TARANTULA (Kde jsou bohové? Kde zůstali spát…)

Odchytit dnes hudebníky někdejšího metalového zjevení Tarantula, není jednoduché. Domluvil jsem se s Kevém na nějakém povídání a ten slíbil, že do toho aspoň přes e-mail nebo telefon, natáhne i některé další "kluky". Grizzlyho a Dodoška osobně. Tak tady to je.

Honza: Jak a kdy jste s Tarantulou začínali?
Kevé: Začali jsme se Stanem už na gymplu. Sami dva. Jako osamělí jezdci. Na vážnější začátek jsme museli rok, dva počkat, až doroste taky jeho brácha Pavel… No … oficiální vznik umožnili soudruzi z ČSLA po pár letech. Pustili Pavla a mě 28. 9. 1987 z vojny domů… a hned druhý den byla zkouška. Hned na první jsem cítil, že začíná něco nového. Z někdejšího "Tarantule" jsme nekompromisně škrtli "e", nahradili "a". Na každou zkoušku jsme se moc těšili, a ty byly skoro každý den…
Pavel: Začátek? Jak už bylo řečeno. Návratem z vojny, kde jsem načerpal spoustu skvělé muziky a byl jsem správně nabuzený. Den prvotního třesku nevím… ale jo: Futurum zrovna vydalo "Jedinečnou šanci". No a my jsme si řekli "jdem na to". Protože jsme se téměř všichni znali z dob dětských a v okrsku nebylo toliko nadšenců, tak zákonitě muselo dojít k tomu k čemu došlo… Pro mne osobně to byla úžasná doba a nechtěl jsem dělat nic jiného než muziku.
Dodoš: Souhra náhod způsobila, že jsem se do kapely dostal přes Grizzlyho, spoluhráče z tatrovácké dechovky (Grizzly klároš, já tuba), Grizzly už kdysi před tím hrával s Kevém a Pavlem na kytaru v nějaké sestavě. Vzali mě na basu. Po dvou letech, když jsme se "profesionalizovali", na podzim roku 1989, jsem zašel na osobní oddělení Tatra Kopřivnice, a vrátil jim pracovní hadry i s botkama. Pak hrdě ukázal svůj "Průkaz umělce" s ještě mokrým razítkem a jasně jim řekl: "Už nikdy nepřijdu"!!! A tak se stalo…
Victor: Stano mě pozval na koncert Tarantula. Dostali mě svou sehraností, energií i těmi songy. No a když mi pak po čase dali "lano", sekl jsem s prací začínajícího konstruktéra a šel dělat, co mě v životě nejvíc bavilo. Muziku!
Grizzly: Začínal jsem tak, že jsem se v zaprášených montérkách v CETRISu (fabrice), místo abych pracoval, učil kevého písničky a kevého kytarové party a riffy. Měli tam ze mě radost. Myslím v září 1991. Cetris je vůbec líheň mnoha rockerů, nechtěj, abych tady řekl, kterých všech...
Wendel: Já jsem na chvostu jako nevýznamný zvoník na konci historie kapely, kterou jsem obdivoval. Než jsem začal, měl jsem na kazetě z jedné strany Mobilis in mobili a z druhé strany Master of Puppets a tehdy jsem ty dvě kapely považoval za velice podobné jakoby z jednoho města. ... Jak je nesmyslné dostat se do Metallicy, tak bylo pro mne identicky nesmyslné uvažovat o něčem takovém, jakože budu hrát v Tarantula... Kolo hudebních dějin mi nakonec přisoudilo marsh metal.

