Tarantula, Verne, Foglar…

Je super, když narazíte na muzikanta a ve finále zjistíte, že dělá nejen zajímavou muziku, ale máte nejen společné známé, ať už sourozence Balkovi, nebo Dr. Konektora a ještě  i stejné hobby Foglar a Verne. Takže rozhovor s Kevé nejen o Tarantule můžeme klidně začít po vontsku 

"Buďme svorni!"
Kevé: "Žlutá je barva naše!"

"Nevyzraďme nic, co víme!"
Kevé: "Mlčelivost chrání nás!"

Nó, myslím, že Vontové by byli krásný materiál pro zhudebnění. Někdy bych to rád zkusil. Nakonec, i Mirek Dušín hrál na kytaru a zpíval na jarní výpravě Rychlých šípů…

No a jak ty jsi vlastně začínal s muzikou, když ne s Vonty ve Stínadlech? Popiš trochu cestu k Mobilis in Mobili.
Kevé: Už cestou do jeslí jako malý jsem vyřvával Suchého a Šlitra. Později obdivoval Gotta, potom Beatles. Taky jsem musel čtyři roky v dětství vrzat na housle. Nerad. Přišlo to ale v pubertě. Měli jsme na základní škole spolužáka, přezdívaného Starý Neg. Ten kluk přes rodinu na Západě získával gramofonové desky. No a donesl je i do školy, nebo nás nechal si je nahrát na magneťák. Pecky, které nás formovaly jednou provždy. Párpli, B.T.O., Nazareth (Hair of the dog, Loud'n'proud), Budgie, Montros, Uriah Heep, Led Zeppelin, Black Sabbath (Sabotage). Když říkám nás, myslím tím ještě Stana, spolužáka ze všech škol.

Kdo je Stano?
Kevé: Kytarista Standa Balko (kdysi klavírista, žokej a chovatel koní a fotbalista). Dnes Traktorista. No ale zpátky k začátkům. Můj první kytarový riff, byl z Misery (Nazareth). Byl jsem očarován těmi geniálními kvintami. A od té doby jsem prostě "riffař". Mně ale potom strčil Staník do rukou jakousi podivnou basu a řekl, že budu hrát na basu. Basu mám taky rád, v muzice ji potřebuji slyšet stejně jako kytaru. Pro moje vnímání hudby je basová linka moc důležitá. No ale byl to opět Staník, který mě potom zase převelel ke kytaře. No a od té doby jsem kytarista (původně filatelista, akvarista a basketbalista).

A byly nějaké hudební vzory?
Kevé: V roce 1977 přišel Katapult. Z toho jsme se totálně sesypali. Staník si doma v paneláku předělal Irisku na Pseudotelekastra…., a už jsme jeli "Stovky hotelů", "Miluju severní nebe". Samozřejmě Schellinger, Kavale, Kubeš, na těch jsme si vylamovali prsty i mozkové závity. Progres 2. Miloš Morávek nám kdysi dal před koncertem v Hranicích své použité struny. Byli jsme rádi, jako Malý Bobeš, když poprvé ochutnal salám. Pamatuju si, že to byla značka "Labella". Progres 2 za jejich desky Mauglí, Dialog s vesmírem, Třetí kniha džunglí a Mozek, by si podle mě zasloužil Nobelovu cenu. A Zdeněk Kluka v Brně pět metrů vysokou bronzovou sochu. Víš, my jsme nebyli žádní kytaristi k ohňům nebo na nějaké fety, ale s písničkama Mauglí a Osud jsme i my mohli na takových akcích, kde jinak exhibovali pěvci a hráči spíše trampských písní, dosáhnout nějakých úspěchů. Samozřejmě, myslím tím úspěchů u holek, že.

A něco ze světa? Metallica - nic?
Kevé: Měl jsem hudební vzory i ty, co bydleli na západ od Rýna. Od Hendrixe po Metaliku, atd., atd. To ale každý zná. Ale s dovolením se vrátím k znovu k těm domácím. Pomyslný Olymp kytaristů? 1. Hladík, 2. Pavlíček, 3. Plíhal. Osobitost, poznatelnost, pěkný tón. Výborná technika samozřejmostí. No a pak basisty. Velmi mě bavil Milan Broum, Jiří Veselý (pusť si třeba ETC 2 - Na okraji). A můj rodák z Hranic, Václav Vlasák (Citron, Limetall). Evropský formát. Prožil jsem s ním úžasnou věc kdysi dávno na dětské pěvecké soutěži tam u nás. On doprovázel jednu zpívající holku na basu v písničce, ke které jsem já naprogramoval bicí automat. Tedy zpěvačka, basa, a bicí automat. Nechápal jsem, co z toho dokázal tou basou udělat. Prostě úžasné. Obrovský hudební zážitek! Ta basa!!! No a když jsme u těch basistů, co mě uhranuli, pak je tady Gary Thain, neskutečný bublající melodický motor někdejších Uriah Heep. Pokud někdo nezná, může si pustit třeba Easy livin' nebo The Wizard, nebo Why.

