Za bicími s energií bouře: Bubeníci už dávno nejsou jen chlapi!

Od roku 2011 válcuje kapela Alžběta pódia s vlastní autorskou tvorbou rock-metalem. Nedávno však došlo k zásadní změně – za bicí usedla Aneta Smetáčková, první žena v historii kapely. A hned bylo jasné, že s její energií, precizností a zápalem dostávají Alžbětiny skladby zcela nový náboj.

Jak a kdy ses dostala k hudbě – byla to spíš náhoda, nebo jsi měla blíž k hudebnímu vzdělání od dětství?
Měla jsem štěstí, že odjakživa byla bicí souprava nedílnou součástí našeho obývacího pokoje, takže jsem si snadno vytvořila lásku k tomu hlasitému rachotu. Hlavně když měl táta zkoušky s kapelou – to jsem ho vždycky pozorovala a moc jsem si přála umět to, co on. V devíti letech mě táta odvedl na zkoušku k panu učiteli Lubošovi Pavlíkovi. Ze ZUŠ jsem pokračovala na konzervatoř.

Jak ses v kapele Alžběta seznámila s jejich hudebním stylem – co tě nejvíc oslovilo po příchodu v roce 2024?
Pouštěli jsme si doma kazety a CD nejen od Alžběty, ale i od Epitafu – ještě takového praotce naší Alžběty. A s mamkou jsme na ně tancovaly v obýváku i na koncertech. Takže jsem ani nedostala na výběr a prostě jsem se narodila ve stylu, s rock-metalem v krvi a rovnou i jako jejich fanynka :-D
S Alžbětou jsem měla možnost několikrát hrát už od léta 2023, takže jsem dobře věděla, do čeho jdu. I tak na mě ale hodně zapůsobilo to vstřícné přijetí od našeho fanklubu. Jsou to pevná přátelská pouta mezi kapelou a fanoušky a já díky nim o to víc cítím, jak nás hudba spojuje – že bez nich bychom na pódiích nestáli.

Která bubenická jména tě inspirují – sleduješ spíš velké západní drum-hvězdy, nebo se zaměřuješ převážně na české kolegy?
Miloš Meier je (nejen pro mě) českou maxihvězdou. Během puberty to byl nejúčinnější nakopávač k tomu, zůstat ve zkušebně do posledních sil. A jinou mikinu než s Drumming Syndromem jsem tenkrát neoblékla.
Dál bych to mohla vzít podle plakátů, co mi visí v pokoji: Martin Vajgl, Dalibor Mráz, Klaudius Kryšpín, Marek Žežulka… z Čech jich je pro mě spousta i díky studiu na Pražské konzervatoři – často to jsou starší spolužáci. A pan profesor, u kterého jsem na bicí odmaturovala – Pavel Razím.
Ze zahraničí třeba Grohl, McBrian, Veckl, Terrana, Mauricio Weimar a spousta dalších. V dnešní době internetu jsou možnosti inspirace nevyčerpatelné.

Posloucháš hudbu spíš jako fanoušek, nebo si v každém tracku nejdřív všímáš bicích?
Když jde o poslech z nahrávky a neděje se za bubny vyloženě něco extra nebo průšvih, tak to ráda vnímám jako celek a užívám si hudbu jako posluchač. Ale na živých koncertech si nemůžu pomoct a vždycky první omrknu situaci u bicích.

Měla jsi možnost přispět na album Kouzelník (2023)? Pokud ne, plánuješ nějaký autorský podíl nebo dokonce vlastní skladbu s bicími?
Na Kouzelníka ne.
16. 8. 2025 křtíme v Újezdě u Přelouče nové album Roztáhni křídla a na něm už mám svoje bicí v sedmi skladbách.
Ano, přemýšlím nad něčím, co bude více zaměřené na bicí. Je to teprve v procesu nácviku a dostávám se postupně do tempa. S nápadem přišel náš kapelník.
A v té kapce volna bych chtěla stihnout nahrát i něco málo mimo Alžbětu, třeba s přítelem, který skládá hodně propracované věci přes kytaru.