Honza: Kdo vymyslel a proč, název kapely Tarantula, jaký k tomu máte vztah?
Kevé: Ten pre-název s "e" vymyslel Tomáš Kulík, přední český symfonický violista, co s námi některými v jedné sestavě taky hrával.
Grizzly: Ne, to jsme přinesli s Pavlem na základě nějakého textu Abraxas.
Dodoš: ha, ha, ha. Tady vidíš, jak vznikají ve světě "zaručené pravdy". V tom hrčícím slovu s latinsko-moravským "la" jsme slyšeli hrnoucí se a tepající hudbu s dodatkem marsh metal.
Kevé: Pak po letech završenou albem Chemomarsh. Jen na obrazovém motivu k Železné jízdě bylo za hradní mříží "cosi" se svítícíma očima. Pavouci nás nezajímali. Výjimkou by mohl být Stano, milovník přírody a živých tvorů, zabýval se i chovem, jeden čas i rybiček, hadů a dinosaurů. Dnes rybníkář a chovatel zlatých kaprů. Nakonec, první akvarijní rostliny Cryptocoryne affinis jsem kdysi dostal, jak jinak než od něj. Se slovy "to se ti rozroste". Trvalo mi ale asi 50 let, než jsem přišel na to, jak to udělat. Jemu to rostlo samo…

Honza: Victore, speciálně na tebe mám dotaz, jak jsi přišel k tomu hlasu a těm "nebeským" výškám?
Victor: Vyšel jsem z classic-hard-rock (Purple, Zeppelin, Whitesnake, ZZ-top). Jednoho dne mi Stano pustil Kings Of Metal (Manowar), - hudební zjevení! Zpěvák (Eric Adams) mě dostal!!! Má v hlase přesně to, co se mi líbí. Drajv, nabroušené výšky, skvělá práce s hlasem. Manowar to je jízda, ale i nádherné balady s chorály. Od té doby jsem skalním fandou MANOWARu a možná to bylo a snad i někdy je slyšet. Ale na začátku jsem vlastně ani nevěděl, jak zpívat. Hodně jsem se natrápil, na "ORL" byl jako doma. Nebyl nikdo fundovaný, kdo by mi poradil. A jsem vděčný Stanovi, že mi nakonec při jednom nahrávání pomohl najít tu správnou barvu hlasu.

Honza: Takže byl tvůj učitel zpěvu. Měli jste vy další, taky nějakého učitele?
Kevé: Na začátku mě učil taky Stano. Sóla. Jako první "Stovky hotelů" (Katapult). Teď už mě učí, vlastně školí, jen Wendel. Dokáže vytknout mraky detailů, kterými vám dovede říct, co všechno děláte špatně. Za chvíli si připadáte, že neumíte ani zapojit kytaru do zesilovače…

Honza: Kdo šéfoval? Měli jste svoje role v kapele nějak rozdělené?
Kevé: Šéfoval Stano. Od prvního dne. Neměl jen umělecké ambice, ale i akčního ducha, byl i pragmatik. Mě s Pavlem v začátcích zajímala hlavně hudba a k tomu ještě kytarový zvuk. Dodoš měl na starosti na živých akcích holky a "metalisty". On je totiž neodolatelný. Je z nás nejvyšší, měl největší deku a na pódiu dělal největší bordel. Když jsme někdy výjimečně zašli do hospody, tak pingl hned stavěl půllitr piva před něj a po mě chtěl občanku…. A hudebně byl s Pavlem nejlepším motorem. A taky manuálně a konstrukčně nejšikovnější člověk na světě (tremola, páky, kytary, dřevo, kov, to všechno nám vyrobil nebo to prošlo jeho rukama). I tohle bylo pro kapelu tenkrát bytostně důležité. Victor? Nastoupil v době zrodu Mobilis in mobili a pochopili jsme, že právě on svým zpěvem může to album a kapelu vynést až nad oblaka ("uvolněná z řetězů, Victoria vzlétá, stoupá její majestát….").
Victor: Victoria? Jel jsem někdy v roce 1990 autobusem a cestou nastoupila velká parta lidí, někam za zábavou. A když si mě všimli, tak začali všichni zpívat refrén: Uvolněná z řetězů, Victoria vzlétá… byl to skvělej pocit…
Dodoš: No a svým příchodem mi trochu ulevil. Holky v ten moment vejraly hlavně na Victora a já jsem se mohl věnovat už jen hraní, slávě, penězům a své budoucí ženě.
Grizzly: Když jsem vystřídal Kevého, musel jsem aspoň z části nahradit skladatele i textaře. Jenže k tomu jsem potřeboval inspiraci. Hlavně sympatické holky. Jinak moje role byla taky v tvorbě dobré nálady v kapele. Někdy se kluci třeba pohádali jak koně. No tak jsem se vždy snažil "neutralizovat náboj".

