Vlasta Henych o Zemětřesení 2018

Přišel ten pravý čas přidat první ze slibovaných rozhovorů o projektu Zemětřesení. Jako prvního jsme vyzpovídali Vlastu Henycha.

Vlasta Henych:

Minulou sestavu svedly v roce 1992 dohromady výsledky posluchačské ankety Černá vrána zaměřené na českou metalovou scénu. Na jakém tvém tehdejším hudebně-kariérním základu pro tebe lidé hlasovali v kategorii nejlepší baskytarista?
Od roku 1986 jsem byl zpěváki a basák blackmetalové kapely z Prahy Törr, která se stala okamžitě populární a známou u mladých lidí po celé republice. Odehráli jsme stovky koncertů a natočili po revoluci pár prvních alb, která se stala klasikou žánru.

25 let je dlouhá doba a spousta dnešních mladých rockových fandů v roce 1993, kdy vyšel opus Zemětřesení, nebyla ještě ani na světě. Pro potencionálně nové fandy muziky Jirky Schelingera ve vaší interpretaci přibliž ještě také, jak probíhala tvá hudební pouť od toho roku do současnosti…
Se záměrem navázat na kořeny české rockové hudby a představit Jirku S., který nás jako mladé fanoušky ovlivnil, byl záměr projektu. Chtěli jsme rockové hudbě trošku vrátit. Se Zemětřesením jsem prožil hektický rok, který mě trochu ovlivnil v další práci a pokračování v Törr. Následující album bylo trochu jiné a nezvyklé pro ortodoxní fanoušky black metalu. Album „Morituri te Salutant“ mělo tradičnější zvuk a bylo hardrockem načichlé. Asi jsem si chtěl podvědomě ten pocit prodloužit a v hardrocku setrvat trochu déle. Uběhlo dlouhých 25 let a já držel prapor Törr do roku 2010. Natočil jsem s nim deset alb a odehrál další stovky koncertů, pak se pro neshody uvnitř naše cesty rozešly. V roce 2011 se mi podařilo sestavit vlastní kapelu Henych666, kterou mám dodnes. V roce 2017 jsem absolvoval krátkou epizodu jako basák Masters Hammer.

Pokud se to vůbec slovy dá vyjádřit, můžeš popsat, jaké to byly pro tebe pocity oživit a hrát tehdy vlastně i veřejně neznámou muziku takové osobnosti české rockové scény, jakou byl Jiří Schelinger?
Jednoduše nás dal dohromady osud. A nápad přehrát covery známých světových hitů a klasik jsme v podstatě jednohlasně zavrhli hned. Nešlo nám o komerční výsledek a „první plán“, ale o to, aby nás to pobavilo a mělo to přidanou hodnotu a smysl, když už hrát písně od jiných autorů.

Když Jirka Schelinger tragicky zahynul, bylo ti 19 let. Jak jsi jako takhle mladý člověk Jirkovu muziku vlastně vnímal?
U nás se v té době hrál hlavně jazzrock a když Jirka S. vydal album „Hrrr na ně“, byla to pecka nejen proto, že tady nic moc v hardrocku oficiálně nebylo. Minimálně pár singlů a alba "Hrr na ně" a "Nám se líbí" mají svoji kvalitu dodnes.

Považoval jsi a považuješ váš projekt Zemětřesení v jeho podstatě za Jiří Schelinger Revival, nebo za Tribute To Jiří Schelinger?
Osobně Zemětřesení vnímám s ohledem na sestavu, kde je každý člen historicky prověřen svojí identitou, talentem, který za ty léta dokázal, jako svébytnou regulérní kapelu. To, že hrajeme zrovna nedokončený repertoár Jirky S. je stejná náhoda jako to, že nás dali dohromady fanoušci v anketě a my se náhodou dobře znali. Mohli jsme hrát cokoli od kohokoli a kdyby každý nebyl zaneprázdněn svými domácími skupinami, tak klidně i vlastní původní tvorbu. Pořád by to byla tahle kapela, která se taky náhodou jmenuje Zemětřesení. Když jsme na tom začali společně pracovat, jméno J.S. naši fanoušci neznali a v médiích už bylo po J.S. taky ticho. Až po nás začaly firmy jako o život vydávat reedice Jirkovy diskografie a vynořilo se deset revivalů J.S. Tím chci říct, že nám nikdo nemůže vyčíst kalkul a ubrat serioznost nás jako kapely. Nejsme revival.

