Uši zvukařovy aneb od poslechu rádia Luxembourg, stavby zesilovačů a Telecom až na velká pódia

Zvukařům se z mediálního koláče nevěnuje příliš velký díl a je to, troufnu si říct, nespravedlnost až hluboká křivda. Neboť jak formuluje Wikipedie: „Kromě technických záležitostí se zvukař snaží zprostředkovat výkon vystupujícího umělce publiku tak, aby maximálně podpořil umělecký dojem vystoupení“. A ruku na srdce, kdo upřímně ocení toho chlápka ze stánku uprostřed, který přijede první a odjíždí poslední, vše postaví a zabalí, schytá vyčítavé pohledy za vše, co se stane na pódiu včetně zapomenutého textu čili okna milované hvězdy, leze po kolenou mezi muzikanty, vyzná se ve všech těch kabelech, knobech a šavlích, uklízí rozlitá piva, sbírá podprsenky a trne, když mu mřížkou odposlechů projede frontmanova ocelová špička Steelek.

Míru Kóťu Kotmela jsem poznal jako kolegu na Telecomu počátkem devadesátých let a troufnu si říct, že změnil můj pohled na svět, respektive na šíření zvuku což je v mém případě jedno a to samé. Jako zdatný lékař a dovozce našich prvních hifi systémů (každý v mém okolí měl komín od Kóti) nás postupně učil rozeznávat a vychutnávat kvalitu zvuku a nebojím se říct, že nás amatéry zušlechťoval v audiofílii. Někteří z toho vyvázli jen s lehkým postižením, zatímco jiní jako já se stali hudebními blázny s trvalými následky. O to silnějším zážitkem pro mě bylo, když jsem  Míru začal potkávat na pódiích a jsem opravdu vděčný osudu, že mi tak výjimečného člověka přihrál do cesty. A co víc, stali jsme se kamarády.

Míro znám tě jako zapáleného hifistu, skvělého doktora elektroniky, jak a proč ses rozhodl dělat zvukařinu? Už tě nebavilo kapely pouze reprodukovat a chtěl ses podílet sám na výsledném zvuku, nebo v tom bylo něco jiného?
Od mala se mi líbila muzika. Jako teenager jsem ji hltal od 70. let, rádio Luxembourg, hlavně rockové kapely té doby, ale i ostatní hudbu. Tedy kromě dechové. Pouštěl jsem si ji doma z maďarské Unitry přes staré lampové rádio. Po škole na vojně jsem byl s kamarádem Dušanem Golianem z Lučence a ten mě zasvětil do stavby různých koncových zesilovačů a po vojně jsem první začal vyrábět. Zjistil jsem, že hrají lépe než moje rádio Tesla 814A hifi. Začal jsem stavět stále lepší konstrukce zesilovačů a též crossovery. Nabízel jsem to tehdejším muzikantům, což byl pro mě přivýdělek k tomu mrzkému platu u spojů a jedna kapelka mě zlákala, abych jim šel dělat zvukaře. Tak to začalo.

Vzpomeneš svůj první aparát, případně akci nebo kapely, které sis zvučil?
Prvním aparátem byly právě mnou stavěné zesilovače a PA měla kapela své. Tenkrát prý to koupili od Turba, za boha si nevzpomenu na jméno kapely, byli z Chomutova. Venca Drahý, Saša Balog, Kastner, Zdeněk Kalous. Po nějaké době mě dali lano mostečtí Sortiment a už se to se mnou vezlo. Manželka tenkrát dělala servírku a vydělávala víc než já, kupovala mi repráky a jiné zvukařské srandičky.

Jako basák se musím zeptat na to, co ti mám ideálně zahrát na zvukovce? Oslnivý rify, funky slap stupnice přes celé spektrum tónů, nebo obligátní drhnutí éčka?
Ideálně celé spektrum tónů i slap. 

Čím tě kapela dokáže vytočit aneb nejčastější nešvary muzikantů?
Když drží někteří rádoby umělci mikrofon za kouli, nebo v malém prostoru ohulí aparáty blbě nasměrované na plné koule. Někteří experti dokonce chtějí echo na zpěv do odposlechů.