Honza: No ty vaše role jsou zajímavé, pokračujte ještě…
Kevé: Víš, my jsme byli každý jiný. Příklad: Fotbal. Stano hrál dorosteneckou ligu, levé křídlo, byl stvořen ke střílení gólů. Pavel hrával zálohu, tvůrce hry. I já jsem ve školních sestavách hrával tvůrce. V naší hudbě podobně. Tři mušketýři. Byli jsme na tom filmu jako malí kolem roku 1970. Čtyři kluci ze školní třídy jsme pak vytvořili tu "čtverku" a mlátili se plastovými kordy na městských hradbách za školou. Teda, na mě zbyl jen Aramis…. "A co byl Stano?" Ptala se moje žena. A já jí říkám: "Vole, co jiného než D'Artagnan!!! (Ona má Staníka ráda…). Tak to byly taky ty naše role v kapele, jak ses ptal.

Honza: Ve své době jste měli dost specifický zvuk, koncerty i nahrávky, mnozí ve vás viděli moravskou Metaliku
Kevé: Ha, mohli jsme si říkat MetaMor… Jo, řešili jsme zvuk. Měli jsme vlastní upravené zesilovače, kytary, tremola, reproduktory z kina ARO 835, bicí Amati. Ale hlavně jsme měli své ruky a hlavy. Pavel měl a má nejlepší úder na řachták na světě a dovedl svou hrou vhodně doplnit tu smršť kytarových riffů. Nehrál pro sebe, ale pro tu písničku, kterou chápal a miloval. Nikdy nedělal cirkusáka. Stano má nejtlustší kytarový tón jaký znám, navíc s osobitým výrazným vibrátem. Vibrátem se mimochodem pyšníme oba, (vždyť jsme se vylíhli prakticky v jednom pokoji). Dodoš má specifický agresivní styl na basu. Nejen z jeho partu v Přemysl Otakar II. jsem dodnes unesen.
Dodoš: Sledoval jsem Pavla za bicíma, párkrát jsem do sebe vcucl jeho hru a pak už mi to šlo samo. Obrovskou roli hrálo to, že každý věděl o tom druhém všechno. Byli jsme jako jedno živé tělo. Dyť jsme zkoušeli každý den několik hodin.
Kevé: Celkový zvuk kapely ale řídil Stano. Ve studiu i na pódiích. Měl jasnou představu. My ostatní jsme mu do toho moc nekafrali. Příklad: Kdysi v pravěku jsme seděli u Balků doma a poslouchali Floydy, Dark Side Of The Moon, píseň Time. Tam po úvodním tikání hodin se ozve krásný basový tón. A my s Pavlem jsme nadšeně komentovali, že to je nádherná basa. Ale Stano nechápavě hleděl a říkal, jaká basa? Žádnou basu neslyším. Musel nám nakonec vysvětlit, že to není basa ale synťák. On byl v tomhle už tenkrát prostě napřed.
Grizzly: Zvuk nezvuk. celkový projev, hudební, zvukový stál i na tom, že jsme se perfektně znali. Měli spolu nazkoušeno. A prožito i v osobním životě. To by bylo nadlouho…. O mně je známo, že jsem spíše "hudební Jižan", hraju citem a s odvahou. A i když jsem tu a tam hrál na koncertě "ve svém vlastním světě", Pavel nebo Dodoš mě vždycky zachránili nahozenou dobou nebo akordem.

