Vojta Brázda - Motorband

Jak si tak poslouchám svůj oblíbený Motorband, nemohl jsem si nevšimnout dalšího skvělého kytaristy, Vojty Brázdy a samozřejmě ho i vyzpovídat.

Ahoj Vojto, kdy a jak jsi se dostal k muzice?
Už od nízkého věku, kdy jsem ještě ani nechodil do školky, jsem na muziku reagoval velmi intenzivně a s přibývajícím věkem se to stupňovalo. Rodiče mi dávali muziku na kazetách, později na CD. Tenkrát to ještě byly písničky třeba od Dády Patrasové nebo Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka. Tyto dva pány mimochodem obdivuji dodnes. Mamka se mnou hodně zpívala, učila mě písničky na různá vystoupení do školky. Postupně se mi začala líbit další hudba, až to během prvního stupně základky došlo k rockové a metalové hudbě.

Tak že Pasu, pasu písničky, nu což, já zase začínal na Chlupatém kaktusu. Ale teď mě prozraď něco o začátcích tvé rockové kariéry?
Táta kdysi dávno pracoval jako lakýrník kytar, a když ve fabrice končil, tak si jednu přivezl domů. Umí pár akordů a melodií, ale nikdy se hraní nevěnoval. Tak jsem mu kytaru ve svých 11 letech „zabavil“ a podle sluchu jsem se na ní začal učit. Když už jsem uměl o rok později zahrát i nějaké písničky, tak mi babička koupila první elektrickou kytaru i s malým 10W kombíčkem. Hrozně jsem po elektrické kytaře toužil. No a to mě totálně nadchlo a měl jsem kytaru pořád v ruce. Pak už to šlo rok od roku lépe. Ve 14 letech jsem pak na dva roky chodil i do ZUŠ ke kytaristovi Patriku Soškovi z kapely Pororoca, který mi dal nějakou průpravu a hlavně mě naučil hrát s živou kapelou a před publikem. Školní kapela bylo moc pěkné období. Na střední škole pak přišla první samostatná kapela HugeRat, no a už to jelo.

Která kapela nebo píseň tě nejvíc oslovila?
Za to, že jsem na kytaru začal hrát, je zodpovědná kapela Kabát. Ta mě v mých 10 letech naprosto pohltila a na kytaru jsem začínal výhradně na jejich skladbách. Postupně jsem z české scény přidal například Arakain, ti mě také velmi ovlivnili. No a ze zahraničí jsem začal nejvíc hltat Metallicu. Té se držím dodnes. Jinak dál miluju kapely Judas Priest, HammerFall, Accept, U.D.O., Five Finger Death Punch, Slipknot, Ozzy Osbourne a další.

Než ses propracoval do první ligy, tak kde všude jsi hrál?
Zásadní pro mě byla první kapela HugeRat, se kterou jsme začali teprve všechno objevovat a učit se. Kapela fungovala 4 roky. Souběžně s HugeRat pak přišla možnost jít hrát do sokolovské kapely Liberate na pozici basáka. To mě lákalo, takže jsem tam rok hrál na basu. Potom odešel jeden z kytaristů, takže jsem převzal post kytaristy a přišel nový basák. Celkem jsem v Liberate působil 8 let a jsem za to vděčný. Náročná muzika, kterou tam skládal klávesák Petr Nový a zpěvák Tomáš Dvořák, mi umožnila zdokonalovat svou hru na kytaru. V mezidobí jsem zkoušel ještě různé další kapely. Někde jako záskok na basu, pak jsme i s kamarádem a zpěvákem Karlem Ivanem (ex Tuborg) zkusili rozjet novou kapelu Candor, ta ale brzy přestala fungovat, a to částečně mou vinou. Nabral jsem si toho tenkrát hodně a nestíhal jsem to, což bylo z mé strany nezodpovědné, ale poučné do budoucna. No a pro radost si občas ještě zahraju se svým bráchou v zábavové kapele CrazyHouse, a taky ve folkové kapele NaDen jako basák. To jsou ale vyloženě volnočasové aktivity, když můžu.