A naopak, umí tě svým přístupem na podiu potěšit?
Potěší mě každá kapela, když jim to hraje a je to muzika, kterou mám rád.

Jak zvučit kapelu které to úplně nešlape? Dá se jim nějak pomoct?
Pomoct se dá určitě i hůře hrajícím, ale pouze částečně. Zvukaři tomu říkají: „Shit in, shit out“.

Míro, jak dlouho ti trvá postavit a sbalit aparaturu? Řekněme ve dvou lidech (zdravím Toma)?
Většinou záleží na typu akce. Příprava tak tři hodinky, zabalení hodina.

Co názory z publika při produkci? Vnímáš ty zvukový analytiky postávající kolem mixu?
Ty moc nevnímám, i když někdy je čas kouknout se kolem sebe, jak ostatní lidé reagují. Docela sleduji dění na pódiu a málokdy si všímám toho, co se děje okolo.

Pořád platí to, že čím větší a těžší, tím lépe to hraje?
Ne, to již dávno neplatí. V dnešní době je technika neskutečně odlehčená a hraje výborně.

Muzikanti kabel nebo bezdrát?
Raději kabel, ale je mi celkem jedno, když mají kytaristé bezdráty.

Zpěváci si rádi nosí vlastní mikrofony. V jakém případě to dává smysl a naopak, kdy si můžou pěkně naběhnout?
Ano, pokud si přinese vlastní mikrák a vidím, že je to kvalitní kus, není problém. Setkávám se ale i s muzikanty, kteří prosazují vlastní mikrofon nevalné kvality. Těm potom není ani rady ani pomoci. Nejhorší kombinací jsou kondenzátorové mikrofony a hlučná pódia.

Co říkáš na dvoupatrové Marshally a basové lednice na pódiu?
Nevadí mi, já jim to nosit nebudu. Ale někdy je tak málo místa, že s tím problém bývá. Stejně, jako když to vohulí v malém prostoru, jak jsem se již zmiňoval.

Halfplayback. První případ z důvodu absence muzikanta se mi zdá logický, také jsme ho používali místo klávesáka. Ale co podklady rytmiky a kytar namíchané s live nástroji? Na první dojem hraje kapela jako z CD, přitom nechybí "život". Je to recept na perfektní koncertní zvuk, nebo podvod na posluchače?
Je to tak trochu klamání posluchačů dnes hojně užívané řadami kapel, někdy perfektně zmáknuté, jindy hůře. Lidi to asi moc neřeší, vliv má na ně celkový dojem. Asi se to řeší pouze mezi muzikanty a někteří to odsuzují.

Jaký je rozdíl v práci, pokud zvučíš metal a třeba folk?
Metal mám rád a folk též, i když méně. Nemám problém ozvučit cokoliv. Pokud hrají dobře a mají zmáknuté aranže, je radost zvučit obojí.

Jakou nabídku na ozvučení bys bez ohledu na honorář odmítl?
Nesnáším vyloženě novodobé umělce. Oni jim pustí hudbu, mně to jako hudba vůbec nepřijde, a jeden nebo několik rádoby umělců békaj do mikrofonů buď o svých posraných životech, nebo o životech ostatních. No a k tomu ty jejich sprosté a vulgární výlevy. Toto umění jaksi nedávám a ani nevím, jak se tyto žánry nazývají.

Jako host na hudební produkci, šel bys za místním zvukařem, abys ho upozornil na to, že je něco fakt blbě?
Nepůjdu. Pokud ho znám, tak půjdu pokecat a klidně řeknu, co se mi líbí nebo nelíbí, ale pokud ho neznám, nepůjdu. Určitě se to dozví od jiných.

Tři nejsilnější hudební zážitky?
Koncert Dream Theater, Kiss a Doctor Victor v mosteckém Rokáči.

Závěrem, co vzkážeš muzikantům z pozice mixážního pultu?
Nevím, ať jim to hraje, baví sebe i lidi a přeji jim pevné zdraví.

Pro Rockpalace Tomáš Pošvanc.