Tomáš Ortel v Rockpalace

Předem upozorňuji všechny bulváru a senzace chtivé čtenáře - tohle není rozhovor pro Vás. Pojednává ,,pouze" o muzice.

Zpěvák, kytarista a držitel bronzového a stříbrného slavíka - Tomáš Ortel. Jsou pro tebe výsledky obdobných soutěží a anket důležité?
Nepřikládám zrovna k tomuto ocenění nějak zvláštní váhu, mám trochu jiné priority než sbírání cen. Kapela ORTEL nevznikla za tímto účelem, avšak nemohu říct, že nás to nepotěšilo, naopak bylo to velmi milé gesto našich příznivců, dostat tvorbu kapely ORTEL do podvědomí lidí a to se rozhodně podařilo.

Vnímáš to jako potvrzení toho, že tvoje tvorba má své posluchače a tím pádem i smysl?
Ano, svým způsobem nás lidé utvrdili v tom, že jdeme správnou cestou, a že máme dál skládat a hrát skladby, co stmelují populaci se stejným názorovým smýšlením.

Už teď, začátkem roku máš v koncertním diáři obsazené termíny i na listopad. Jelikož vím, že máš i jiné pracovní aktivity, zeptám se takhle. Uživila by tě hudba?
To je otázka pohledu, uživit se je hrozně široký pojem. Pokud znamená uživit jen zaplacení nájmu, energií a jídla pak ano, muzika potažmo aktivity s ní spjaté mě uživí. Rockový klub v Plzni, který mám v nájmu jsem zařizoval jen z důvodu, abychom měli kde zkoušet a hrát v naší domovské scéně. Tak tedy muzika a rockový klub je mou obživou.



Koncertuješ jak se svou kapelou Ortel, tak akusticky. Čemu dáváš přednost? Tvrdšímu ražení s kapelou, nebo intimní, klubové atmosféře, jen ty a kytara?
Nevím zda to je s přibývajícími lety, ale mám čím dál raději akustické vystoupení. Už jen z důvodu, že mám bližší kontakt s publikem, není to tak anonymní jako při rockové verzi. Všechno má své klady a zápory, samozřejmě s kapelou za zády si je člověk jistější a v kolektivu muzikantů má projev daleko větší sílu. A tak rozhodně ještě rockovou duši v sobě udržuji a stále se považuji za rockera :-)

V písni Ideje zpíváš : ,,Je to už pár let, co jako malej poslouchal jsem Kryla...", co tě přivedlo k hudbě? Rodiče, kamarádi?
Hudbu jsem měl rád od malička, otec ani matka nehrají na žádný hudební nástroj, a tak přímo k muzicírování mě přivedl kamarád, kterého jsem obdivoval, když hrával na kytaru u táborových ohňů, to byl ten první podnět k tomu, abych se začal muzice věnovat.

Máš za sebou šest řadových alb a jedno výběrové, akustické. Impulsů pro tvorbu máš kolem sebe dostatek, vezmeme-li v úvahu, že čerpáš z aktuálních celospolečenských situací. V jaké fázi je příprava nového, avízovaného alba?
Album je rozpracované a pokud se nic nebude komplikovat, pak by mělo vyjít v přelomu března a dubna 2017. Bude na něm 10 skladeb a budou hodně pichlavé. Těším se na konečnou verzi strašně moc a dokonce se k tomuto albu budou vázat i dva videoklipy, tedy naše první zkušenost s natáčecím štábem, to se začne točit 27.2. 2017.



Tematicky bude předpokládám navazovat na předchozí tvorbu?
Ano, bude se opět dotýkat společenských a mezilidských problémů a dění v naší zemi.

Posloucháš ve volných chvílích, nebo třeba při řízení hudbu? Koho si s chutí poslechneš?
Jízdu v autě bez hudby si ani neumím představit, to k cestování prostě patří. S chutí si poslechnu českou tvorbu a to ve velmi širokém záběru co se týče stylu. Od popu až k metalovým věcem. Koho mám při cestách nejčastěji, tak určitě Kabát, Arakain, Landu, ale i třeba Nohavicu, Radůzu nebo Revoltu, je to podle nálady. Doma už muziku neposlouchám, tam si užívám ticha a klidu.

Jakým způsobem se odreagováváš? Máš nějaké hobby? Co je pro tebe maximální relax?
To je na dlouhé povídání. Poslední tři roky jsem zcela propadl motosportu, takže od dubna do září jsem úplně pohlcen závodům na supersportech. Ačkoliv jako amatér si pomalu dopřávám malé pokroky a moc mě to baví, loňská okruhová sezona byla taková seznamovací, kde jsem si už i zažil pár pádů. Letos už s plně odladěnou motorkou se budu snažit o nějaké pohárky :-), to je pro mě maximální relax, vše se v tu chvíli vykouří z hlavy a jediné na co se myšlenky soustředí je rychlé projetí cílovou rovinkou.

Poslední otázka, má Tomáš Ortel nějaké sny či tužby, co by si rád splnil?
Snů je spousta, bez těch by ani nebyl život plnohodnotný. Já když se nadnesu nad nějaké své soukromé sny, tedy mít svůj domeček někde v lese na samotě a tam si udělat svůj vlastní ráj na zemi, pak by jen chybělo k tomu absolutnímu štěstí, aby ten ráj na zemi byl v takové zemi, kde mohu říct, že jsem šťastný, že to je právě ta zem, kterou tolik miluji, a za kterou bych i položil život. V zemi, kde jsou rovné zákony, kde zvolení politici stojí za vůlí těch co je volí. A že nám všem je zde pohádkově. Já vím, jsou to jen sny...

Děkuji za rozhovor a přeji úspěšnou sezónu.
Pro Rockpalace, Daniel Talanda.