No a co Tarantula, jak na to vzpomínáš???
Kevé: No jasně. Té jsem obětoval svůj akademický titul i profesi. Prostě, kdybychom nebyli všichni tak trochu blázni, nebyla by Tarantula. Hele, já to nechci zase nějak moc probírat. Dost se o tom dá najít na stránkách www.mobilisinmobili.sk, něco jsem před časem zmínil na Metalopolis nebo Fobiazine. Nechci se opakovat.
Když si dnes poslechnu nahrávky Tarantula, jsem na to hrdý. A jsem rád, že se mi povedlo "s pomocí přátel" v roce 2018 realizovat oživení alba Mobilis in mobili a konečně po mnoha letech ho vydat na slušných nosičích se slušným zvukem a původním obalem. Ne, není to Kabát, není to sranda, ani lidově líbivé. Ale je to prostě nespoutaný Pohyblivý v pohyblivém.

Proč zmiňuješ zrovna Kabát???
Kevé: Protože s Tarantulou a Mobilis in mobili to celkem souvisí. A to přes tehdejší hudební vydavatelství Monitor. Monitor měl volbu. Neříkám dilema, ale volbu určitě. Kabát se mu vyplatil a jede dodnes. I když …. Tarantula jede tak trochu taky. Aspoň tedy ze dvou pětin….
Kabát mám rád, hlavně album Čert na koze jel. To umíme zpaměti celá rodina. Můj tehdy roční syn, zpíval s nadšením "ý, ý, ódu" (Stewie Wonder). Víš, taky bych chtěl umět složit písničku jako třeba "Žízeň", nebo "Sedlák". Ale neumím. Neumím být tak veselý, ani v textech neškodně sprostý. Na Kabátu se mi líbil i jejich kytarový zvuk a jejich kytarové riffy. A taky na nich cením to, že jsou svůj originál.

No a co teda děláš, co tvoříš, jak to máš s muzikou teď?
Kevé: V roce 2018 jsem se probral z hudební letargie a zatoužil ještě jednou se nějak ukázat, pochlubit se, zaexhibovat si. To přece chce každý muzikant, ne? Pan Optik Dr. Konektor (pozdní ex-Tarantula, Panoptiko) mě při oživování alba Mobilis in mobili nakazil moderními nahrávacími technologiemi, nainstaloval mi tady do notbuku CUBASE. A to víš, to mě lákalo. Napřed jsem to neuměl ani zapnout, ale po čase jsem měl plný šuplík nápadů na celé album, říkám tomu Mobilis in mobili II. První byl hotov Nautilus II. před třemi lety. Tam bicí nahrál Pavel Balko. On je bubeníkem, se kterým bych mohl "letět do vesmíru". Tedy myšleno hudebně. Takže doposud šest kousků jsem pod svým jménem už vydal, dva další pod hlavičkou Tarantula Apokryfa, kde se mnou hrají a zpívají i ty druhé dvě pětiny Tarantula, tedy Dodoš (basa) a Viktor (zpěv). V zatím posledním kousku Ayrton, hraje na bicí bubeník Jirka Doležel, brilantní hráč. Jinak bicí hraje Moje Žena Naďa, anebo si je někdy nahraju sám. Naklikám myší…., to je drzost, co?

Na jaké nástroje hraješ, jaké aparáty používáš?
Kevé: Jsem milovník elektronek, sám jsem si kdysi pájel různé zapojení lampových zkreslovačů a podobně. Mimochodem na Mobilis in mobili jsou skoro všechny zvuky kytar a basy vytvořeny, vlastními silami postavenými, nebo upravenými zesilovači. Dnes můžu mít co chci, ale na natáčení kytary a často i basy stejně používám "plaginu", co mi na stůl přinesl Vašek Dreiseitl a nainstaloval do notbuku. Nástroje? Nemám žádné značkové západní originály. Mám dvě a půl kytary od Zdeňka Macha (Hodslavice). Taky dvě kytary z dob Tarantula, pak jednu japonskou kopii Gibson LP od Kamila Čapčucha (Apači), původně ale po Járovi Bartoňovi (Citron). Každý nástroj má něco do sebe. Mimochodem úvodní sólo v Nautilus II., i ty mezihry a refrény, tedy 80 % kytarových partů, jsem hrál na pravěkou Jolana Star IV, bez jakýchkoliv předělávek. Kytaru mám ze Slovenska a je po jednom člověku, co byl slepý. Úžasně ji vyhrál, tihle lidi mají úplně jiný cit. Jako by vetnul kus své duše do toho nástroje. Fakt má úžasný zvuk.