Jak a kdy ses seznámil s klukama z první kapely?
V ZUŠ jsem se ve 14 letech poznal s bubeníkem Tomášem Friedrichem, který mě o dva roky později pozval na zkoušku jeho nové kapely a že si s nimi můžu třeba zahrát, když zbyde čas. Čas zbyl, zahráli jsme si a za pár dnů mi zavolal basák Tomáš Niebauer, že by mě brali do kapely, jelikož postavili kapelu jen s jednou kytarou. To jsem nadšeně přijal a šel s nimi hrát dost tvrdý hard-core.

Něco o muzikantech, se kterýma jsi hrál?
Podstatnou většinu jsem již zmínil. V tuhle chvíli jsem šťastný za to, že jsem se dostal do Motorbandu k muzikantům, které bych přál každému. Ale nikomu je nedám! Hraní s Máčou, Kájou Adamem a Standou Pliskou, to je nepopsatelný zážitek a odměna za to, že jsem tu kytaru bral od začátku vážně. Neumím přímo popsat energii, která do mě leze při hraní a trávení společného času s nimi, ale je to naprosto skvělé. No a Láďa Korbel je přesný prototyp zpěváka, kterého bych si vysnil do kapely. A ejhle, já s ním hraju. To teď není pochlebování, ale prostý fakt. Jeho kvality, pěvecké i lidské, jsou další odměnou. Jsem za všechny tyto kolegy a kamarády vděčný a moc si jich vážím!

Ve všem s Tebou naprosto souhlasím. Ale jak ses dostal do Motorbandu?
Má bývalá žena Mája mi jednoho rána při práci poslala informace o konkurzu do Motorbandu. Za tento zásadní čin jí patří velký dík. Bylo to v období, kdy jsem nehrál, jelikož uplynuly 3 měsíce od odchodu z Liberate a já jsem tou dobou akorát spřádal plány na založení nové kapely. Konkurz do Motorbandu mě ale zaujal. Ucítil jsem šanci na velký krok dopředu. Takže jsem se přihlásil a vzal si týden dovolené na přípravu. Začal jsem se učit skladby, jako bych byl už přijatý. Nepřipouštěl jsem si žádnou jinou možnost, než že to jednoznačně vyjde. No a vyšlo to. Vyplatilo se na tom zamakat a věřit. Ten týden před konkurzem jsem se soustředil jen na přípravu, skoro jsem nevstal od počítače a nepustil kytaru z ruky. Děkuju kapele za toto rozhodnutí. Jsem v Motorbandu skoro rok a půl a můžu tě říct, že nic lepšího mě nemohlo potkat.

Přeju ti to a samozřejmě „náčelník“ ví, koho si k sobě vzal. Jakou si měl aparaturu a kytaru v začátcích a dnes?
Ta zmíněná sestava od babičky, to byla kytara Stagg Stratocaster a malé 10W kombo, také od Staggu. Postupně mi rodiče pořídili ještě další kytary, Jackson a Washburn. Také mi pořídili kombo Crate 120W, které mám doma dodnes na cvičení, má parádní zvuky. Ke konci střední jsem si už konečně pořídil skvělý lampový zesilovač ENGL Powerball 2 a reprobox 4x12 od Peavey. Tento aparát mám doposud a jsem spokojený. Pořídil jsem si taky své dvě hlavní kytary, kterými jsou Epiphone Explorer a Gibson Flying V. S těmi mě můžete vidět současně na scéně.
A jaké máš plány, tedy pokud lze v této době něco naplánovat.
Plány jsou v tuhle chvíli zaměřeny na vydání nového alba k 35. výročí od založení Motorbandu, které jsme nahráli ve studiu The Barn u skvělého muzikanta, zvukového inženýra a producenta Dana Frimla a jeho skvělé ženy Alice, která se o nás starala jako o vlastní po celou dobu pobytu ve studiu. Oběma patří obrovský dík! Jak to bude letos s koncerty, to nikdo neví. Pevně věřím a doufám, že si zahrajeme a že budeme moct fanouškům představit novou desku i na živo. Držme si navzájem palce, snad se co nejdříve uvidíme na akcích. Jo a nové album bude nářez!!!

Tak ahoj, Vojta.

Vojto, já Ti děkuji za rozhovor a také věřím, že se někdy potkáme osobně na koncertě Motorbandu a hlavně, vydržte!!!

Pro Rockpalace se ptal Milan Kolečko