Upřímně, očekávali jste od eponymního alba projektu Zemětřesení, že se tenkrát kolem něho spustí takový humbuk a že se z něho stane jeden z nejprodávanějších tuzemských titulů první poloviny 90. let?
Dělali jsme to pro radost a tím víc to překvapilo nejen nás.

Z jakého důvodu vyšel záznam vašeho koncertu z turné konaného v roce 1993 neaktuálně až o celých osm let později?
Nahrál jsem si na MC kazetu několik koncertů z mixu, abychom měli nějakou sebereflexi. Po letech jsem si to pustil a přišlo mi, že by byla škoda, aby to fanoušci neměli doma na památku. Byl to podařenej bootleg, který nebyla taková ostuda dát bez úprav poslechnout lidem. Klukům to přišlo jako dobrý nápad. Dodo nechal live remasterovat v USA a SPV music projevilo o vydáni zájem.

Zkuste popsat, jaké to pro vás a pro fanoušky bylo, když jste v roce 2009 jako Zemětřesení vystoupili na veřejné hudební oslavě padesátin Aleše Brichty, načež záznam odehraných tří písní se poté objevil na DVD A.B.50 True Live...
Byla to dobrodružná akce. Jedna zkouška u Plexis v garáži a pak rovnou do sportovní haly. Výsledek po jedné zkoušce a spousty let, co jsme spolu nehráli, je zaznamenán na CD a DVD. Když kapela funguje chemicky, tak je vše ostatní nepodstatné. To posluchač sám pozná. A Alešova 50 byl dobry důvod. Zahrát parťákovi a kámošovi na narozkách se neodmítá. Zase jsme se pobavili a fans s námi.

V letošním květnu vyšel a v červenci se ještě objevil také ve vinylové podobě debut Zemětřesení v reedici doplněný o dva bonusy, kterými jsou opět tehdy Jirkou Schelingerem nedokončené skladby Zima a Pohřeb přítele. Jak se ještě jinak letošní verze alba liší od té původní?
Zima a Pohřeb přítele jsou opět písně J.S., ale s hudebním cítěním a stylem kapely Zemětřesení. Obrázek a dojem ať si každý udělá sám. Hudba je subjektivní věc a každý má svoji. Takhle to hrajeme my a takhle jsme to s klukama nahráli a Dodo odvedl velký kus práce ve studiu Hacienda. Nad novým zvukem remasteru 2018 jsme hodně přemýšleli, já a Dodo. Výsledek zohledňuje dnešní technologie a uživatelské trendy v přehrávání. Chtěli jsme, aby to byl mazec nejen na studiových bednách, ale i z mobilního telefonu ;-)

Zmíněné dva bonusy nazpíval Jirkův bratr Milan. Pro letošní podzim chystáte druhý počin s dalšími písněmi, které se tenkrát potencionálně mohly objevit na Jirkově albu. Kdo je nazpíval a kdo bude zpívat na koncertním turné, které chystáte, když Aleš Brichta se ze zdravotních pohnutek pokračování projektu nemohl zúčastnit?
Aleš měl na podzim vážné zdravotní problémy a špatná komunikace a nedorozumění udělaly krátkou pauzu na počátku roku 2018. Aleš je v tuto chvíli tam, kde je jeho místo a uděláme vše pro to, abychom společné plány dotáhli do zdárného konce.