Vojta Hubinger - Držící pevně řidítka Mopedu

S frontmanem skupiny Moped56, Vojtou Hubingerem, jsme si povídali o jeho hudebních začátcích, i výhledu do budoucna. Tak rozhodně pokračujte ve čtení.

Vojto, vloni jsi oslavil šedesátku, kolik let by jsi slavil na hudební scéně? Jak dlouho děláš muziku?
Když nebudu počítat úplný začátky, tak trochu vážně jsem to začal brát kolem roku 1980. A to už je sakra dávno. Skupina Horizont, Kolezy, Motorový kolo a z toho pak Moped. Bylo to dost skvělý, jako ostatně do dnes.

Je pro tebe punk pouze hudební, nebo i životní styl?
Pro mě je punk hudební styl. Životní styl jako punk tady dost dobře vyjádřit nešel. Je sice pravda, že se tady pár Punkýšů našlo, ale dalo by se polemizovat o tom zda-li životní, nebo hudební styl. Dnes už je to pro většinu styl hudební. Pro mě byla zásadní návštěva Hamburku v roce 1986 – pak přišel zákaz, vzali mi pas – nemohl jsem ani do Ruska, vyhodili mě z místa a byl jsem nepohodlnej. Fotka zprava, zleva, zepředu – tenkrát mě obhajoval JUDr. Sokol a docela mi zachránil kůži. Ale o tom moc lidí nemá tuchu. Každej si něco zažil. A zase- kdo mě nejvíc podržel – muzika. Muzika je nejvíc. Bohužel, kámoši se na mě vykašlali....

Nejzásadnější zářez v tvojí hudební kariéře je asi skupina Moped, dnes Moped 56. Jaký je mezi skupinami Moped a Moped 56 rozdíl?
MOPED 56 se vrátil ke kořenům. To znamená – ostrost, upřímnost, drzost a trochu toho punku. Prostě období kdy jsme to stírali s Vildou. Moped byl rockovej, ale taky fajn. Já miluju dobrou muziku. A voba Mopedi byli fuck nadupaný a Moped56 je teď silná kubatúra.

Které své období považuješ za hudebně nejplodnější?
Neměl jsem období kdy jsem neskládal. Měl jsem pouze období, kdy jsem to zapíchl a to bylo 2001 – 2012. Prostě přišla životní krize a trvalo dlouho, než jsem se vzpamatoval. Nevzpomínám na to rád, ale přineslo to sebou i kladné věci, jako třeba to že jsem poznal Pavlu. No a ta mě dala zas do kupy. A když připočítám muziku, nějakej ten kopanec a ránu, hodně lásky a míru, tak jsem byl zase na začátku a o hodně silnější.

Jak vzpomínáš na období s Vilémem Čokem?
Bylo to super. Nový nápady. Nová vlna. Novej náboj. Vilda byl užasnej basák a měl tah na bránu. To bylo fuck dobrý a já z toho žiju dodnes. Neskutečná jízda na horský dráze, plno novej ideálů a plánů. Super.

Když jsi dával Moped znovu dohromady a sháněl hráče, vyzkoušel jsi snad 32 bubeníků a 12 basáků. V čem byl problém? Hráli blbě, nebo ti nesedli lidsky?
Všichni byli výborní instrumentalisti, ale ne muzikanti. Srdce měli jinde a duši neměli vůbec. A tak to je i dnes. Muzikantů je hodně, ale dobrejch málo. To poznáš po prvních taktech a dobrejch lidí taky pomálu. Dnes si každej myslí, že nad něj není, ale pravda je jinde. Je hodně odpadků na naší hudební scéně. Hodně muzikantů přijali role herců a stále si na něco hrajou. Už ani nejsou sami sebou a přátelství v muzice dnes již prakticky neexistuje. Já a Áda jsme svatou výjimkou.

Někteří, spíš senzace než muziky chtiví fanoušci, poukazovali na minulost Adolfa Vitáčka, který s tebou hraje v kapele. Už se to uklidnilo, nebo na to prostě nereaguješ?
Proč by se to mělo uklidnit? Ba naopak – debilů, štváčů a levičáckejch ksindlů v muzice stále přibejvá. Áda je bohužel oběť toho všivýho systému a falešnýho kamarádství. Je potřeba tyhle lidi jako je Áda podržet a povzbudit – já ho obdivuju – nemá to jednoduchý. Ale hraje a muzika mu dává tu trochu naděje.

Někde jsi se zmínil, že máš v plánu vydat ještě dvě alba (Cvokhaus a Biosex), než to zapíchneš. To stále platí? A v jakém časovém rozmezí by desky měli vyjít?
Cvokhaus by mohl vyjít do konce roku 2017 a nebo hned po Novém roce – jaro 2018. Biosex po té (dva roky). Pak ještě výběr mejch pomalejch songů s názvem – Jsi kulkou v mý hlavě.....a tak dál dokud to půjde. Nedávno mi jeden človíček v záchvatu bolení břicha vmetl po internetu – že nikoho nezajímám, tak uvidíme. Chci bejt jeden z posledních stojících bigbošáků tady v tom chaosu nenávisti a přizdisráčství. A na tyhle kecy odpovím jako vždy skvělejma songama.

Běháš, jezdíš na kole, hraješ tenis. Jsi od povahy sporťák, nebo se prostě takhle udržuješ v kondici?
Kdybych nesportoval, tak padnu po druhým kšeftě za sebou. Chci se ještě trochu hejbat a ne tam stát jako ty nemehla. Sport miluju – fotbal, běhání, hokej, kolo, florbal, tenis, no prostě u nás se kouká jenom na sport, neboť má skvělá žena Pavlínka a naši dva kluci sport také milují. Což je skvělý – já bych jinak chcíp, když vidím co konzumujou ti ostatní a pak si hrajou na tvrďáky.

Máš nějaký životní slogan? Heslo? Krédo?
Mám jich vícero.....O co jsou nepřátelé, se kterými stojíme na jedné barikádě lepší, než ti proti kterým bojujeme.....Milovat lidi a mít rád lidi. To je celé. Jedinej recept na štěstí. A to platí pro všechny.....Moc je jako droga.....Přestaňme si stavět život, na jeho rozmarech.....První obětí války je vždycky pravda.....Čau Vojťas z Mopedu.

Díky za rozhovor a přeji úspěšnou sezónu.

Pro Rockpalace, Daniel Talanda.