Honza: Které kytarové, ale nejen kytarové riffy z rockových dějin jsou nejlepší, nejoblíbenější, co vás nejvíc poznamenaly?
Dodoš: Oldova Půlnoční závodní dráha, Breaking the law (Džudasi)
Kevé: Smoke on the Water - o parník před ostatními. Pak Misery (Nazareth), všechny riffy ze Sabotage (B. Sabbath), ehm - Chancellor…, a Ringův riff na bicí z Ticket to ride.

Honza: Měli jste nějaké spřízněné blízké kapely nebo muzikanty?
Kevé: Ne, byli jsme samorosti. S přerovákama jsme tenkrát nekamarádili. Apače z Nového Keřova (Jičína) jsme měli za dechovku. S klukama z Presu z Holešova jsme měli slušné vztahy. Titanik byli sympaťáci. Citron si nás ve své slávě nepouštěl k Tělu. Metallica nás měla na háku. V roce 1996 jsme s Dodošem ve světoznámé obrazárně Zwinger (Drážďany) viděli postávat známou postavu. To Ritchie Blackmore tam obdivoval mistrovská díla v moderní sekci toho božího kulturního stánku, vzkříšeného z trosek a popela po bombardování na konci války. Ochotně s námi prohodil pár slov lámanou němčinou.

Honza: Co si myslíte o výroku Gene Simmonse, "Rock'n'roll je mrtev". Myslím o podstatě, ne o Simmonsových penězích
Pavel: RnR bude žit tak dlouho, dokud o něj bude zájem.... co se týče velikánů, typu Lennon, Hendrix, Mercury, Edie Van Halen a dalších, tak si myslím, že už je vyčerpáno a nikdo takový asi už nepřijde.... asi nemá moc smysl nad tím přemýšlet. Já mám radost z toho, že lidi pořád ještě mají chuť se bavit.... v tomhle matrixu je to zázrak.
Dodoš: Asi klidně můžou zase přijít velikáni. Záleží taky na lidech. Ty velikány vytvořili i ti lidé, svým vkusem a touhou po určité hudbě, po určité úrovni hudby.
Kevé: Prostě, "dokud se zpívá, …..". A jak říkal herec Jiří Sovák. "Do lidí se musí natlouct, co je pro ně dobrý…"

Honza: Chcete něco po letech říct k vašim albům nebo songům? Říct, co si na nich dodnes ceníte, co se nepovedlo a tak. Jsou čtyři, s demo Železná jízda vlastně pět.
Dodoš: Všecky ty desky a písničky jsem prožil a prožívám dodnes jako jeden celek. Prožívám je tak, že se dostanu do jiné dimenze. Zase hrajeme, hrajeme po tmě, tak jak jsme tenkrát mnohdy zkoušeli do noci ve zkušebně…. A nechtělo se nám ani jít dom.
Kevé: Železná jízda. Ještě místy aranžérská bezradnost, kostrbaté, místy nezpívatelné texty. To dávno uznávám. Chudák Libor, když to měl zpívat. Jeho zpěv nebyl tak technicky dokonalý, zato byl naprosto neslýchaný a nepřeslechnutelný, nepotřeboval ani mikrofon. Možná, že Přemysl Otakar II. byl největším hitem kapely, hned po pozdější Victoria z MIM. Na živých kšeftech lidi šíleli. Věřili, že král Železný a Zlatý je skutečně vede do boje. A že s ním vítězí. Psal se rok 1988.
Victor: Z písniček, co zpíval tehdy Libor Mrkva, se mi nejvíc líbil Kunhutin pláč. I proto jsme to nedávno znovu natočili. Líbil se mi i námět textů z českých dějin. A pak Mobilis in mobili a myšlenky Julese Verna.
Dodoš: A zvukař z ostravského rádia se nám smál, že hrajeme "Staré pověsti české"…..
Victor: Kevému poklonu, za ty neokoukané texty. A hlavně za skvělé melodie. Song bez dobré melodie, se mi nelíbí. Když slyším něco, co začne brutálním blijícím „uyeaaah“, vím co bude následovat. Jen řev, co postrádá nějakou melodii. Hned to vypínám. Kevé je pro mě prostě skladatel! I potom na Pekle jsme měli pěkné melodie - pro všechny.
Grizzly: Mně se z těch alb vybaví, jak Kevé v Olympii (hospodě), hned po natočení Mobilis in mobili, v rámci sázky sežral pět kompletních porcí smažených sýrů a neposral se z toho… No a z dalších alb, Matku mám docela rád. I Posledního indiána.