A co říkáš na nové trendy v hudbě, například na využití umělé inteligence?
Kevé: Takzvaná "umělá inteligence" mě nijak nevzrušuje. Myslím, že inteligence existuje jen jedna. Ale věřím, že existuje nekonečné množství dosud nepoznaných možností, které člověk může pracně objevovat. Ale nikdy je neobjeví všechny, ani neobjeví tak, aby všemu porozuměl, a po čase nemusel své závěry zase měnit.

A ty nové trendy v hudbě?
Kevé: Nové trendy? Pozoruju, že písnička v současném šoubyznysu, musí zaujmout mnohého posluchače nebo diváka nejpozději ve třetím taktu. Pokud ne, tak překlikne na něco jiného, protože se poslouchá z telefonů, počítačů a já nevím čeho, zdrojem je YT, Spotify, nebo co všechno. Takže mnozí skladatelé se tomu přizpůsobují a podle toho ta hudba mnohdy taky vypadá. V pravěkých dobách jsme neměli na co klikat a doma měl každý tak možná pět šest desek (elpíček) a možná tři magnetofonové pásky. Takže každý si ty svoje poklady rád v klidu přehrál celé. A třeba až na druhý, třetí poslech objevil nějaké kouzlo. Mohli jsme tak daleko hlouběji tu muziku zažít.

Kde bereš inspiraci k hudbě, co tě žene kupředu?
Kevé: Dopředu se hnát nenechám, ale moje ego, které mám v tomhle hodně vysoko, mi přece jen nedá spát. Řečeno v nadsázce. Ale každý muzikant to tak nějak má s tím egem. Jinak by to nedělal. Inspiraci? No, jak vidíš, Jules Verne a jeho "šrafovaný svět". Ale taky trochu věci, co se ve světě dějí. Netěší mě stádovitost lidí, tupost, přetvářka, pokrytectví, mám rád pracovitost, slušnost, vlastní názor, odvahu jít po vlastní cestě. Takže stále je to Jules Verne! Písně Nautilus II., Médiamor - Koronamor, jsou vlastně trochu protestsongy. Jak už jsem řekl, "Žízeň" napsat neumím. No a každý správný chlap by měl přiznat nebo zmínit, že inspirací jsou ženy. Tak jako kdysi v písních Ráchel, nebo Nautilus, tak nyní třeba v Na kometě ISON. Paradox je, že polovinu textu k ISON napsala žena, kamarádka Agi. Je to první text, který jsem nemusel psát sám. Spoluautorka dodala vesmírné téma (ISON), já toho využil a zkombinoval s vernovým "Na kometě", přidal jsem tam ženu a ona autorka pak zajistila vhodným výběrem slov, abych se k oné ISON slušně choval. Dobrý, ne?  I královna Kunhuta byla žena. Samozřejmě jsem kdysi při skládání původní verze Kunhutin pláč trpěl smutkem z osudu Přemysla Otakara II., ale dopředu mě pobízela pěkná tmavovláska. Měl jsem v hlavě jednu holku, tam od nás. Ne, nic jsem s ní neměl. Ale řekl jsem si, že to je Kunhuta. Po více než třiceti letech jsme to s klukama trochu přetavili. A jinak, cenzuru, hudební i textovou pomoc a celkový dohled mám doma. Moje Žena, která sama je výborný muzikant. K poslechu je vše na YT na "tarantulaofficial".

Chceš říct ještě nějakou "moudrost" závěrem? Něco, co muzikanti rádi troubí do světa, myslíc si, že jsou strašně zajímaví. Vidím, že se směješ, že jsi to pochopil….
Ha, ha, ha, pochopil…. Rock, nebo metal, nebo bigbít, prostě rock'n'roll, považuji za hudbu mladých lidí. Netušil jsem kdysi, že po pódiích a nahrávacích studiích se jednou budou plúžit i staří dědci. Nechápu to. Mám za to, že nejlepší díla udělají muzikanti vždy v mladém věku. Za pravdu mi dávají desky Dark Side of the Moon, British Steel, Master of Puppets, Sabotage a mnohé další. Možná mám kus pravdy. Takže si nemyslím, že bych zrovna teď, někoho svou novou hudbou uhranul. A nejsem ani Karel Svoboda, ani Zdeněk Liška, ani Eddie Van Halen. Vlastně se muzikou bavím, a profukuju si notami a rytmem mozkové závity. A možná, tím občas někoho i nějak potěším. Víc si od toho neslibuju. Ale taky věřím, že ty tóny a rytmus, co vyloudím svými nahrávkami nezmizí, ale ty jejich kmitočty, vibrace, ten náš svět (vesmír) malinko ovlivní. Přece platí zákon zachování energie. A myslím si, že hudbu člověk bude potřebovat, dokud bude člověkem. Živou opravdovou hudbu.

A co že to hrál a zpíval ten Mirek na výpravě Rychlých Šípů?
Kevé: "Volají nás lesy vody, pojďme hoši do přírody.  Veselý buď každý z nás, k písničce si připrav hlas!"