Za bicími - Alan Reisich

V tomto vánočním čase bych rád udělal další bubenický rozhovor a tak jsem tak přemýšlel, koho mám zatahat za rukáv a požádat ho, aby na chvíli položil nakoupené dárky a dal mi pár odpovědí bez obav, že bude řádně vánočně vystresován a pošle na mě psa. Napadl mi pohodář a mistr paliček v jedné osobě Alan Reisich. Má volba se ukázala jako správná a rozhovor je na světě.

První otázka na tebe je taková ta laciná a klasická. V kapele je několik kytar, ale bubeník většinou jen jeden. Byl to pro tebe ten důvod, proč ses bubeníkem stal? Proč sis po rozhodnutí, že budeš muzikantem, vybral právě bicí a ne třeba housličky?
U mne to bylo daný už od dětských let. Rodiče to zkoušeli 7 let s klavírem, aby bylo doma víc klidu, ale nic nepomohlo. Ve čtrnácti jsem si domů přitáh první bicí, přišrouboval v děcáku do podlahy a bylo vymalováno.

Život muzikanta jde přirovnat k životu motýla. Nejdřív je neohrabaná housenka připomínající spíš tank než krásnou poletuchu. Jenže ta se pak někam zašije, omotá se nití a po čase Světe div se! Je tu nádherný motýl. Jak jsi to měl ty?
No já se zakuklil doma a 3 roky hrál za doprovodu kazeťáku. Ani jsem žádnou kapelu nehledal, prostě mě bavilo hrát, tak jsem si hrál sám pro sebe. Začal písničkama Katapultu, Turba a časem stále přitvrzoval, až si mě vlastně náhodou, přes kamaráda Radka Kroce, našel Ferat.

Každý kluk má nějaký ten vzor. Kdo chce být vojákem, má nad postelí plakát Ramba, budoucí hokejista má zase pokoj polepený Jágrem. Co viselo nad tvou postelí?
Já na ty ikony nikdy moc nebyl a vlastně dodnes nemám nějakého úplně nejoblíbenějšího bubeníka, ale velmi často mě někdo svou hrou velmi mile překvapí. A hlavně v době, kdy jsem já začínal, nebylo co nad postel pověsit, snad jen Rudé Právo, brr.

Jsi takový ten multižánrový bubeník, co bravurně zahraje metal stejně jako třeba POP. Jak by ses sám stylově zařadil? Myslím v jakém stylu jsi nejvíc doma.
Myslím, že každý muzikant má svůj jasný rukopis, daný projev, představu jak chce, aby mu souprava zněla. Tu jsem si já vytvořil při poslouchání a hraní tvrdého rocku a metalu a v podstatě tak hraji dodnes. Po letech hraní jiných stylů stejně člověk zjistí, že to co ho formovalo v mládí je dáno a i kdyby chtěl, nejde to vymazat. Naštěstí jde na tom stavět a dál se rozvíjet.

Dokázal by jsi dát dohromady kapely, ve kterých jsi hrál postupně tak, jak šel tvůj život ?
Zkusím to. Ferat, Debustrol, Kryptor, Kečup, Aušus, Ambrozie, LSD, Relaxis, Zbyněk Drda band, Kabát revival Plzeň. V současnosti LSD, Kabát revival West, Roxette Tribute band

A co CD? Na jakých Cdéčkách můžeme Alana Reisicha slyšet?
Ferat – Ultrametal
Miloš DODO Doležal – My Little World
Debustrol – Protest live
Debustrol – Svět co zatočí s tebou
Ferat – Rainhold
Debustrol – Chytrá past
Kečup – Svatební
Kečup – Co má bejt
Kečup – Planety
Kečup – Best off
Aušus – Don Pistácios
LSD – II tisíce 5
Relaxis – Jdeme do vás
LSD – Radio live

Někdy je složité sladit život muzikanta se životem soukromým. Dětem třeba moc v muzice nefandí rodiče, později se to zase moc nelíbí manželkám, a nebo opačně manželům. Někdo má pak doma domácnost tichou, k někomu se domů nastěhuje „Itálie“ a někdo má soukromý život úplně v troskách. Musel jsi ty někdy řešit i tohle?
Roky jsem míval bicí téměř vedle postele, takže bubnování nebylo u nás oblíbené, dnes mám skvěle vytlumenou zkušebnu, přesto klid domů to nepřineslo. Jak píšeš někdy je to složité, ale bez muziky by to nešlo.

Teď je tvůj prostor pro nějaký vzkaz čtenářům. Co jim řekneš nebo poradíš závěrem?
Poslouchejte muziku, choďte na živé koncerty, žijte na plno, nebude to trvat věčně !!

S Alanam Reisichem vám všem přejeme krásné svátky a bombovej Nový rok

Pro Rockpalace Šošon