Kapela vydává nové CD pravidelně každé dva roky (např. Duše ztracených v 2019, Pavučina v 2021, Kouzelník v 2023) – jak to ovlivňuje tvé zapojení do aranžmá u připravovaných skladeb?
Přes bicí se i u nových skladeb držíme v podobném duchu jako u předchozích alb. V kapele měli zatím dost jasnou představu o tom, jaké bicí by v nových skladbách chtěli. Navíc, když mě přijali, byla už část alba natočená od Libora Krále, tak jsem se na ně potřebovala plynule napojit. Ale sem tam jsem propašovala i nějaké srandičky – ghost notes, dynamiku do breaků, perkuse do ploužáků a snad i trochu víc speedu na dvoušlapku.

Jak důležitá je pro tebe vizuální stránka živého vystoupení? Alžběta má za sebou éru s výraznou démonickou estetikou a pódiovým make-upem. Pokud by si to vyžadoval koncept kapely a pomohlo by to posunout Alžbětu dál, byla bys ochotná přijmout i výraznější vizuál?
Já to vždycky ocením, když kapela připraví něco navíc, čím naživo zaujme. U Alžběty jakousi démonickou estetiku přináší výrazná image našeho zpěváka Radka Řezníčka. I pro mě je díky němu odjakživa kapela nezaměnitelná.
Klidně bych byla pro to, abychom si i ostatní v kapele pořídili výraznější, okované koncertní oblečení, sladěné k sobě nějakými prvky. A pokud by šlo o promyšlenou image, která se bude hodit k našemu stylu hudby, tak určitě ano – šla bych do toho. Ale myslím si, že k většině našich pozitivně laděných skladeb, s textem hlavně ze života, jsou při naší show o dost vkusnější pyro efekty (plameny, jiskry, mlhy…) než malování.

Koncertujete na festivalech po celé České republice – co ti to jako bubenici dává a co tě třeba překvapilo?
Je to pro mě nespočet zkušeností, které získávám. Každá akce je totiž jiná! Díky tomu, že jsem přišla do už takhle rozjeté kapely, je skvělé, že si můžu zahrát před vzory, které sama poslouchám. Třeba nedávno na Čáryfestu před Dymytry nebo v Hronově před Alešem Brichtou. Překvapilo mě, jak jsem se za běhu naučila koncerty si naplno užít, aniž bych se nechala znervóznit trémou z většího publika. V předchozích kapelách jsem totiž za bicími bývala o moc stydlivější.

Při skládání nových skladeb – jak vypadá proces? Improvizuješ groove a rytmus, nebo pracuješ podle přesných not či nahrávkových struktur?
Ano, všemi těmito způsoby. Já si pro sebe všechno přepisuju do not, ale skládání alba probíhalo tak, že kluci na některé zkoušky přinesli nápad, do kterého jsme zkoušeli hrát a vymýšlet po částech společně, nebo poslali demo, ze kterého jsem to natrénovala samostatně doma.

Ženy za bicími nejsou na rockové a metalové scéně zatím příliš běžné – i proto je tvé působení v Alžbětě vnímáno jako výjimečné. Vnímáš sama nějak rozdíl, když stojíš na pódiu nebo v zákulisí obklopená převážně mužským osazenstvem? A jaké reakce zaznamenáváš třeba na festivalech?
Ne, nepřipadá mi to ničím nepřirozené. Cítím se mezi nimi dobře. Od kluků je vždycky hezké, že mi pomůžou, abych se sama netahala třeba s těžkou rampou k soupravě. A normálně potkávám i další ženy :-) Párkrát už si teda někdo myslel, že bubny jen pomáhám sestavit, a pak jsem je prý překvapila, když jsem šla i hrát. Nebo že se jim nezdály vysoké boty, ve kterých jsem na koncert přijela, ale to nevěděli, že vždycky hraju jen v ponožkách :-)

Děkujeme za tvůj prostor a čas a poslední otázka – jaký tvůj nejoblíbenější klip Alžběty našim čtenářům pustíme?
Taky děkuji a prosím o náš nejnovější klip – skladbu Skoč – křídla roztáhneš potom. Z alba Roztáhni křídla, které už v sobotu 16. 8. 2025 pokřtíme v Újezdě u Přelouče.