Honza: Co pro vás znamenaly ty roky s Tarantulou. Co pro vás znamenají dnes?
Victor: Splnění hudebních snů. Vlastní songy servírovat fanouškům, vytesat je do kamene ve studiích, zvěčnit ve videoklipech, za sebou dvě alba, mít tu čest zpívat před Scorpions, poznat zajímavé lidi (Citron a další). Stát se frontmanem super kapely. A poznat Vzestupy i Pády. Bylo to skvělé, občas těžké, ale tak to má být! Člověk nasbíral spoustu zkušeností!
Kevé: Znamenají ty roky (4) hodně, hodně. Ale určitě nejvíc ti lidi. Spoluhráči a kamarádi.

Honza: Šance na společný koncert nebo nahrávku Tarantula?
Kevé: Moje jedna osmina Tarantuly ti odpoví: Nepřichází v úvahu.

Honza: Tedy - bohové zůstali již navěky spát?
Kevé: Ne. Všichni jsme nějak aktivní, hudebně někdo víc, někdo míň. Nikdo z nás nekrade a neparazituje, snažíme se žít slušně. Všichni pracujeme. Stano se účastní vědecké a publikační činnosti v oblasti tradičního chovu kaprů, Pavel si splnil sen, koupil si montérky, může si zašpinit ruce kdy chce a v klidu si natřít třeba plot vlastního domu, Dodoš je vyhledávaným odborníkem kytarové hudební elektroniky (DORD), Viktor podobně jako Pavel, navíc se zamiloval do etnografie Javorníků a taky se skamarádil s přerovákama, Grizzly plánuje osedlat pořádné dělo, Dušínka má svoji kapelu snů a dělá muziku s obzorem 360°, Wendel v nekonečné stoupající spirále zvelebuje svůj dům po dědovi a již roky má ruce jako zedník. ……..Bohové nikdy nespí.

Honza: Co vám tedy ještě zvedne adrenalin? Co s muzikou do budoucna?
Dodoš: Něco studiového máme v záloze s Kevém, ten teď ale nemá čas. Působím i v živé sestavě s klukama, kde taky děláme pořádný bigbít, ale momentálně nám odpadl bubeník….
Grizzly: Tak to máte problém. Bubeníci nejsou. Kytaristama bys přehradil Bečvu…
Kevé: Jak říkal Dodoš. Ale věřím, že po čase otevřu šuplík, vypustím Gina z láhve a něco zase doděláme. A když nedodělám, tak jak už říkal Grizzly, snad se z toho nepo….
Grizzly: Zvedne adrenalin? Mně? …nejvíc zrychlení na motorce z 50 na 170 km/h za 4 vteřiny! No, ale je to už nějaký rok, co měli policajti moji fotku vyvěšenou na všech služebnách v širokém okolí…

Tarantula: 1987 - 1996:
Standa Balko (Železná jízda, Mobilis in mobili, Peklo pro všechny, Never say Never hudebně stále silně aktivní), Michal Langer (Železná jízda, Mobilis in mobili, hudebně občas aktivní studiově), Pavel Balko ( všechna alba, hudebně stále silně aktivní), Libor Mrkva (období Železná Jízda), Dušan Zeman (Železná jízda, Mobilis in mobili, Peklo pro všechny, hudebně aktivní), Victor Kula (Mobilis in mobili, Peklo pro všechny, hudebně aktivní), Michal Furár (Peklo pro všechny, Never say Never, Chemomarsh, hudebně aktivní), Dušan Sommer (Never say Never, Chemomarsh, hudebně aktivní), Václav Dreiseitl (Chemomarsh, hudebně silně aktivní).