako třeba Harlej, Argema, Alkehol, Gepard atd. Po nátlaku veřejnosti nebo spíš některých vlivnějších jedinců došlo k několika zákazům a nařízením ze strany Obecního úřadu, které vedly k úpadku tohoto krásného parketu. V současné době se tady odehrávají tak dvě akce do roka.

Další „Big beatová“ katedrála - Žinkovy. Strategicky skvostně umístěné místo pro tancovačky. Ze všech stran sem bylo blízko. Podle toho také vypadala návštěvnost. Sál s kapacitou cca 150 lidí často pojmul i dvojnásobné množství Mániček. Proto sem velice často nakukovala také StB. Dnes však akce žádné nedělají a asi už ani nebudou. (Dodatek – zde jsem odehrál jednu z prvních videodiskoték v kraji – psal se rok 88. Nejprve mi bylo nabídnuto malé přísálí. Akce, ač nebyla plakátovaná, přesto se rozkřikla a než se začalo, stěhoval jsem rychle aparaturu do velkého sálu. A pak začal cirkus. Dvě ruské barevné televize chrlily klipy Kiss, AC/DC, Iron Maiden…klipy pocházely ze satelitu z tehdejších pořadů Tele5 a Mosh! a lidé se začali sjíždět z okolních zábav, jak pro ně zajížděla auta. Ve finále se tu mačkalo přes 500 lidí – Rockpalace – Šošone promiň za vstup)

Největší „Big beatová svatokrádež“ Březí. Zde se nepořádaly zábavy nějak moc intenzivně. Pokud tady ale nějaká byla, stálo to vždycky za to. Malý sáleček se naplnil už počtem cca 50 lidí, ale atmosféra tady byla vždycky neskutečná. Hudba duněla v uších silou bouře ještě druhý den. Pak se z tohoto místa nějakým barbarským činem stala diskotéka a tohle nakonec ve Březí zbylo. Trosky!

Klikařov!!! Fenomén doby, dnes jen navoněná bída. Kdo tohle místo zná, jistě mi dá za pravdu, že nebylo v širém okolí lepšího místa pro „Big beat“ než Klikařov. Parket umístěný do okraje lesa a mezi stromy rozseté stoly s a lavičky. Samotný parket byl krytý. Tohle místo bylo klenotem, kde zpívala i Lucie Bílá s Arakainem nebo sem pravidelně zajížděl Benefit, Sapon…. Bavit se sem jezdili lidé i ze vzdálenosti sto kilometrů (Přidej!! My to měli 236km a na Arakain a Benefit jsme nikdy nechyběli – Rockpalace) . Jak to vypadá dnes? NULA. Když jsem si parket fotil, jistil mě nějaký strýc s rýčem, asi abych neodnesl ten rozvrzaný stůl.

Poslední má zastavení bylo na parketu v NOVÉ VSI u Nepomuka. Na mé cestě to bylo jediné místo, kde jsem se, kromě toho strýčka v Klikařově, setkal s nějakou aktivitou. Asi deset lidiček se tu chystalo na nějakou akci. Podle posledních akcí si troufám tvrdit, že tohle bývalé poutní místo Mániček vstává z mrtvých.

Svoji poznávací cestu končí s rozpaky a posmutnělý. Kam nás to dnešní doba směruje? Rock, Hard rock, všechny plemena Metalu se hrají a poslouchají dál jako tehdy, tak proč umírají tyhle místa? Proč se už člověk nechce bavit jako dřív?

Pro Rockpalace smutný Šošon

PS: Máte také taková „Místa duchů“? Napište nám, rádi z Šošonovy myšlenky uděláme seriál!!! Ukažte ostatním, kde se u vás hrálo.